1 As 21/2010 — Nejvyšší správní soud

15 A 134/2018- 44 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 7 15 A 134/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a JUDr. Martiny Vernerové ve věci žalobce: M. K., narozený „X“, bytem „X“, zastoupený JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem, sídlem Ondříčkova 1304/9, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, sídlem Lidické náměstí 899, 400 01 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2018, č. j. KRPU-54139-6/ČJ-2018-0400DP-05, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2018, č. j. KRPU-54139-6/ČJ-2018-0400DP-05, jímž žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí dopravního inspektorátu Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, územní odbor Chomutov, (dále jen „dopravní inspektorát“) ze dne 20. 3. 2018, č. j. KRPU-54139-1/ČJ-2018-040306. Tímto rozhodnutím dopravní inspektorát zamítl žalobcovu žádost o obnovu řízení o jeho přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisu (dále jen „zákon o silničním provozu“), o kterém bylo pravomocně rozhodnuto v blokovém řízení dne 3. 6. 2015, č. j. KRPU-125616/PŘ-2015-040306, formou bloku na pokutu série „X“, číslo bloku „X“. Žalobce se v žalobě současně domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce shrnul, že spáchání přestupku se měl dopustit tím, že dne 3. 6. 2015 při vyjíždění z parkovacího zálivu nedal přednost v jízdě, čímž měl porušit § 23 odst. 1 zákona o silničním provozu. Svůj návrh na obnovu blokového řízení odůvodnil žalobce tím, že teprve po právní moci rozhodnutí ve věci uvedeného přestupku se dověděl skutečnost existující již době původního řízení, která, pokud by mu byla známa a mohl ji v tomto řízení uplatnit, by zcela nepochybně ukázala na to, že jeho jednání bylo nesprávně skutkově a právně posouzeno. 3. Žalovaný podle něj věc nesprávně právně posoudil, rozhodnutí je vadné i co do skutkového posouzení. Napadené rozhodnutí též trpí některými formálními vadami, které názoru žalobce mohou mít vliv na jeho přezkoumatelnost. 4. Žalovaný podle žalobce zejména nesprávně posoudil běh lhůt pro možnost uplatnění žádosti o obnovu řízení. Registr řidičů nemá za povinnost informovat řidiče o záznamu bodů. První informace o záznamu bodů žalobce obdržel až doručením písemnosti „Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění“. Po podání námitky proti záznamu bodů se žalovaný (pozn. soudu – myšlen zřejmě žalobce) začal zajímat o podklady, na jejichž základě byly záznamy provedeny. Přitom právě dne 1. 2. 2018 zjistil důvody obnovy řízení tak, jak bylo uvedeno v jeho žádosti. 5. Žalovaný podle žalobce nesprávně posoudil zákonné podmínky pro povolení obnovy řízení. Sám přitom tvrdí, že „obnova řízení, jako mimořádný opravný prostředek slouží k nápravě skutkových zjištění nebo procesních vad….“. Žalobce má za to, že zjištění, zda vyjížděl z místa mimo pozemní komunikaci, či zda se na pozemní komunikaci nacházel, je nepochybně skutkovým zjištěním. Až z tohoto vadného skutkového zjištění byly následně činěny nesprávné právní závěry. 6. Tvrzení žalovaného ve 2. odstavci na straně 4 napadeného rozhodnutí ohledně obecně známých skutečností a novel zákona o silničním provozu žalobce považuje za zcela nepřípadné, neboť nikdy netvrdil, že došlo k nějaké změně zákona. Tvrzení žalovaného o tom, že nedošlo k žádné změně výkladu § 23 odst. 5 zákona o silničním provozu, žalobce považuje za účelovou snahu vyhnout se odpovědnosti za naprosto amatérský a protiprávní přístup jeho podřízených při projednávání přestupku a za porušování práv. Stejně tak je podle žalobce absurdní tvrzení žalovaného o tom, že žalobce mohl a měl vědět, zda se nachází na pozemní komunikaci. K tomu žalobce uvádí, že problematika zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) není předmětem zkoušky z odborné způsobilosti řidiče, a tudíž nelze předpokládat podrobnou znalost u každého řidiče. Oproti tomu u dopravního policisty, který vyšetřuje dopravní nehodu, takovou neznalost nelze tolerovat. Nelze proto přičítat žalovanému (pozn. soudu – myšleno zřejmě žalobci), že důvěřoval orgánu veřejné moci a postupoval v důvěře v presumpci správnosti aktů veřejné moci. 7. Žalobce uvedl, že si je vědom závěrů z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010-65, které citoval žalovaný. Podle něj se však v daném případě jedná o poněkud odlišný případ. Nejedná se totiž pouze o skutková zjištění, ale i o jejich právní kvalifikaci. Navíc bez nové informace od Magistrátu města Chomutov by žalobce neměl šanci zjistit, že se nacházel na pozemní komunikaci. 