3 Ads 7/2011 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 3/2018- 39 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 15 Ad 3/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Jakuba Kroupy a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobkyně: S. R., narozená „X“ bytem „X“ zastoupená advokátem JUDr. Bedřichem Hájkem sídlem Boženy Němcové 70, 432 01Kadaň proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Revoluční 3289/15, 400 01Ústí nad Labem??? v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2018, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2018, č. j. X, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzena výzva Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 19. 1. 2018, č. j. X, jímž byla žalobkyně podle § 171 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů, vyzvána z pozice ručitele společnosti S W I F T s.r.o. (pozn. soudu – nyní v likvidaci), IČO: 47286148, sídlem Radonice 89, 431 55 Radonice (dále jen „společnost SWIFT s.r o.“ nebo „dlužník“), k úhradě pohledávky ve výši 51 000 Kč na základě vykonatelného výkazu nedoplatků ze dne 24. 7. 1997, č. j. 2976/94, kterým byla dlužníku uložena povinnost zaplatit splatnou pohledávku v částce 68 813 Kč. Žaloba 2. Žalobkyně v úvodu žaloby stručně shrnula dosavadní průběh správního řízení a dále uvedla, že v rozhodné době činila výše jejího nesplaceného vkladu společníka společnosti SWIFT s.r.o. pouze 50 %. Z uvedeného žalobkyně dovozovala, že za dluhy společnosti odpovídala jako ručitel ze zákona pouze v tomto rozsahu, což ve vztahu k požadované částce činilo 25 500 Kč. Správní orgány tudíž dle jejího názoru nesprávně posoudili otázku ručitelství, neboť po ní požadovali úhradu celé části dlužné částky. 3. V dalším žalobním bodu vznesla žalobkyně i námitku promlčení, jelikož výzva k úhradě nedoplatku byla společnosti SWIFT s.r.o. zaslána dne 31. 7. 1997, avšak k doručení výzvy správního orgánu I. stupně žalobkyni došlo až dne 26. 1. 2018, tedy po uplynutí promlčecí doby. Vyjádření žalované k žalobě 4. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K námitce týkající se rozsahu ručení společníků vůči společnosti s ručením omezeným uvedla, že podle § 132 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), odpovídají společníci za dluhy společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění. V daném případě bylo přitom zjištěno, že ke dni vystavení napadené výzvy činil úhrn nesplacených vkladů žalobkyně a dalšího společníka P. V. ml., narozeného „X“, celkem 51 000 Kč – tato částka tedy činila i limit ručení za závazky plátce pojistného. Vzhledem k solidárnímu postavení obou společníku přitom mohl správní orgán I. stupně žádat plnění po kterémkoliv z nich, z čehož žalovaná dovozovala předmětnou námitku za nedůvodnou. 5. Ve vztahu k námitce promlčení žalovaná dále uvedla, že podle § 18 odst. 1 a 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálním pojištění“), se právo vymáhat pojistné promlčuje za 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno s tím, že promlčení doba neběží po dobu řízení u soudu. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2011, č. j. 3 Ads 7/2011-48, se přitom za platební výměr považuje i výkaz nedoplatků. Právní moc uvedeného výkazu sice není žádným právním předpisem výslovně upravena, avšak v takovém případě se analogicky k námitkovému řízení přistupuje jako k řízení o odvolání proti platebnímu výměru, v důsledku čehož se obecně dle názoru žalované právo vymáhat dlužné pojistné promlčuje ve lhůtě 10 let od uplynutí lhůty 8 dnů pro podání námitek po jeho doručení. V právě projednávané věci byly navíc výkazy nedoplatků vykonatelné již dnem jejich doručení a v té době nebylo možné proti nim námitky podat, v důsledku čehož počala promlčecí doba běžet již ode dne 31. 7. 1997, kdy byl předmětný výkaz ze dne 24. 