1 As 59/2018 — Nejvyšší správní soud

42 A 3/2018- 45 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 8 42 A 3/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: J. H., narozený „X“, bytem „X“, zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem, sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2017, č. j. 4848/DS/2017, JID: 173833/2017/KUUK/Far, takto: I. Rozhodnutí krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 6. 11. 2017, č. j. 4848/DS/2017, JID:173833/2017/KUUK/Far, se pro nezákonnost zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 600 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 6. 11. 2017, č. j. 4848/DS/2017, JID: 173833/2017/KUUK/Far, jímž bylo pro opožděnost zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Mostu, odboru správních činností (dále jen „magistrát“), ze dne 20. 4. 2017, č. j. MmM/045871/2017/OSČ-P/ŠP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což byla žalobci dle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Současně byla žalobci uložena povinnost dle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 29. 11. 2016 v 12:20 hodin v Mostě části Čepirohy, u vjezdu na parkoviště firmy Raprint jako řidič motorového vozidla tovární značky Škoda Octavia 5E, registrační značky „X“, nebyl za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem. Žaloba 2. V žalobě žalobce odmítl, že k doručení rozhodnutí magistrátu došlo již dne 2. 5. 2017, neboť tohoto dne se do datové schránky zmocněnce žalobce přihlásila pouze pověřená osoba, která však neměla oprávnění číst zprávy určené do vlastních rukou. Přihlášením této osoby tak nemohlo dojít k doručení rozhodnutí magistrátu, a tedy ani k počátku běhu odvolací lhůty. Rozhodnutí magistrátu bylo doručeno až dne 3. 5. 2017, kdy se do datové schránky přihlásil sám zmocněnec žalobce, který měl oprávnění číst zprávy určené do vlastních rukou. K doručení rozhodnutí magistrátu již přihlášením pověřené osoby by došlo pouze, pokud by tato pověřená osoby byla dle § 8 odst. 8 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), stanovena jako osoba oprávněná k přístupu k dokumentům určeným do vlastních rukou adresáta. 3. S odkazem na § 20 odst. 2, § 19 odst. 5 a § 72 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), žalobce uvedl, že rozhodnutí magistrátu mělo být doručeno do vlastních rukou zmocněnce žalobce. Tudíž k jeho doručení došlo až dne 3. 5. 2017, neboť tohoto dne se do předmětné datové schránky přihlásila osoba s oprávněním číst zprávy určené do vlastních rukou a odvolání podané dne 18. 5. 2017 je tedy včasné, neboť bylo podáno poslední den odvolací lhůty. K prokázání těchto skutečností žalobce navrhl, aby si zdejší soud od Ministerstva vnitra, správce informačního systému datových schránek, vyžádal sdělení, zda jsou jeho tvrzení pravdivá, tedy zda je pravdou, že se dne 2. 5. 2017 přihlásila do datové schránky zmocněnce žalobce ve správním řízení pouze pověřená osoba s oprávněním číst toliko zprávy neurčené do vlastních rukou, a dále tvrzení, že osoba s právem číst zprávy určené do vlastních rukou, v tomto případě pouze držitel této datové schránky, se do ní přihlásila nejdříve až následující den, tj. dne 3. 5. 2017. Dostatečným důkazem je dle žalobce i doručenka k rozhodnutí magistrátu, neboť rozhodnutí nebylo v rozporu s § 19 odst. 5 správního řádu a § 19 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, doručováno do vlastních rukou, což vyplývá z kolonky „do vlastních rukou: ne“. Rozporná je i zpráva na doručence, dle které se dne 2. 5. 2017 přihlásila pověřená osoba s právem přístupu ke zprávě ve smyslu § 8, odst. 6 zákona o elektronických úkonech, jelikož pověřená osoba nebyla oprávněna číst zprávy určené do vlastních rukou. Na podporu svých tvrzení odkázal žalobce na důvodovou zprávu k § 17 odst. 3 a § 19 odst. 2 zákona o elektronických úkonech, a na nález Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2594/11. 