2 Azs 8/2004 — Nejvyšší správní soud

58 Az 7/2019- 27 - text  58 Az 7 2019 - 27 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobkyně: X, narozená X státní příslušnost X bytem X zastoupena advokátem Mgr. Vratislavem Polkou, sídlem Vinohradská 22, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2019, č. j. X, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 6. 11. 2019, č. j X, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 23. 4. 2019 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, k níž dne 26. 4. 2019 poskytla údaje. Uvedla, že je příslušnicí Vietnamské socialistické republiky, patří k národnosti kinh, je bez náboženského vyznání, nikdy nebyla politicky aktivní. Je vdaná, s manželem, který žije v České republice, je v v rozvodovém řízení. Poprvé do České republiky přicestovala v dubnu 2010. Vietnam poté navštívila v roce 2011 a 2012. V jiném státě Evropské unie nikdy nepobývala. V minulosti nežádala o udělení mezinárodní ochrany, nyní ale přišla o legální pobyt na území České republiky kvůli trestné činnosti svého manžela a i ona byla odsouzena. Do vlasti se odmítá vrátit z obavy, že by jí mohl být uložen trest smrti za její činnost drogového charakteru. Ke svému zdravotnímu stavu uvedla, že je zdravá. 2. Doplňující pohovor o udělení mezinárodní ochrany byl s žalobkyní proveden dne 26. 4. 2019. Žalobkyně upřesnila, že do České republiky přijela za svým manželem a pobývala zde na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny. S manželem je v současné době v rozvodovém řízení, v České republice má přítele. Manžel žalobkyně se v České republice dopustil trestné činnosti drogového charakteru. Žalobkyně pozbyla povolení k pobytu v České republice, protože byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, který jí byl odvolacím soudem snížen na 4 roky. Z výkonu trestu byla propuštěna po 2 letech, konkrétně dne 25. 10. 2018. Poté pobývala v České republice na základě překlenovacích víz. V březnu 2019 jí byl udělen výjezdní příkaz. Známí jí řekli, že má nárok požádat o mezinárodní ochranu. Žalobkyni je známo, že za trestní čin drogového charakteru, který v České republice spáchala, jsou lidé ve Vietnamu odsouzeni k trestu smrti. Pokud vietnamské orgány zjistí, čeho se v České republice dopustila, potrestají jí, jako by trestnou činnost spáchala ve Vietnamu. V případě návratu do vlasti se vrátí ke své rodině. Ve Vietnamu má matku, sestru, bratra a dítě z prvního manželství. Před prvním vycestováním do České republiky ani během návštěv Vietnamu v letech 2011 a 2012 žádné potíže s vietnamskými státními orgány neměla. Ve Vietnamu jsou ale zákeřní lidé a nespravedlivé zákony. V případě návratu do vlasti se nemůže vrátit ke své rodině, protože má strach. Do vlasti by se vrátila, pokud by tam byl stejný režim a stejné zákony jako v České republice. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobkyni neudělil žádný druh mezinárodní ochrany. Vycházel přitom z výpovědi žalobkyně a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečností situace o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Konkrétně vycházel z informací z cizineckého informačního systému (CIS), opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ze dne 23. 9. 2019, dále z informace OAMP, Bezpečnostní a politické situace v zemi ze dne 31. 5. 2019, zprávy Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), Údaje o zemi Vietnam 2018 ze dne 28. 1. 2019 a informace MZV ČR č. j. X ze dne 11. 9. 2019, k č. j. X legalizace svého pobytu na území České republiky, a to až v době, kdy jí reálně hrozilo vycestování. Žalobkyně byla v České republice odsouzena za trestnou činnost drogového charakteru k trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Z výkonu trestu byla propuštěna v říjnu 2018, poté pobývala v České republice na základě překlenovacích víz a v březnu 2019 jí byl udělen výjezdní příkaz. Žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice podala v dubnu 2019. Lustrací v CIS žalovaný zjistil, že žalobkyně v České republice pobývala na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, které pozbyla v prosinci 2018. