1 Afs 132/2008 — Nejvyšší správní soud

59 Af 4/2018- 54 - text  59 Af 4/2018 - 54 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M., a Mgr. Zdeňka Macháčka, v právní ve věci žalobce: XX sídlem XX zastoupen advokátem Mgr. Davidem Hejzlarem sídlem 1. máje 97/25, Liberec proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2017, č. j. 51732/17/5200-10422-708855, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2017, č. j. 51732/17/5200-10422-708855, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj ze dne 25. 10. 2016, č. j. 1339532/16/2607-50521-507120 a č. j. 1339897/16/2607-50521-507120. Prvostupňovým rozhodnutím č. j. 1339532/16/2607-50521-507120 byla žalobci za zdaňovací období roku 2013 doměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši 206 511 Kč a uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 41 302 Kč. Prvostupňovým rozhodnutím č. j. 1339897/16/2607-50521-507120 byla žalobci za zdaňovací období roku 2014 doměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši 279 674 Kč a uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 55 934 Kč. 2. Dne 29. 10. 2015 byla u žalobce zahájena daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 a 2014. Správce daně mimo jiné zjistil, že žalobce zaevidoval ve zdaňovacím období roku 2013 do výdajů dle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), výdaje vynaložené na reklamu poskytnutou společností XX ve výši 200 000 Kč a na reklamu poskytnutou společností XX ve výši 300 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že ve zdaňovacím období roku 2014 žalobce zaevidoval do výdajů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů výdaje vynaložené na reklamu od společnosti XX ve výši 100 000 Kč, výdaje na propagaci a prezentaci poskytnutou společností XX v úhrnné výši 1 160 000 Kč a propagaci poskytnutou společností XX ve výši 100 000 Kč. Žalobce předložil k těmto výdajům doklady, smlouvy a fotodokumentaci. Správci daně vznikly ohledně těchto výdajů pochybnosti, a proto žalobce vyzval k doložení dalších důkazních prostředků, kterými by pochybnosti správce daně vyvrátil a prokázal faktickou realizaci reklamy a oprávněnost uplatněných daňových výdajů za reklamní kampaň. Žalobce na výzvu reagoval, správce daně však přesto dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že uvedené výdaje jsou výdaje dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Zpráva o daňové kontrole byla se zástupcem žalobce projednána a podepsána dne 24. 10. 2016. Na základě zprávy o daňové kontrole byly dne 25. 10. 2016 vydány výše uvedené dodatečné platební výměry, proti kterým se žalobce odvolal. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k výdajům uhrazeným společnosti XX uvedl, že správci daně vznikly oprávněné pochybnosti, zda tyto výdaje sloužily k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, neboť na žalobcem předložených fotografiích byla viditelná pouze loga společnosti XX a logo XX oficiální partner XX. Na výzvu správce daně dle § 57 daňového řádu zaslala společnost XX materiály, ze kterých vyplývá, že partnerem a sponzorem motokrosového týmu v roce 2013 a 2014 byl XX, oficiální prodejce XX. Žalobce přitom v srpnu 2012 založil obchodní společnost XX se shodným předmětem podnikání. Při zahájení daňové kontroly dne 29. 10. 2015 žalobce uvedl, že od září roku 2012 pouze rozprodával zásoby, žádné další zboží již na fyzickou osobu nenakupoval a koncem roku 2014 ukončil svou podnikatelskou činnost. V průběhu daňové kontroly pak žalobce doložil fotografie, z nichž je patrno, že jezdci týmu XX mají na svém oblečení a motocyklech označení XX. Žalobce tvrdil, že název XX je jednoznačně spjat s fyzickou osobou, což dokládal živnostenským oprávněním, kde je uveden název provozovny XX. Dle žalovaného žalobce v průběhu daňové kontroly nevyvrátil pochybnosti správce daně ohledně souvislosti vynaložených výdajů s jeho zdanitelnými příjmy. Právnická osoba XX vznikla dne 22. 8. 2012, žalobce byl v předmětných zdanitelných obdobích jejím jednatelem a jediným společníkem, společnost měla ve zdaňovacím období roku 2013 a 2014 totožné sídlo podnikání a prodejní sortiment jako žalobce. Správce daně dále zjistil, že v roce 2013 a 2014 činily příjmy z prodeje zásob poloviční hodnotu jejich pořizovací ceny. Žalobce vysvětlil, že v roce 2013 provedl likvidaci zásob ve výši 714 228,80 Kč a motorky byly prodávány se ztrátou 60 854 Kč. V roce 2014 činila ztráta z prodeje motorek 657 149 Kč a ztráta z prodeje ostatního zboží 75 %. Co se týče zboží značky XX, bylo od září roku 2012 nakupováno pouze společností XX .Dle žalovaného je patrné, že uvedené XX .