178 Ad 1/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

178 Ad 1/2025- 25 - text  14 178 Ad 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: J. J., narozený X, bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/261109-916, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/261109-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 12. 2024, č. j. MPSV-2024/261109-916, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Ústí nad Labem (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 18. 4. 2024, č. j. 59315/2024/UUA, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl žalobci přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od února 2024. Výrok prvostupňového rozhodnutí byl žalobou napadeným rozhodnutím změněn tak, že se dle ustanovení § 7, § 8, § 9, § 11 a § 13 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, (dále jen „zákon o sociálních službách“), přiznává žalobci příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně (II. stupeň závislosti – středně těžká závislost osoby starší 18 let), a to od února 2024 – výrok I. napadeného rozhodnutí; a od července 2024 ve výši 4 900 Kč – výrok II. napadeného rozhodnutí. Žalobce se zároveň domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. V podané žalobě žalobce namítal, že žalovaný ignoroval odvolací námitky žalobce a mechanicky přebral závěry z posudku posudkové komise. Posudková komise nevypořádala individuálně námitky žalobce, pouze obecně konstatovala, že pro nezvládání daných potřeb není medicínský podklad. Uvedl, že argumentace posudkové komise pouze kopíruje znění vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška“), ale žalobce však zastával názor, že odůvodnění posudku musí být opřeno o zcela individuální poznatky. K tomu žalobce zrekapituloval své odvolací námitky, své vyjádření k podkladům pro rozhodnutí, závěry posudkové komise a odůvodnění rozhodnutí žalovaného. 3. K hodnocení zvládání základní životní potřeby oblékání a obouvání žalobce namítal, že posudková komise nereflektovala konkrétní tvrzení žalobce o tom, že si není schopen samostatně oblékat spodní polovinu těla – není vůbec schopen zvednout nohy a navléknout si spodní prádlo a kalhoty. 4. Ve vztahu k hodnocení zvládání základní životní potřeby tělesné hygieny žalobce namítal, že se posudková komise nevypořádala s jeho námitkou, že není schopen provádět úkony tělesné hygieny, tedy že si není schopen umýt spodní část těla a záda a že tedy nevyžaduje asistenci pouze při vstupu do sprchy. 5. K základní životní potřebě výkonu fyziologické potřeby uvedl, že není schopen samostatně provést očistu, tu mu provádí manželka, zatímco on se přichytává dveří, aby neupadl. Dále uvedl, že se zvládá usadit na mísu, ale již si nezvládne upravit polohu, např. se poposunout. Namítal, že posudková komise tato jeho tvrzení vůbec nereflektovala. 6. Dále žalobce namítal, že nezvládá výkon základní životní potřeby komunikace, protože po prodělání mozkového infarktu se u něj projevily obtíže s řečí, dostává se do stavu, kdy není schopen mluvit. Dále uvedl, že v důsledku narušení motorických funkcí má omezenou schopnost psaného projevu; zvládne maximálně vytvořit svůj podpis, a to velmi pomalu. 7. Žalobce dále namítal, že žalovaný nedostatečně zhodnotil zdravotní stav žalobce, nevypořádal se se všemi lékařskými zprávami a zdravotním stavem žalobce a že jeho rozhodnutí není jasné, srozumitelné a úplné. Namítal, že žalovaný vydal napadené rozhodnutí na základě neúplného a nesprávného zhodnocení zdravotního stavu posudkovou komisí a že tedy napadené rozhodnutí spočívá v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. 8. Na závěr žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Vyjádřil své přesvědčení, že postupoval v odvolacím řízení v souladu s platnými právními předpisy a že jeho rozhodnutí vytýkanými vadami netrpí. Uvedl, že zdravotní stav žalobce byl v odvolacím řízení posuzován posudkovou komisí v odborném složení, která měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci žalobce a záznam ze sociálního šetření. Žalovaný dále uvedl, že posudková komise se dostatečně vyjádřila k základním životním potřebám namítaným v odvolání a zdůvodnila, proč základní životní potřeby mobilita, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost shledala zvládnutými. Žalovaný připomněl, že při posuzování stupně závislosti se hodnotí funkční důsledky zdravotního postižení. Žalovaný dále definoval neschopnost zvládat základní životní potřeby a přijatelný standard. Posouzení věci soudem 10. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 11. Smyslem zákona o sociálních službách je úprava podmínek poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči, který je předmětem řízení v dané věci, se podle § 7 téhož zákona poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na něj má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 téhož zákona (mezi účastníky není sporu o tom, že podmínky zde uvedené žalobce splňuje), která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 uvedeného zákona, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce. 12. Podle § 8 odst. 2 uvedeného zákona osoba (starší 18 let), která vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb. Dle § 9 uvedeného zákona se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních sc