7. 1997, č. j. 2976/94, doručen dlužníku. 6. V souvislosti s tím dále žalovaná podotkla, že s ohledem na dobrovolné neuhrazení dlužné částky byl proti společnosti SWIFT s.r.o. jako povinné osobě podán dne 2. 12. 1998 návrh na soudní výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. Dne 4. 12. 1998 Okresní soud v Chomutově výkon rozhodnutí nařídil, dne 19. 1. 2009 však řízení o něm pro nedostatek majetku zastavil. Usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci dne 26. 5. 2010, z čehož žalovaná dovozovala, že k promlčení požadované částky nedošlo, neboť podle § 112 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „starý občanský zákoník“), promlčecí doba po dobu vedení řízení u soudu neběžela. V daném případě došlo ke stavění lhůty o celkem 4194 dní, a proto peněžní nárok z vykonatelného rozhodnutí promlčen nebyl. Posouzení věci soudem 7. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobkyně i žalovaná s takovýmto projednáním vyslovili svůj souhlas. 8. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty dvou měsíců ode dne, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení, jak stanoví § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci nebyly zjištěny. 9. Z obsahu spisové dokumentace, kterou soudu předložila žalovaná, byly zjištěny následující podstatné skutečnosti. Výkazem nedoplatků vystaveným vůči společnosti SWIFT s.r.o. ze strany Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov dne 24. 7. 1997 bylo dlužníku předepsáno k úhradě celkem 68 813 Kč z titulu nesplaceného pojistného na sociální zabezpečení. Výkaz byl předmětné společnosti doručen dne 31. 7. 1997, kdy se současně stal vykonatelným. 10. Dne 2. 12. 1998 byl Okresnímu soudu v Chomutově doručen návrh správního orgánu I. stupně na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí společnosti SWIFT s.r.o., a to mimo jiné na základě vykonatelného výkazu nedoplatků ze dne 24. 7. 1997. 11. Usnesením č. j. E 4200/98-12 Okresní soud v Chomutově výkon rozhodnutí proti dlužníku nařídil, dne 3. 12. 2008 však správní orgán I. stupně vyzval, aby sdělil další místo, kde by se měly nacházet věci společnosti SWIFT s.r.o. způsobilé ke zpeněžení. V důsledku skutečnosti, že žádné takové věci nebyly v průběhu řízení nalezeny, soud usnesením ze dne 19. 1. 2009, č. j. 30 E 4200/98-29, jež podle údajů služby infoSoud nabylo právní moci dne 26. 5. 2010, výkon rozhodnutí proti dlužníku zastavil. 12. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti SWIFT s.r.o. platného ke dni 19. 1. 2018 vyplynulo, že jejími společníky byli žalobkyně se vkladem ve výši 51 000 Kč splaceným z 50 % a dále Přemysl Vališ ml. rovněž se vkladem ve výši 51 000 Kč splaceným z 50 %. 13. Dne 19. 1. 2018 vydal správní orgán I. stupně výzvu ručiteli k zaplacení pohledávky, kterou žalobkyni vyzval k úhradě částky 51 000 Kč odpovídající souhrnu nesplacených vkladů obou společníků vůči společnosti SWIFT s.r.o. Výzva byla žalobkyni doručena dne 26. 1. 2018. 14. Proti uvedené výzvě podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, o němž rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, jak bylo uvedeno. 15. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vymáhané částky, neboť pokud by dospěl k závěru o její oprávněnosti, bylo by třeba žalobou napadené rozhodnutí zrušit bez dalšího. 16. Podle § 18 odst. 2 zákona o sociálním pojištění ve znění účinném do 31. 12. 2008 platilo, že právo vymáhat pojistné se promlčuje za 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. V právní úpravě účinné od 1. 1. 2009 do 31. 1. 2018 bylo příslušné ustanovení dále rozšířeno o větu druhou, podle níž platilo, že promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu. Konečně dle právní úpravy účinné od 1. 2. 2018 byla věta druhá ustanovení změněna tak, že promlčecí dob