Žalobce v uvedených zdaňovacích obdobích prodával zásoby s velkou slevou, svou podnikatelskou činnost ukončoval a neměl již zájem se dostat do podvědomí zákazníků jako fyzická osoba - oficiální prodejce značky XX. Na dresech a na stránkách firmy XX bylo uvedeno XX, oficiální prodejce XX nebo XX, oficiální prodejce s.r.o. V době provedení této propagace byla již oficiálním partnerem XX firma XX s.r.o. Žalovaný se tedy ztotožnil se závěry správce daně, že žalobce neprokázal jak výdaje ve výši 200 000 Kč ve zdaňovacím období roku 2013 a 100 000 Kč ve zdaňovacím období roku 2014 sloužily k dosažení, zajištění a udržení příjmů žalobce. K obdobným závěrům žalovaný dospěl i u výdaje ve výši 300 000 Kč od dodavatele XX .Dle žalovaného i správce daně navíc v tomto případě důkazní prostředky shromážděné v průběhu daňové kontroly zpochybňují i tvrzení žalobce o uskutečnění reklamy tak, jak bylo deklarováno na dokladech, když nebylo prokázáno, že uskutečněná reklama byla provedena konkrétním subjektem, který byl jako dodavatel uveden na daňovém dokladu, XX .žalovaný konstatoval, že ani v tomto případě žalobce neprokázal pravdivost obsahu dokladů, které předložil, tj. kdo konkrétně deklarované obchodní případy provedl, zda skutečně došlo k jejich faktickému uskutečnění a zda bylo a komu za tuto realizaci zaplaceno. Žalovaný dále uvedl, že žalobce neprokázal souvislost jeho zdanitelných příjmů s vynaloženými výdaji. Znovu zdůraznil, že v roce 2012 založil společnost XX,ve které byl jednatelem a jediným společníkem, společnost měla ve zdaňovacím období roku 2013 a 2014 totožné sídlo podnikání a prodejní sortiment jako žalobce a žalobce v uvedených zdaňovacích obdobích rozprodával pouze zásoby a nové zboží značky XX bylo pořizováno pouze společností XX Podnikatelská činnost žalobce byla ukončena do konce roku 2014, reklama provedená ke konci roku proto nemohla sloužit k dosažení, zajištění a udržení příjmů žalobce. Předložená daňová evidence nedokládá, že by reklama sloužila žalobci k dosažení, XX, prodával žalobce zboží s výraznými slevami 80 až 90 % stále stejným zákazníkům. Podobně žalovaný argumentoval, i pokud jde o výdaje ve výši 100 000 Kč zaevidované od dodavatele XX K námitce, že v průběhu daňové kontroly žalobce navrhoval výslech tří svědků, kteří mohli prokázat, jak uskutečněnou reklamu vnímali, žalovaný zdůraznil, že je irelevantní, zda si svědci zapamatovali jméno daňového subjektu či logo XX jako název provozovny žalobce, když žalobce fakticky ve zdaňovacím období roku 2014 ukončil svou podnikatelskou činnost a pokračoval jako právnická osoba. Kupující ve zdaňovacím období roku 2013 a 2014 ani nemuseli zaznamenat změnu, pokud nedošlo ke změně místa provozovny, osoby s nimi jednající (žalobce jako fyzická osoba či jako jednatel společnosti XX). Dle žalovaného je XX nemohli navržení svědci ani vyvrátit pochybnosti správce daně stran skutečného dodavatele a ceny jednotlivých obchodních případů. II. Žaloba 4. Žalobce v žalobě nejprve uvedl, že žalovaný postupoval v rozporu se zákonem o daních z příjmů a porušil zásady dokazování zakotvené v zákoně č. 280/2009 Sb., daňovém řádu (dále jen „daňový řád“). Správce daně dle žalobce založil svá rozhodnutí na neúplném zjištění a nesprávném posouzení skutkového stavu a chybném vyhodnocení právních otázek týkajících se daňové uznatelnosti výdajů na prokazatelně uskutečněnou reklamu. 5. Dle žalobce správce daně ani žalovaný primárně nezpochybnili skutečnost, že reklama byla uskutečněna, ale fakt, zda měla souvislost se zdanitelnými příjmy žalobce. Pokud by žalovaný pochyboval o provedení vlastního reklamního plnění, postupoval by ve zjevném rozporu se zákonem, když by v takové situaci odmítl provést výslech svědků, jejichž výpověď se této reklamy měla týkat. Žalobce vysvětlil, že označení XX používal jako fyzická osoba více než 15 let, toto označení tedy s jeho podnikatelskou činností nesporně dlouhodobě souvisí. V živnostenském rejstříku byl tento název u osoby žalobce zare