1 Afs 21/2013 — Nejvyšší správní soud

59 Af 27/2021- 55 - text 11 59 Af 27/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X sídlem X zastoupen advokátem Mgr. Davidem Hejzlarem sídlem 1. máje 97/25, Liberec proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2021, č. j. X takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. 7. 2021, č. j. 28169/21/5200-10421-712985, se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Davida Hejzlara. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a byla potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 14. 3. 2018, č. j. X a č. j. X. Těmito rozhodnutími správce daně žalobci dodatečně stanovil k úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2014 ve výši 250 020 Kč spolu s penále 50 004 Kč a za zdaňovací období roku 2015 ve výši 246 774 Kč spolu s penále 49 354 Kč. 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že při zahájení daňové kontroly dne 15. 11. 2017 žalobce mj. předložil prohlášení poplatníků daně ze závislé činnosti (zaměstnanců), která byla v rozporu s § 38k odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, podepsána po 15. únoru 2014, resp. po 15. únoru 2015. Žalobce dne 14. 12. 2017 k dotazu správce daně sdělil, že všechno předložil ke kontrole a žádná další prohlášení poplatníků nemá. Dne 25. 1. 2018 žalobce předložil nová prohlášení poplatníků obsahující data podpisu v souladu se zákonem. Tvrdil přitom, že prohlášení u něj zaměstnanci podepisují dvojmo, jednou jako kontrolní prohlášení a jednou jako řádné prohlášení, které je založeno u externí mzdové účetní. Správce daně označil v pořadí druhá prohlášení za účelová s tím, že v důsledku pozdě podepsaných prohlášení poplatníků nebyl žalobce oprávněn přiznat zaměstnancům nárok na poskytnutí slev na dani a daňové zvýhodnění a pokud tak činil, porušil § 38h odst. 5 zákona o daních z příjmů. K odvolání žalobce vydal žalovaný původně zamítavé rozhodnutí, které však bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočkou v Liberci, ze dne 2. 10. 2019, č. j. 59 Af 5/2019-28, jelikož bylo třeba se vypořádat s žalobcem navrženými důkazními prostředky. 3. V pokračujícím odvolacím řízení byla vyslechnuta administrativní pracovnice žalobce X a v návaznosti na další návrhy žalobce také jeho bývalí zaměstnanci X, X, X a X. Výpověď paní X považoval žalovaný za nevěrohodnou a nevysvětlující rozpory mezi kontrolním a řádným prohlášením. Výpověď dalších svědků nepotvrdila existenci dvou prohlášení, rozdíly v datech podpisů na kontrolním a řádném prohlášení nedokázali svědci vysvětlit. Kontrolní prohlášení byla podepsána v kolonce „na zdaňovací období“, nikoli v kolonce „dodatečně za zdaňovací období“, jak by to odpovídalo tvrzením žalobce, že dle Pokynu mzdové účetní měli zaměstnanci podepisovat kontrolní prohlášení po skončení roku. Přestože dle X vyplňovala kontrolní prohlášení právě ona, zatímco řádná prohlášení měla vyplňovat mzdová účetní, jsou obě verze prohlášení zjevně vyplněny stejnou osobou. Žalovaný se k návrhu žalobce pokusil o provedení svědecké výpovědi X. Ta se však omluvila s odkazem na epidemiologickou situaci s tím, že pečuje o rodiče vyššího věku, pro něž by byla nákaza virem SARS CoV-2 vysoce riziková. Žalovaný na tuto argumentaci přistoupil, neboť byl vyhlášen nouzový stav a další vývoj pandemie nebylo možno předvídat. Vzal přitom v potaz, že X je manželkou žalobce a zároveň jeho mzdovou účetní, a bylo tedy možno předpokládat, že se k věci plně vyjádřila tak, jak skutečnost svými smysly vnímala. Žalovaný se proto spokojil s jejím čestným prohlášením stran postupu při podepisování prohlášení k dani u žalobce, které však nevyvrátilo pochybnosti žalovaného. 4. Pokud by se podepisování prohlášení řídilo žalobcem tvrzeným postupem, měl by např. pan Šimek stvrdit údaje za rok 2014 v lednu 2015, což se nestalo. V případech, kdy zaměstnanci kontrolní prohlášení podepsali při nástupu do zaměstnání, bylo kontrolní prohlášení stvrzeno až za období následující po nástupu do zaměstnání. Pokud by mzdová účetní připravovala v únoru příslušného roku řádná prohlášení na základě podkladů z kontrolních prohlášení, není zřejmé, z jakých údajů by vycházela, když z údajů za minulý rok není zřejmé, co zaměstnanec požaduje pro rok následující. V kontrolním prohlášení X nebyla zachycena změna jejího příjmení, ostatní svědci nepotvrdili její vyjádření, že jim prohlášení k podpisu předkládala ona. Žalovaný dostatečně vyjádřil skutečnosti, na jejichž základě považuje řádná prohlášení k dani za účelová, žalobce tyto pochybnosti důkazními prostředky včetně čestného prohlášení X neodstranil. 