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně na základě osobního rozhodnutí legálně opustila zemi svého původu za účelem soužití se svým manželem. Pobytové povolení v České republice pozbyla vlastním zaviněním, když na českém území páchala trestnou činnost. Žalovaný dále odkázal na judikaturu správních soudů, z níž vyplývá, že o azyl je nutno žádat bezprostředně poté, co má k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného, ale i časového. To však nebyl případ žalobkyně, která na území České republiky pobývala od dubna roku 2010. Co se týče tvrzených obav z uložení trestu smrti po návratu žalobkyně do vlasti pro drogovou trestnou činnost spáchanou v České republice, žalovaný odkázal na informaci X ze dne 11. 9. 2019, dle které může občan Vietnamu být v zemi původu trestně stíhán i pro trestný čin, který spáchal v zahraniční. Trestní zákoník výslovně neupravuje situaci, kdy by pro takový trestný čin byl občan Vietnamu již ve třetí zemi odsouzen. Podle zastupitelského úřadu České republiky ve Vietnamu však místní justice takovou skutečnost ve své praxi vždy zohledňuje. Jedná se o dodržovanou nepsanou zvyklost. Nelze však vyloučit, že v případě zásadního nepoměru mezi možnou trestní sazbou ve Vietnamu a nižším trestem uloženým v zahraničí bude místní prokuratura požadovat dodatečný trest ve Vietnamu. Dle vyjádření ostatních zastupitelských úřadu členských států Evropské unie ale zatím nezaregistrovaly případ, kdy by místní soudy vynesly nový rozsudek v totožném trestním případu, za který již byl pachatel odsouzen v jiné zemi. Žalovaný také ověřoval postavení osob, které se do Vietnamu vracejí po vykonání trestu odnětí svobody v zahraničí a přístup k nim ze strany vietnamských státních orgánů. Ze zkušeností dalších členských států Evropské unie zjistil, že vietnamské úřady nemají v naprosté většině případů jakýkoliv zájem se těmito osobami dále zabývat. Vykonaný trest v zahraniční se do místní podoby výpisu z rejstříku trestů nezapisuje a na dotyčného je tedy pohlíženo jako na osobu bezúhonnou. Žalovaný odkazoval na zprávu Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), Údaje o zemi Vietnam 2018 ze dne 28. 1. 2019. Zdůraznil, že IOM poskytuje pomoc pro účely reintegrace migrantů. Program dobrovolných návratů je celosvětový program IOM, který je realizován také v České republice, a nabízí migrantům, kteří porušili pobytový režim, možnost důstojného a bezplatného návratu domů za asistence IOM. Ze zprávy IOM dále vyplývá, že tato organizace a její partneři poskytují navrátilcům do Vietnamu společensko-ekonomickou podporu pro posílení jejich soběstačnosti a přínosnosti pro jejich komunitu. Žalobkyně má ve Vietnamu navíc rodinné příslušníky, konkrétně matku, sestru, bratra a dítě z prvního manželství. V průběhu správního řízení si žalobkyně protiřečila, neboť nejprve uvedla, že v případě návratu do vlasti se vrátí k rodině, následně pak tvrdila, že k rodině se vrátit nemůže, protože má strach. Přes protichůdnost tvrzení žalobkyně lze dovodit, že se žalobkyně má kam vrátit, neboť má ve Vietnamu rodinné zázemí. Žalovaný zkoumal také, zda žalobkyni nelze udělit azyl z humanitárních důvodů dle § 14 zákona č. 326/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Uvedl, že se zabýval rodinou, sociální a ekonomickou situací žalobkyně, přihlédl k jejímu věku a zdravotnímu stavu. Zdůraznil, že žalobkyně je dospělou, plně právně způsobilou, zdravou a práce schopnou osobou. Z obsahu správního spisu žalobkyně nelze dovodit, že by její situace byla jakkoliv výjimečná či zvláštního zřetele hodná. Žalovaný současně upozornil, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok, a žalobkyně se v průběhu řízení jeho udělení ani výslovně nedomáhala. 4. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně včasnou žalobou. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí není v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, náležitě odůvodněno, v tom spatřovala jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Dle žalobkyně, ani výroková část napadeného rozhodnutí nedostála požadavkům na přesnost a určitost. Žalovaný také nezohlednil shromážděné podklady a nevztáhl je k aktuální situaci žalobkyně. Žalobkyně žije na území České republiky dlouho a návratem do Vietnamu, který je autoritářskou zemí, kde vládne jedna strana a kde se nelze vyjadřovat svobodně, bude zasaženo do základních práv a svobod žalobkyně. Žalobkyně se zejména obává, že po návrtu do Vietnamu bude znovu souzena za drogovou trestnou činnost, za niž si již odpykala trest v České republice. Ve Vietnamu je za tento typ trestné činnosti udělován trest smrti a právě hrozba trestu smrti je důvodem, proč měla být žalobkyni