8. Žalobce odmítl tvrzení žalovaného o běhu subjektivní lhůty pro obnovu řízení a trvá na tom, že počala běžet po zjištění nové skutečnosti tak, jak ji popsal, a dále nesouhlasí ani s názorem žalovaného tak, jak uvedl ohledně nápravy skutkových zjištění ve 4. odstavci na straně 4 napadeného rozhodnutí. 9. Tvrzení žalovaného na straně 4 v 1. celém odstavci napadeného rozhodnutí, která se týkají stavební změny místa přestupku, považuje žalobce za zcela irelevantní pro posouzení věci. Žalobce si je vědom, že od data spáchání přestupku až do dnešního dne je místo přestupku právně neustále pozemní komunikací. Pokud však policista označil místo za místo mimo pozemní komunikaci, žalobce toto bral za jasnou a nezpochybnitelnou věc. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Poukázal přitom na závěry vyplývající z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010-65, a rozsudku téhož soudu ze dne 25. 10. 2013, č. j. 4 As 86/2013-35, který se týkal situací, kdy žadatel o obnovu řízení může účinně zpochybnit souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení. V daném případě šlo o případ, na který dopadá usnesení rozšířeného senátu, neboť žalobce zpochybňuje skutková zjištění. Akcentoval přitom význam podpisu žalobce na pokutovém bloku. 11. Důvod pro povolení obnovy tvrzený žalobcem podle něj nelze považovat za dříve neznámou skutečnost podle § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Případnou změnu místa spáchání přestupku spočívající ve změně kategorie či významu pozemní komunikace apod. proto žalovaný považoval za zcela zásadní pro posouzení, zda byly splněny podmínky podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Rovněž podle něj uplynula tříměsíční subjektivní lhůta k podání žádosti, která podle něj běžela od 4. 6. do 4. 9. 2015. Nepřisvědčil totiž tvrzení, že se žalobce o důvodech obnovy řízení dozvěděl až dne 1. 2. 2018 z přípisu Magistrátu města Chomutov. Z tohoto vyjádření i fotodokumentace místa dopravní nehody vyplývá, že „parkovací záliv“ na ulici Palackého v Chomutově je pozemní komunikací. Z vyjádření Magistrátu města Chomutov rovněž vyplývá, že za dobu od 3. 6. 2015 do současnosti se nijak nezměnil dopravně technický stav „parkovacího zálivu“ krom toho, že je v současné době využíván nikoli již jako parkoviště, ale jako zastávka autobusu. Dodal, že žalobce jako účastník dopravní nehody dne 3. 6. 2015 převzal tzv. Potvrzení o účasti na nehodě a dále část „A“ bloku na pokutu. Tímto okamžikem tedy věděl, na kterém místě se dopustil přestupku, jakým jednáním se ho dopustil a jak toto jednání bylo právně kvalifikováno. 12. K námitce, podle které problematika zákona o pozemních komunikacích není předmětem zkoušky z odborné způsobilosti řidiče, a tudíž nelze předpokládat podrobnou znalost u každého řidiče, žalovaný namítl, že základní pojmy tohoto zákona jsou předmětem výuky v autoškole tak, aby uchazeči o řidičské oprávnění byli seznámeni s tím, kde všude se na ně vztahují povinnosti upravené zákonem o silničním provozu. Replika žalobce k vyjádření žalovaného 13. Žalobce v replice zopakoval své námitky uvedené v žalobě. Vyjádření žalovaného podle něj svědčí o tom, že se žalovaný snaží zakrýt naprostou neprofesionalitu policisty. Dále uvedl, že brojí zejména proti právnímu hodnocení svého jednání. Souhlasil zejména se zaviněním nehody a byl si přitom zcela vědom protiprávnosti svého jednání. Nebyl to však žalobce, kdo především musí znát detailně příslušný zákon o pozemních komunikacích. Byl to policista, který nevyhodnotil právně jednání žalobce tak, aby to odpovídalo zákonu. Již samotný stručný popis skutku, jako „nedání přednosti při vyjíždění na PK“ vůbec