2 As 53/2007 — Nejvyšší správní soud

16 A 67/2021- 37 - text  6 16 A 67/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a soudců JUDr. Martiny Vernerové a JUDr. Jiřího Derfla ve věci žalobkyně: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO: 41197518, sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem, zastoupen Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 193/20, 405 02 Děčín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. KUUK/092345/2021/Klo, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 19. 7. 2021, č. j. KUUK/092345/2021/Klo, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. KUUK/092345/2021/Klo, jímž žalovaný podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) jako nepřípustné zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Varnsdorf (dále jen „městský úřad“) ze dne 3. 3. 2021, č. j. MUVA 5402/2021RosIv. Tímto rozhodnutím městský úřad uznal Josefa Matrase, narozeného 28. 3. 1950, (dále jen „přestupce“) vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“), jehož se úmyslně dopustil tím, že dne 10. 3. 2020 v čase od 8:00 do 8:30 hodin ve Varnsdorfu v X ulici na zahradě u domu č. p. X po předchozí slovní roztržce, bez jakéhokoli předchozího upozornění, nečekaně a útokem vedeným zezadu jinému ublížil na zdraví, když fyzicky napadl svou sestru J. M., narozenou X, (dále též „zraněná“), kdy ji za pomoci své fyzické převahy natlačil na plot, svou levou rukou ji uchopil pod krkem a pravou rukou ji několikrát udeřil pěstí do obličejové části, čímž jí způsobil zhmoždění levého očního víčka a periokulární krajiny, tedy J. M. způsobil lehké poranění, které si vyžádalo okamžité lékařské ošetření. Za uvedený přestupek byla přestupci podle § 7 odst. 4 písm. b) zákona o některých přestupcích uložena pokuta ve výši 7 000 Kč a současně mu byla podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 2. Současně se žalobkyně v žalobě domáhala toho, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí městského úřadu a aby uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady soudního řízení. Žaloba 3. V žalobě žalobkyně uvedla, že jí byla způsobena škoda výše popsaným protiprávním jednáním přestupce. Žalobkyně uhradila smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní péči v částce 4 003 Kč, která byla v souvislosti s napadením zraněné poskytnuta, a podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“) jí tak vznikl nárok na náhradu těchto nákladů vůči přestupci. 4. Žalobkyně namítala, že jí byla jednáním přestupce způsobena škoda a uplatnila nárok na její náhradu, tedy je ve smyslu § 70 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky účastníkem řízení v postavení poškozeného a městský úřad měl povinnost o jejím nároku rozhodnout. Zdůraznila, že na obdobném principu je rozhodováno o náhradě škody v trestním řízení. Skutečnost, že uplatnila svůj nárok na náhradu škody u městského úřadu před zahájením řízení o přestupku přestupce, žalobkyni podle jejího názoru nemůže vyloučit z řízení o přestupku jako poškozenou. Podotkla, že až do dne doručení rozhodnutí městského úřadu neznala datum zahájení řízení o přestupku. Dodala, že městský úřad nepostupoval v souladu s § 70 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť měl informaci, že se žalobkyně domáhá účastenství v řízení o přestupku, a tudíž ji měl bezodkladně vyrozumět o možnosti uplatnit nárok na náhradu škody nejpozději do prvního ústního jednání. Současně žalobkyně upozornila na to, že městský úřad o jejím připojení k řízení o přestupku v postavení poškozené ani nerozhodl usnesením podle § 28 odst. 1 správního řádu, čímž jí znemožnil podat proti takovému usnesení řádný opravný prostředek, což žalovaný nezohlednil. 5. Závěrem žalobkyně poukázala na rozporné odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde žalovaný jednak uvedl, že žalobkyně uplatnila připojení se do řízení o přestupku před zahájením řízení, tudíž se nejednalo o řádně uplatněný nárok, avšak zároveň doplnil, že městský úřad mohl žalobkyni vyrozumět o možnosti uplatnit práva poškozené po zahájení řízení s ohledem na zásadu procesní opatrnosti a legitimního očekávání. Následně žalovaný ospravedlnil postup městského úřadu tím, že bylo postupováno podle právního názoru, že žalobkyně nemůže být účastníkem řízení, a tudíž ji ani nebylo třeba na uplatnění práv poškozené upozorňovat. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že rozhodnutí městského úřadu postrádá výrokovou část stran nároku na náhradu škody. Absence takového výroku je podle žalovaného dána tím, že žalobkyně podala návrh na připojení se k řízení jako poškozená před zahájením řízení o přestupku, což nebylo možné. Zákon o odpovědnosti za přestupky podle žalovaného počítá s tím, že k tomu, aby mohl potenciální poškozený uplatnit nárok na náhradu škody, musí být řízení o přestupku již zahájeno. Žalovaný zdůraznil, že k účinnému uplatnění nároku poškozené může dojít nejdříve dnem zahájení řízení o přestupku a nárok uplatněný před zahájením řízení není řádně uplatněn. Žalovaný zopakoval svou argumentaci, že s ohledem na zásadu procesní opatrnosti a legitimního očekávání mohl městský úřad žalobkyni vyrozumět, že nárok uplatnila předčasně, a proto se nemohla stát účastníkem řízení o přestupku, avšak v době svého rozhodování se městský úřad řídil názorem, že žalobkyně nemohla být poškozenou, neboť pro přiznání postavení poškozené v přestupkovém řízení bylo nutné, aby jí škoda vznikla přímo, nikoli nepřímo v důsledku úhrady nákladů vynaložených na péči z veřejného zdravotního pojištění. Navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Posouzení věci soudem 7. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili. 8. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 9. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Soud připomíná, že odvolání žalobkyně bylo zamítnuto jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 správního řádu, neboť rozhodnutí městského úřadu neobsahovalo výrok o náhradě škody, do kterého se žalobkyně jako poškozená může odvolat. V řízení o žalobě proti rozhodnutí, jímž bylo odvolání zamítnuto jako nepřípustné, se soudní přezkum omezuje pouze na posouzení toho, zda bylo odvolání skutečně nepřípustné, či nikoli. Námitkami nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (zde městský úřad) se soud nezabývá. Tento závěr plně koresponduje i s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu k dané problematice (srov. např. rozsudky ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007-111, nebo ze dne 23. 12. 2009, č. j. 5 As 105/2008-135). Zdejší soud se proto zaměřil výhradně na námitky žalobkyně, které souvisely s posouzením přípustnosti odvolání. 11. Žalovanému lze přisvědčit v tom, že rozhodnutí městského úřadu neobsahovalo výrok o náhradě škody. To však ještě samo o sobě neznamená, že by odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí muselo být nepřípustné. V této souvislosti soud poukazuje na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 6. 2021, č. j. 60 A 11/2021-