— Nejvyšší správní soud

60 Ad 9/2018- 50 - text  60 Ad 9/2018 - 50 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobkyně: XX bytem XX proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2018, č. j. MPSV-2018/135195-917 takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 7. 2018, č. j. MPSV-2018/135195-917, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 4. 4. 2018 žalobkyně požádala o přiznání příspěvku na živobytí. Oznámením ze dne 11. 4. 2018 Úřad práce České republiky, Krajská pobočka v Liberci (dále jen „úřad práce“) žalobkyni oznámil, že jí byla od dubna 2018 přiznána dávka příspěvek na živobytí ve výši 3 410 Kč měsíčně s tím, že měsíční výše dávky bude rozdělena do více dílčích výplat tak, že částka ve výši 2 210 Kč bude vyplácena převodem na bankovní účet a částka 1 200 Kč bude vyplácena formou typizovaných poukázek na nákup zboží v pokladně úřadu práce. Proti sdělení podala žalobkyně námitky, nesouhlasila se způsobem výplaty dávky, kdy bylo stanoveno, že dávka bude vyplácena kombinovaně, též ve výši 1 200 Kč formou typizovaných poukázek na nákup zboží v pokladně úřadu práce. 2. Na základě podané námitky úřad práce o žádosti žalobkyně ze dne 4. 4. 2018 o příspěvek na živobytí vydal rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne 30. 5. 2018 žalobkyni přiznal od dubna 2018 příspěvek na živobytí ve výši 3 410 Kč s tím, že měsíční výše dávky bude rozdělena do více dílčích výplat, které budou vypláceny tak, že částka 2 210 Kč bude vyplácena převodem na bankovní účet a částka 1 200 Kč bude vyplácena formou typizovaných poukázek na nákup zboží v pokladně úřadu. V odůvodnění svého rozhodnutí úřad práce konstatoval skutečnosti, na základě kterých žalobkyni vzniknul nárok na dávku hmotné nouze. Kombinovanou výplatu dávky úřad práce opřel o § 43 odst. 5 písm. a) věta druhá zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 98/2017 Sb., účinného od 1. 6. 2017. Úřad práce vyšel z toho, že žalobkyně pobírala příspěvek na živobytí dlouhodobě od roku 2007, dávka jí byla odejmuta od 1. 12. 2017. Pokud příspěvek na živobytí pobírala v měsících červnu, červenci, srpnu, září, říjnu a listopadu 2017, tj. po dobu 6 měsíců v posledních 12 měsících, bylo naplněno ustanovení § 43 odst. 5 písm. a) věta druhá zákona o pomoci v hmotné nouzi. 3. Prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně bránila odvoláním, v němž uplatnila obdobné námitky jako v žalobě. 4. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 10. 7. 2018 žalovaný odvolání žalobkyně zamítnul a rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Žalovaný se ztotožnil s právním posouzením věci ze strany úřadu práce. Konstatoval, že žalobkyně byla posuzována jako jednotlivec vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání, bez nároku na podporu v nezaměstnanosti či při rekvalifikaci. Žalovaný rovněž konstatoval, že je nesporné, že žalobkyně v posledních 12 měsících pobírala dávku příspěvek na živobytí, a to v měsících červen, červenec, srpen, září, říjen a listopad 2017. Rovněž podle žalovaného byly naplněny podmínky § 43 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi ve znění zákona č. 98/2017 Sb., jímž došlo k novele uvedeného ustanovení a jež stanoví, že pokud žadatel v posledních 12 měsících pobírá dávku déle jak 6 měsíců, pak musí být dávka v rozmezí 35 % - 65 % vyplácena formou typizovaných poukázek s tím, že běh měsíců je s účinností od června 2017. Pokud žalobkyně pobírala příspěvek ve zmíněných měsících, došlo k tomu, že v posledních 12 měsících pobírala dávku déle jak 6 měsíců. Podle žalovaného zákon o pomoci v hmotné nouzi naplňuje čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v němž je zaručeno každému, kdo se nachází v hmotné nouzi, právo na zajištění pomoci nezbytné pro zabezpečení základních životních podmínek prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyni jsou tyto dávky poskytovány dlouhodobě od srpna 2012 a slouží k zabezpečení základních životních podmínek. II. Žaloba 5. Ve včasné žalobě a doplnění žaloby ze dne 17. 9. 2018 žalobkyně shodně namítala nesprávný výklad § 43 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Uvedla, že do 30. 11. 