41 A 17/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

41 A 17/2025- 14 - text  9 41 A 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci žalobce: N. H. T., narozen X statní příslušník Vietnamské socialistické republiky zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. CPR-32085-2/ČJ-2025-930310-V241 ze dne 3. 10. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 23. 8. 2025 podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uložila žalobci správní vyhoštění a stanovila dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „území“), a to v délce dvou let od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území Evropské unie a smluvních států. Zároveň stanovila dobu k vycestování z území Evropské unie a smluvních států v délce patnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, které žalobce navzdory výzvě neodůvodnil, žalovaná zamítla napadeným rozhodnutím ze dne 3. 10. 2025. Žaloba 2. V žalobě žalobce namítal, že žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav, jelikož se nevypořádala s otázkou, zda mohl žalobce vědět o tom, že mu bylo maďarské povolení k pobytu dne 3. 7. 2025 zrušeno. Žalobce uvedl, že si žalovaná z Maďarska nevyžádala bližší informace týkající se zrušení jeho povolení k pobytu. Podle žalobce žalovaná vycházela pouze z kusých informací, a nemohla tak posoudit přiměřenost napadeného rozhodnutí. 3. Podle žalobce se žalovaná nedostatečně vypořádala s nepřiměřeností dopadů napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Konstatoval, že jde o neurčitý právní pojem, nikoli o správní uvážení, což však správní orgány nereflektovaly a nesplnily hlediska, která je třeba v případě neurčitého právního pojmu zvážit. Žalobce citoval z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014-37, a ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 Azs 102/2013-34. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože správní orgány „absentovaly“ na zjištění veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí. 4. Dále žalobce namítal, že stanovení doby, po kterou mu nelze umožnit vstup na území, v délce dvou let je nepřiměřené. Uvedl, že v obdobných věcech se v souladu s ustálenou správní praxí tato doba stanovuje maximálně v délce jednoho roku. 5. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve svém vyjádření trvala na tom, že v odvolacím řízení nezjistila v postupu správního orgánu I. stupně žádné pochybení, které by způsobovalo nezákonnost jeho rozhodnutí. Žalovaná na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně plně odkázala a navrhla, aby soud žalobu zamítl. Posouzení věci soudem 7. Před vypořádáním žalobních bodů soud zdůrazňuje, že každý žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). Totéž podle názoru zdejšího soudu platí i pro citaci judikatury, pokud žalobce nijak neupřesní, co konkrétně z toho kterého judikátu pro svůj případ dovozuje. Soud dále podotýká, že není možné, aby za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty, konkretizoval jeho obecná tvrzení či vybíral ze spisu ty skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu a přebíral by naopak funkci žalobcova advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 Afs 171/2021-44). 8. V nyní řešené věci nedosahuje kvality žalobních bodů část textu žaloby, ve které žalobce bez upřesnění vztahu ke svému případu uvedla, že nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života je neurčitým právním pojmem, nikoli správním uvážením, což správní orgány nereflektovaly a nesplnily hlediska, která je nutno v případě neurčitého právního pojmu zvážit. K tomuto obecnému tvrzení žalobce připojil citaci dvou rozsudků Nejvyššího správního soudu, aniž by však uvedl, jaká konkrétní hlediska správní orgány v jeho případě neposuzovaly nebo jaké konkrétní závěry zmíněných rozsudků se ho týkají a co z nich pro sebe dovozuje. Takováto obecná tvrzení a pouhou citaci judikatury bez vazby na skutkové okolnosti případu žalobce nepovažuje soud za žalobní body. 9. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 22. 8. 2025 byl hlídkou Policie České republiky kontrolován cizinec, který byl po předložení cestovního dokladu Vietnamské socialistické republiky ztotožněn jako žalobce. Bezprostředně předtím mu byl Spolkovou policií odepřen vstup na území Spolkové republiky Německo. Lustrací Schengenského informačního systému policisté zjistili, že od 3. 7. 2025 je předmětem pátrání žalobcova pobytová karta vydaná Maďarskem. Tu však žalobce neměl při sobě, neboť mu byla předtím odebrána příslušníky Spolkové policie. Vzniklo podezření, že žalobce se na území nachází neoprávněně. Součástí spisu jsou mimo jiné lustrace v příslušných evidencích, informace Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru mezinárodních vztahů, o vrácení cizince od státní hranice a kopie maďarské pobytové karty s platností od 13. 12. 2003 do 12. 6. 2026, která mu byla odebrána ve Spolkové republice Německo. Podle kopie cestovního pasu žalobce naposledy vstoupil na území Schengenského prostoru dne 10. 10. 2024. 10. Podle sdělení Policejního prezidia České republiky, ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci, ze dne 23. 8. 2025 obdržela policie na základě žádosti o doplňující informace u vnitrostátních záznamů (tzv. SIRENE) z Maďarska zprávu, že žalobcovo povolení k pobytu je neplatné, protože jeho zaměstnavatel dne 25. 2. 2025 oznámil, že byl jeho pracovní poměr ukončen dne 14. 2. 2025. Se žalobcem dne 23. 8. 2025 zahájil správní orgán I. stupně řízení o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. 11. Žalobce při svém výslechu dne 23. 8. 2025 mimo jiné uvedl, že maďarské vízum získal na ambasádě v Hanoji prostřednictvím vietnamské pracovní agentury. V Maďarsku pracoval u výrobní linky pro společnost vyrábějící obuv, avšak dne 14. 2. 2025 této práce dobrovolně zanechal, protože nebyl spokojen se svou mzdou. Uvedl, že o tom, že je jeho pobytová karta již neplatná, nevěděl. Měla mu to sdělit až Spolková policie. V Maďarsku ho prý o podmínkách pobytové karty nikdo nepoučoval. Připustil ale, že si byl vědom toho, že na základě maďarské pobytové karty může pracovat jen v Maďarsku. Žalobce vypověděl, že po ukončení své pracovní činnosti v Maďarsku přicestoval dne 15. 2. 2025 za svým strýcem do České republiky. Strýci pak pomáhal s obchodem a ten mu za to vyplácel nějaké peníze a poskytoval stravu a ubytování. 12. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců platí, že policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území [České republiky] nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 13. Z § 119a odst. 2 téhož zákona vyplývá, že rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 14. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické po