6 As 210/2018 — Nejvyšší správní soud

59 A 9/2024- 35 - text  59 A 9/2024 - 35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Davidem Bezuchou sídlem Kostelní 10/5, Liberec 2 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2024, č. j. OSH 664/22-4/67.1/22256/NL KULK 1633/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se domáhal přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 12. 8. 2022, č. j. MML037997/22/037997/OD/Kro, kterým bylo žalobci podle § 94 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), odňato řidičské oprávnění pro skupiny vozidel A2, A, zapsané v řidičském průkazu ev. č. EK X vydaném Magistrátem města Liberec dne 27. 4. 2016, neboť při udělení řidičského oprávnění žalobce nesplňoval podmínku podle § 82 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. 2. Ze spisového materiálu vyplynulo, že správní orgán I. stupně obdržel od Policie ČR podnět ze dne 3. 12. 2021 k prošetření okolností týkajících se získání řidičských oprávnění osob spojených s trestním řízením zkušebního komisaře X, který měl svou pravomoc vykonávat v rozporu se zákonnými povinnostmi a z titulu své funkce potvrdil na záznamu o zkouškách z odborné způsobilosti, že žalobce splnil podmínky odborné způsobilosti k získání řidičského oprávnění příslušné skupiny, přičemž Autoškola X s. r. o. však výuku a výcvik žalobce neprováděla, žádný učitel této autoškoly ho nedoprovázel ke zkouškám, ani při nich neasistoval, ani s ním neabsolvoval závěrečné zkušební jízdy, proto žalobce nemohl řádně žádnou výuku a výcvik absolvovat. Správní orgán I. stupně vyzval Autoškolu X s. r. o., aby sdělila, zda žalobce v autoškole řádně absolvoval výuku a výcvik k získání odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel příslušných skupin. Ze sdělení autoškoly vyplynulo, že žalobce nebyl do uvedené autoškoly přijat, kurz ani zkoušku zde neskládal, autoškola nevlastní jednostopá cvičná vozidla. Tyto skutečnosti potvrdila ve své svědecké výpovědi X provozující autoškolu. Ze svědecké výpovědi zkušebního komisaře X vyplynulo, že si žalobce mlhavě pamatuje, ke zkoušce byl předveden panemX . Svědek potvrdil, že by měl znát autoškoly a jejich učitele, kteří mají registraci na příslušném městském úřadu. V průběhu ústního jednání žalobce uplatnil výhrady proti odnětí řidičského průkazu, brojil proti nedostatkům oznámení a existenci dvou rozhodnutí, měl za to, že nejprve je na místě obnovit řízení o udělení řidičského oprávnění, za nesprávné měl odkazy správního orgánu I. stupně na důkazy pořízené Policií ČR. K podkladům rozhodnutí se žalobce nevyjádřil, odmítl při jednání potvrdit, zda zná svědky X a X, ten v průběhu svědecké výpovědi odmítl na některé otázky odpovídat. 3. Rozhodnutím ze dne 12. 8. 2022 správní orgán I. stupně rozhodl o odnětí řidičského oprávnění žalobce. Vycházel přitom z žádosti o řidičské oprávnění ze dne 27. 4. 2016 o rozšíření řidičského oprávnění a udělení řidičského oprávnění pro skupiny A2, A, z žádosti o přijetí k výuce a výcviku a záznamu o zkouškách z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, ze svědeckých výpovědí X a X. Dále měl správní orgán I. stupně k dispozici třídní a evidenční knihu Autoškoly X s. r. o., seznam žadatelů o řidičská oprávnění, protokol o podání vysvětlení žalobce, podnět Policie ČR a doklad o platbě 700 Kč bez identifikace osoby ze dne 15. 4. 2016, tedy den po zkoušce odborné způsobilosti. Na základě protokolu o podání vysvětlení žalobce na Policii ČR v souvislosti s trestnou činností osob zařizujících nezákonná vydání řidičských oprávnění správní orgán I. stupně konstatoval, že podklady pro autoškolu pro žalobce zařizoval pan X, kterého žalobce sám zkontaktoval za účelem rozšíření řidičského oprávnění o skupinu A, teorii jízdy absolvoval s touto osobou, jezdil do nějaké autoškoly v Turnově, místo si nevybavuje, za výuku a výcvik této osobě zaplatil 6 000 Kč a 700 Kč za zkoušku, která proběhla u správního orgánu I. stupně dne 14. 4. 