4. Žalobce dále uvedl, že jeho zmocněnec aktivně vymezil oprávnění pověřené osoby, které udělil oprávnění číst pouze zprávy neurčené do vlastních rukou. Zmocněnec žalobce legitimně očekával, že zprávy určené do vlastních rukou nebude pověřená osoba moci otevřít, a tyto zprávy budou doručeny jeho přihlášením do datové schránky, případně uplatněním fikce doručení. Dále zopakoval, že magistrát pochybil, když rozhodnutí doručoval v rozporu se zákonem nikoliv do vlastních rukou zmocněnce žalobce a přihlášením pověřené osoby, která neměla oprávnění číst zprávy určené do vlastních rukou, tak k doručení rozhodnutí magistrátu nedošlo. K tomu došlo až přihlášením zmocněnce žalobce, tedy dne 3. 5. 2017. 5. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se měl zabývat tím, kdo je pověřená osoba a přesvědčivě odůvodnit, jak dovodil, že již jejím přihlášením došlo k doručení rozhodnutí, přestože se zjevně nejedná o zmocněnce žalobce a její totožnost není žalovanému ani známa. 6. Závěrem žalobce nesouhlasil se zveřejněním rozhodnutí v jeho věci na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu způsobem, aby v něm bylo uvedeno jeho jméno, příjmení nebo iniciály, rovněž tak jméno, příjmení, iniciály či sídlo zástupce žalobce, a to s odkazem na právo na ochranu soukromí. Rovněž uvedl, že § 39 odst. 3 písm. d) a e) směrnice č. 9/2011, Kancelářský a spisový řád Nejvyššího správního soudu, nemá oporu v zákonech, a v případě, že si to právní zástupci a advokáti nepřejí, neměla by být jejich jména, příjmení a sídla na webu Nejvyššího správního soudu zveřejňována v souvislosti s konkrétními kauzami. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný předložil k výzvě soudu správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž navrhl žalobu zamítnout a sdělil především následující skutečnosti. Žalovaný konstatoval, že každý držitel datové schránky je odpovědný za nastavení systému práce s datovými schránkami a na nastavení v případě přístupu pověřených osob. Uvedl, že dle předmětné doručenky se přihlásila pověřená osoba s právem přístupu ke zprávě a bylo uvedeno, že datová zpráva je nyní doručena. Správní orgán nebyl dále jakkoliv povinen prověřovat nastavení procesu přístupu k datovým zprávám na straně zmocněnce žalobce. 8. Podotkl, že datová schránka je jedinečná a nezaměnitelná. Dokumenty doručované prostřednictvím datové schránky nemusejí být určené výhradně do vlastních rukou adresáta, neboť držitelem datové schránky je právě účastník řízení či jeho zmocněnec, který si datovou schránku nechal zřídit u Ministerstva vnitra, správce informačního systému datových schránek. V této souvislosti připomněl komentář důvodové zprávy k § 17 odst. 6 zákona o elektronických úkonech, podle něhož se doručení prostřednictvím datové schránky považuje za doručení do vlastních rukou, tj. doručení s modrým pruhem. Žalovaný dovodil, že okamžikem přihlášení osoby, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k doručenému dokumentu, tedy i pověřené osoby, nastávají právní účinky doručení do vlastních rukou. Podle § 72 odst. 1 správního řádu je takové doručení vyžadováno, a proto žalovaný napadeným rozhodnutím blanketní odvolání zmocněnce žalobce jako opožděné zamítl. Doplnil, že žalobce byl o opožděnosti odvolání vyrozuměn výzvou k doplnění podání ze dne 23. 5. 2017. Replika žalobce 9. Žalobce v replice zopakoval, že jeho zmocněnec nastavil oprávnění pověřené osoby, tak aby měla přístup pouze ke zprávám neurčeným do vlastních rukou a legitimně tak očekával, že ke zprávám určeným do vlastních rukou nebude mít přístup a tyto zprávy budou doručeny jeho přihlášením. 10. Dle žalobce úvahy žalovaného, že při doručování písemností určených do vlastních rukou prostřednictvím datové schránky není nutné nastavit příznak „do vlastních rukou“, zcela popírají smysl a účel § 8 odst. 8, § 17 odst. 3 a § 19 odst. 2 zákona o elektronických úkonech. Poukázal na nález Ústavního