1 Afs 236/2019 — Nejvyšší správní soud

15 Af 9/2020- 37 - text  6 15 Af 9/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Mgr. Radima Kadlčáka ve věci žalobkyně: TEREZINY LÁZNĚ DUBÍ a.s., IČO: 28687264, sídlem Lázeňská 21/3, 417 01 Dubí, zastoupená JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem, sídlem Kostelní náměstí 233, 412 01 Litoměřice, proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, sídlem Velká Hradební 61, 400 21 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2020, č. j. 2507455/19/2514-50523-5077872, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2020, č. j. 2507455/19/2514-50523-5077872, kterým byla zamítnuta její žádost o prominutí úroku z prodlení na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období září 2013 až prosinec 2015. Žaloba 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že se žalovaný při svém rozhodování řídil pokynem Generálního finančního ředitelství GFŘ-D-21, č. j. 4260/15/7100-40123, dostupný na www.financnisprava.cz (dále jen „Pokyn“). Na základě tohoto pokynu žalovaný žalobkyni neprominul úroky z prodlení, neboť nedošlo k prodlení s úhradou daně z ospravedlnitelného důvodu podle kritérií uvedených v čl. III. 3. A. Pokynu. V uvedeném článku se uvádí devět důvodů pro prominutí úroku z prodlení. Žalovaný však neshledal u žalobkyně žádný z nich. 3. Žalobou napadené rozhodnutí je dle žalobkyně nepřezkoumatelné, neboť není seznatelné, jaká kritéria považuje Pokyn, potažmo žalovaný, za ospravedlnitelný důvod podle § 259b odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Žalobkyně dále namítla, že kritéria uvedená pod čl. III. 3. A Pokynu neodpovídají § 259b odst. 2 daňového řádu, podle kterého lze prominout úrok z prodlení z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Kritéria důvodů č. 1 až 9 jsou vymezena obecně a nevystihují ani nezahrnují individuální případy tak, jak vyžaduje § 259b odst. 2 daňového řádu. Pokyn kritéria paušalizuje a navíc přesně definuje, co považuje za ospravedlnitelné. Jiné případy, které mohou splnit a splňují znaky ospravedlnitelnosti, Pokyn nepřipouští. Článek III. 3. A. je tedy v rozporu s § 259b odst. 2 daňového řádu, neboť Pokynem uvedených 9 kritérií znění daňového řádu neodpovídá. 4. Z opatrnosti žalobkyně namítla, že ospravedlnitelné důvody podle § 259b odst. 2 daňového řádu mají být vymezeny obecným právním předpisem, nikoliv služebním pokynem Generálního finančního ředitelství. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě zrekapituloval dosavadní průběh řízení a navrhl její zamítnutí v plném rozsahu. Současně odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, jehož obsah a argumenty zrekapituloval. Žalovaný upozornil, že postupoval ve věci dle Pokynu a z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se zabýval i konkrétními důvody tvrzenými žalobkyní. Vzhledem k tomu, že žádný z důvodů uvedených žalobkyní nenaplňoval kritéria uvedená v Pokynu a žalovaný neshledal, že existují důvody pro odchýlení se od Pokynu, žádost zamítl. Již v rozsudku ze dne 3. 12. 2019, č. j. 15 Af 74/2016-45, Krajský soud v Ústí nad Labem vyslovil, že se správce daně může od Pokynu v odůvodněných případech odchýlit, nelze mu však vytýkat, že se tímto pokynem řídí. Úvahu o tom, že případ žalobkyně není zvláštní ani atypický, odůvodnění rozhodnutí obsahuje. Pokyn je k dispozici na internetu finanční správy, kde se s ním mohou daňové subjekty seznámit. Tím, že správci daně postupují dle Pokynu, je vytvořena správní praxe, což je v souladu s legitimním očekáváním daňových subjektů. Ústní jednání 6. Při jednání soudu dne 23. 11. 