5. Žalobce sice disponoval podepsanými prohlášeními k dani, nicméně podepsanými pozdě. Proto nebyl oprávněn snižovat měsíční zálohy na daň z příjmů poplatníků, jak to učinil. Dodržování podmínek pro uplatňování měsíční slevy na dani a daňového zvýhodnění není přehnaným formalismem, k čemuž žalovaný odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 6 Af 11/2013. Předmětem daňové kontroly nebyla daňová povinnost zaměstnanců žalobce, kontrolovanou osobou byl žalobce a jeho daňová povinnost. Nebylo tedy důvodné prověřovat, zda zaměstnancům nebyly poskytnuty slevy na dani či daňová zvýhodnění dvakrát. I kdyby měli zaměstnanci v kontrolovaném období jen jednoho zaměstnavatele, tato skutečnost nezakládá automaticky nárok na odečtení slevy na dani a daňového zvýhodnění od daně z příjmů. Absenci řádně podepsaných prohlášení poplatníků nelze překlenout ani tím, že státu nesprávným postupem žalobce nevznikne žádná škoda. II. Žaloba 6. Žalobce v podané žalobě uvedl, že v průběhu daňového řízení doložil včasné podepsání prohlášení poplatníků. Nezákonnost rozhodnutí žalovaného spatřuje žalobce v nesprávném hodnocení důkazních prostředků, v nesprávném posouzení otázky splnění podmínek dle § 38k zákona o daních z příjmů pro přiznání slevy na dani a měsíčního zvýhodnění, a dále ve skutečnosti, že žalovaný odmítl provést navrhovanou svědeckou výpověď paní X. Finanční orgány se podrobněji nezabývaly tím, která verze předložených prohlášení je správná, k hodnocení provedených důkazních prostředků přistoupily jednostranným způsobem. Prvně předložená prohlášení byla pouze „pracovní“, která nesloužila mzdové účtárně pro zpracování mezd. Žalobce není v jednání s úřady zběhlý, navíc došlo k časové návaznosti kontrol OSSZ a finančního úřadu, proto došlo k chybnému předložení pracovních prohlášení. Finanční orgány se nevypořádaly s tím, že jejich tvrzení o účelovosti následně předložených prohlášení se jeví jako nepravděpodobné s ohledem na časový průběh příslušné daňové kontroly, o jejímž zahájení věděl žalobce předem. Prohlášení, která předal správci daně dne 25. 1. 2018, požadoval vrátit s tím, že je mzdová účetní bude začátkem února potřebovat. To dokládá, že se jednalo o finální doklady. 7. Dle žalobce nebyla dostatečně odůvodněna a prokázána účelovost prohlášení k dani a jednání žalobce. Finanční orgány nedostály svému důkaznímu břemenu uvedenému v § 92 odst. 5 daňového řádu. Žádné zásadní rozpory v provedených důkazech, které by prokazovaly závěr finančních orgánů, neexistují. Žalovaný se správně a dostatečně nevypořádal se vším, co v řízení vyšlo najevo. Závěr o účelovosti prohlášení k dani je v rozporu s provedeným dokazováním. Svědkyně X popsala, jaký byl v provozovně žalobce postup při podpisu příslušných prohlášení, přičemž potvrdila, že vedle sebe existovaly dvě verze prohlášení – kontrolní a originální. Žádná z výpovědí dalších zaměstnanců nepodporuje pochybnosti žalovaného o účelovosti předložených originálních prohlášení. Svědci se nad existencí těchto prohlášení nijak nepozastavili, a potvrdili tak jejich pravost. Tvrzení žalobce prokazuje také písemný Pokyn mzdové účetní ze dne 2. 1. 2012, s nímž se žalovaný dostatečně nevypořádal. 8. Přes návrh žalobce žalovaný neprovedl výslech X, přestože od jeho provedení bylo možno očekávat odstranění pochybností žalovaného. X byla schopna do detailů popsat, jakým způsobem byla prohlášení zpracovávána, včetně všech souvisejících skutečností. Namísto toho, aby žalovaný vyčkal na rozvolnění pandemické situace, k čemuž došlo již o pár týdnů později v červnu 2021, procesně chyboval a od výslechu upustil. Takový postup není ospravedlnitelný ani v situaci, kdy je svědkyně manželkou žalobce. Výslech svědkyně mohl být proveden alespoň tzv. korespondenčně. Nahradit řádnou svědeckou výpověď v