2017 pobírala příspěvek na živobytí ve výši 2 200 Kč. Výklad ustanovení § 43 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi ze strany správních orgánů nebyl správný. Zpětné posuzování je dle názoru žalobkyně pro případ, kdy byly od prosince 2017 osobám v hmotné nouzi, které pobíraly dávku dlouhodobě, a na základě novely zákonem č. 98/2017 Sb. je těmto osobám poskytována dávka ve formě kombinované. Podle žalobkyně by nemělo dojít k tomu, aby na základě nové žádosti byl příspěvek na živobytí náležející v nezkrácené částce 3 410 Kč tak, jako tomu bylo v jejím případě, pobírán formou kombinované výplaty. Kombinovaná výplata má příslušet až poté, kdy je dávka v plné výši 3 410 Kč pobírána 6 měsíců a následně přehodnocena a snížena na částku existenčního minima ve smyslu § 24 písm. f) zákona o hmotné nouzi. Pokud žalobkyně od 1. 4. 2018 nově pobírá příspěvek na živobytí, náleží jí celý ve finanční formě až do 30. 9. 2018. 6. Žalobkyně rovněž namítala, že nutností platit za zboží typizovanými poukázkami jsou dotčena její lidská práva, právo na ochranu osobních údajů a na lidskou důstojnost. Ve společnosti je totiž stále zažito, že typizovanými poukázkami platí příjemce, který by dávku nevyužil k účelu, ke kterému je zákonem určena, tudíž je na žalobkyni nahlíženo jako na vyvrhele společnosti, což ji dehonestuje. 7. Dále žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že kombinovanou výplatou dávky dochází k porušení práva na ochranu osobních údajů, neboť podle § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb. je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů, když subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat, zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků specifických pro jeho mj. ekonomickou nebo sociální identitu. Pokud pokladní od žalobkyně přijímá typizovanou poukázku, ale i další osoby, které toto vidí, tito lidé jsou informováni, že je osobou v hmotné nouzi a dávky pobírá déle než 6 měsíců, v horším případě pak na žalobkyni nahlíží jako na někoho, kdo neumí s penězi hospodařit nebo dávky zneužívá k jiným účelům. Žalobkyně proto soudu navrhovala, aby postupoval podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a Ústavnímu soudu předložil návrh na zrušení citovaného ustanovení zákona pro rozpor s ústavním pořádkem. 8. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost, s tím, že žalovaný má žalobkyni vyplatit částku 6 000 Kč ve formě finanční jako doplatek příspěvku na živobytí poskytovaného formou typizovaných poukázek. III. Vyjádření žalovaného 9. V písemném vyjádření žalovaný uvedl zcela shodné skutečnosti jako v napadeném rozhodnutí. Navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska žalobních námitek, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s. 11. Předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí, kterým byl žalobkyni k její žádosti přiznán příspěvek na živobytí podle zákona o pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyně nebrojí proti samotnému přiznání této dávky – okamžiku, od kterého byla dávka přiznána, či proti její výši, nesouhlasí pouze se způsobem její výplaty. 12. V souzené věci nejsou mezi účastníky sporné skutkové okolnosti případu. Správní orgány vycházely z toho, že žalobkyně pobírala dávku hmotné nouze příspěvek na živobytí dlouhodobě. Příspěvek na živobytí jí byl odejmut od 1. 12. 2017, do té doby ho pobírala. K nové žádosti ze dne 4. 4. 2018 byl žalobkyni příspěvek na živobytí přiznán rozhodnutím úřadu práce ve spojení s žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného, a to od dubna 2018 ve výši 3 410 Kč v kombinované formě – částka 2 210 Kč převodem na bankovní účet a částka 1 200 Kč (tj. 35 %) formou typizovaných poukázek na nákup zboží. 13. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, řídil se přitom následujícími úvahami. Podle § 43 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, ve znění účinném v době rozhodování o nároku, tj. ve znění zákona č. 98/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, způsob výplaty určuje plátce dávky tak, že bere v úvahu schopnosti a možnosti osoby v hmotné nouzi s dávkou v hmotné nouzi hospodařit a využít dávku k účelu, ke kterému j