2022 právní zástupce žalobkyně odkázal na dosavadní stanovisko ve věci a závěrem uvedl, že nebylo přihlédnuto dostatečně k okolnostem případu žalobkyně. Žalovaný měl možnost prominout alespoň část úroků z prodlení, ale neučinil tak. 7. Pověřená pracovnice žalovaného rovněž odkázala na dosavadní stanovisko ve věci a potvrzující rozsudek zdejšího soudu sp. zn. 16 Af 18/2019 ve věci doměření DPH. Daň tedy byla stanovena ve správné výši, ekonomická situace žalobkyně se zvažuje až poté, co byl shledán ospravedlnitelný důvod, který v daném případě však nebyl dán. Z těchto důvodů navrhla žalobu zamítnout. Posouzení věci soudem 8. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobkyně uplatnila v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobkyně je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 9. Soud ze správního spisu postoupeného žalovaným zjistil následující podstatné skutečnosti. Žádostí ze dne 16. 11. 2019 požádala žalobkyně o prominutí úroků z prodlení na DPH za zdaňovací období září 2013 až prosinec 2015. Tuto žádost odůvodnila tím, že doměřená daň a daňové penále ve výši 8 500 000 Kč byla včas doměřena a další úhrada úroků z prodlení více než 3 500 000 Kč by znamenala výraznou finanční zátěž ohrožující samotný plynulý chod lékařského provozu. Žalobkyně není ani nespolehlivým plátcem ani subjektem porušujícím či ztěžujícím zásadním způsobem správu daní. V doplnění žádosti ze dne 2. 12. 2019 žalobkyně poukázala na ustanovení § 58 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“) a čl. 132 odst. 1 směrnice Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Šestá směrnice“). Z těchto ustanovení dovodila, že ZDPH osvobozuje od DPH službu úzce související se zdravotní lůžkovou i ambulantní péčí. Šestá směrnice osvobozuje od DPH činnosti úzce související jen s nemocniční (tedy lůžkovou) péčí. Není spravedlivé, aby v tomto případě nepřesná implementace Šesté směrnice byla k tíži žalobkyně, spočívající v úrocích z prodlení z dodatečně doměřené DPH. Podle žalobkyně tedy nebylo spravedlivé požadovat po ní zaplacení sankce, tedy úroků z prodlení. 10. Ze žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný žádost meritorně přezkoumal a při jejím hodnocení se řídil i Pokynem, který je pro něj závazný. Vedle dalších podmínek stanovených Pokynem se zabýval i existencí ospravedlnitelných důvodů podle čl. III. 3. A. Na str. 7 žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že skutečnosti, že žalobkyně není nespolehlivým plátcem a není ani subjektem porušujícím či ztěžujícím zásadním způsobem správu daní, vzal v úvahu ve chvíli, kdy posuzoval závažné porušování daňových nebo účetních předpisů podle čl. III. 2. Žalobkyně tíživou finanční situaci nijak nedoložila. Toto tvrzení nelze podložit ani obsahem spisového materiálu. Navíc ekonomické poměry zakládající tvrdost uplatněného úroku lze zohlednit až poté, co byl naplněn alespoň jeden z ospravedlnitelných důvodů. Dále žalovaný vyjádřil nesouhlas s tím, že čl. 132 odst. 1 písm. c) Šesté směrnice osvobozuje ústavní péči, zatímco ustanovení § 58 ZDPH každou zdravotní službu. Dále na str. 8 žalovaný vyložil charakter a důvod přijetí Pokynu a poukázal i na to, že Nejvyšší správní soud připouští výjimečné případy, ve kterých se od jednou vytvořené správní praxe lze odchýlit, musí ovšem jít o případ zvláštní a atypický. Žalovaný však případ žalobkyně za zvláštní a atypický nepovažoval, neboť se nijak neodlišuje od situace ostatních plátců poskytujících zdravotní služby ve stejném rozsahu jako žalobkyně. Důvody pro odchýlení se od správní praxe dle žalovaného nenastaly. 11. Podle § 259b odst. 1 daňového řádu je daňový subjekt oprávněn požádat správce daně o prominutí úroku z prodlení nebo úroku z posečkané částky, pokud byla uhrazena daň, v důsledku jejíhož neuhrazení úrok vznikl. 12. Podle § 259b odst. 2 daňového řádu správce daně může zcela nebo zčásti prominout úrok z prodlení nebo úrok z posečkané částky, pokud k prodlení s úhradou daně došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu. 13. Podle § 259b odst. 3 daňového řádu při posouzení rozsahu, ve kterém