2016. Správní orgán I. stupně uzavřel, že zkoušku odborné způsobilosti žalobce absolvoval v rozporu se zákonem a na rozšíření řidičských oprávnění neměl právní nárok, neboť řádně neabsolvoval odbornou výuku a výcvik v Autoškole X s. r. o., žádný učitel této autoškoly ho nedoprovázel ke zkouškám, ani při nich neasistoval a neabsolvoval se žalobcem závěrečné zkušební jízdy. Při podání žádosti o udělení řidičského oprávnění tedy žalobce nebyl odborně způsobilý ve smyslu § 82 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, což je jednou z podmínek pro udělení řidičského oprávnění. Podle správního orgánu I. stupně zájem společnosti na bezpečnosti provozu převýšil osobní zájmy žalobce. 4. V odvolání žalobce uplatnil tytéž námitky jako v průběhu správního řízení. Brojil proti aplikaci § 94 zákona o silničním provozu v situaci, kdy existuje pravomocné rozhodnutí o udělení řidičského oprávnění, namítal, že toto rozhodnutí musí být nejprve odstraněno prostřednictvím obnovy řízení. Namítal nedostatky oznámení o zahájení správního řízení, rozporoval odkazy správního orgánu I. stupně na úřední záznamy Policie ČR. 5. V napadeném rozhodnutí žalovaný zopakoval, že z § 94 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu vyplývá možnost odnětí řidičského oprávnění v situacích, kdy dodatečně vyjde najevo, že žadatel již při jeho udělení nesplňoval podmínky stanovené v § 82 zákona o silničním provozu. Mezi ně mj. patří i odborná způsobilost řízení motorových vozidel. Svou argumentaci žalovaný shodně jako správní orgán I. stupně podpořil citací rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 19. 2. 2019, č. j. 6 As 210/2018-39. Žalovaný odkázal na § 17 odst. 1 a § 32 odst. 1 zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a zdůraznil, že absolvování výuky a výcviku je pro získání rozšíření řidičského oprávnění nezbytné, teprve potom se může žadatel podrobit přezkoušení. Složení samotné zkoušky neznamená, že žalobce splnil podmínky odborné způsobilosti podle § 90 odst. 1 zákona o silničním provozu. Dle žalovaného zjistil správní orgán I. stupně skutkový stav důkladně a správně, svědkyně X vypověděla, že žalobce nikdy neviděla a v předmětném období neposkytovala odborný výcvik k získání řidičského oprávnění pro skupinu vozidel, jaké získal žalobce. Žalobce sám uvedl, že s ním vše zařizoval pan X. Žalovaný nato podpůrně odkázal na rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 5. 2022, č. j. 4 T 30/2022-1678, který nabyl právní moci dne 22. 8. 2022 a ze kterého vyplývá, že zkušební komisař X coby úřední osoba v úmyslu opatřit žalobci neoprávněný prospěch vykonával pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. Žalovaný odmítl argumentaci žalobce, že nelze postupovat podle § 94 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, aniž by bylo rozhodnutí o udělení řidičského oprávnění nejprve zrušeno v rámci obnovy řízení nebo v přezkumném řízení. Žalovaný rovněž odmítl, že by tímto zákonným postupem, jímž dochází k odnětí řidičského oprávnění s účinky ex nunc, nikoliv ex tunc, byla způsobená zvlášť vážná újma. II. Žaloba 6. Ve včasné žalobě žalobce nejprve shrnul skutkový stav, z něhož vycházel žalovaný. Poznamenal, že žalovaný nekriticky přebral odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Semilech. Uvedl, že absolvoval plnohodnotný výcvik a závěrečné zkoušky za účasti zkušebního komisaře. Z jeho pohledu proběhl celý proces získání řidičského oprávnění standardně, nic nevěděl o nekalém jednání zkušebního komisaře a podvodného učitele autoškoly X, který pro něj záležitost zařizoval. Žalobce neměl reálnou možnost zjistit, která autoškola má řádnou registraci na příslušném úřadu, jaký je rozsah jejího oprávnění a jací vyučující konají svou činnost pro konkrétní autoškolu, tyto údaje nejsou veřejně přístupné. 7. Žalobce žalovanému vytýkal nesprávnou aplikaci § 94 zákona o silničním provozu. Zdůraznil, že od rozhodnutí o udělení řidičského oprávnění skupin A, A2 uplynulo 6 let a 4 měsíce, po tuto dobu žalobce nepáchal přestupky či trestnou činnost v souvislosti s řízením motorového vozidla, neohrožoval veřejný zájem v podobě bezpečnosti ostatních účastníků silničního provozu. Rovněž nebylo zjištěno, že by neabsolvoval výcvik nutný pro získání řidičského oprávnění, zpochybňována byla pouze formální podmínka pro výkon zkoušky způsobilosti v podobě předvedení ke zkoušce učitelem autoškoly a předložení žádosti o řidičské oprávnění s potvrzením autoškoly, u níž výcvik žalobce neabsolvoval. Ža