58 Ad 10/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

58 Ad 10/2024- 76 - text  58 Ad 10/2024 - 76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodla samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobkyně: X, narozená X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2024, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí, kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2023, č. j. X, jímž byla podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) téhož zákona zamítnuta žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu s tím, že žalobkyni nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. 2. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že jí byl rozhodnutím ze dne 26. 10. 2023, č. j. X , odejmut invalidní důchod a žalovaná napadeným rozhodnutím odejmutí invalidního důchodu potvrdila. Dle žalobkyně napadené rozhodnutí neodpovídá skutkovým zjištěním, doloženým lékařským zprávám, posudkům o invaliditě MUDr. K. ze dne 24. 7. 2017 a 21. 8. 2020, posudku o invaliditě MUDr. L. ze dne 10. 10. 2023 ani zdravotnické dokumentaci a je v hrubém rozporu se skutečným zdravotním stavem žalobkyně i lékařskými prognózami do budoucna. Posudek o invaliditě MUDr. K. ze dne 21. 8. 2020 a posudek o invaliditě MUDr. L. ze dne 10. 10. 2023 se shodují v tom, že žalobkyně trpí syndromem FBSS - neúspěšné chirurgické léčby degenerativního onemocnění dolního úseku páteře. Z posudků také vyplývá, že zdravotní stav žalobkyně má výhledově negativní tendence. Na základě odborné lékařské literatury, zdravotnické dokumentace žalobkyně a lékařských zpráv Euro Pain Clinics Praha a.s. ze dne 4. 4. 2024 a MUDr. K. ze dne 17. 4. 2024 lze konstatovat, že kvalita každodenního života žalobkyně je značně snížena v důsledku každodenní bolesti. Z přiložených lékařských zpráv dále vyplývá, že kromě syndromu FBSS trpí žalobkyně také dalšími souvisejícími nemocemi (diagnóza M511, M5410, M5450 a M5440). Všechny mají výrazně negativní prognózu, a to v závislosti na stárnutí a zatěžování organismu. V současné době neexistuje žádný způsob léčby, který by vrátil zdravotní stav žalobkyně do období před přiznáním invalidního důchodu. Posudek o invaliditě ze dne 8. 1. 2024 MUDr. T. není podpořen ani jednou lékařskou zprávou, která by indikovala, že se zdravotní stav žalobkyně jakkoli zlepšil. Odejmutí invalidního důchodu odůvodněné skutečností, že žalobkyně pracuje, považuje žalobkyně za protiprávní a neopodstatněné. Z uvedených důvodů navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí. 3. V písemné vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že vycházela z objektivního lékařského posudku ze dne 8. 1. 2024 vypracovaného pro účely řízení o námitkách lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“). Při vyhodnocení posudkových závěrů vycházela ze zjištěných diagnóz. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 20 % (poznámka soudu: správně mělo být uvedeno 30 %), s ohledem na námitky žalobkyně žalovaná navrhovala provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“). 4. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že na základě žádosti žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu ze dne 17. 7. 2023 byla dne 10. 10. 2023 provedena zjišťovací prohlídka lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení Liberec (dále jen „OSSZ“). Lékařka OSSZ dospěla k závěru, že žalobkyně je nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť míra poklesu pracovní schopnosti dosahuje 40 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokles pracovní schopnosti hodnotila horní hranicí procentuálního rozmezí dle určené položky. Konstatovala, že do celkového hodnocení poklesu pracovní schopnosti jsou zahrnuty i funkční dopady přidružených komorbidit. Jedná se o středně těžké funkční postižení více úseků páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s poškozením nervu dle jehlové elektromyografie, statodynamická nedostatečnost dolní páteře omezuje posuzovanou při delší chůzi neurogenními klaudikacemi, posuzovaná není schopna delší dobu stát, sedět, je nucena dodržovat režim vertebropata. 5. Žalovaná následně vydala dne 26. 10. 2023 rozhodnutí, kterým zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Konstatovala, že žalobkyni nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. 6. V řízení o námitkách posoudil zdravotní stav žalobkyně dne 8. 1. 2024 lékař IPZS. Vyšel ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře MUDr. S. ze dne 5. 10. 2023 a nálezů odborných lékařů z oboru algeziologie MUDr. T. ze dne 18. 11. 2022, 22. 6. 2022, 9. 5. 2022 a 30. 3. 2022 a neurologie MUDr. T. ze dne 3. 8. 2022, 3. 11. 2022 a 14. 7. 2023 a MUDr. Š. ze dne 4. 5. 2023, svalového testu a profesního dotazníku ze dne 18. 7. 2023. Lékař IPZS konstatoval, že tíže postižení a dopad na pracovní schopnost žalobkyně byla lékařkou OSSZ posudkově nadhodnocena. Lékař IPZS ohodnotil rozhodující postižení stejně jako lékařka OSSZ dle kapitoly XIII, oddílu E položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. S ohledem na klinický obraz (iritační projevy, málo významný neurodeficit) a plnou zaměstnanost však zvolil dolní hranici taxace ve výši 30 %. Tuto míru poklesu pracovní schopnosti pokládal u žalobkyně za plně odpovídající celkovému postižení pracovního potenciálu. Zdůraznil, že žalobkyně je na postižení plně adaptovaná, pracuje na plný úvazek, a i když postižení nemá dopad na výdělečnou schopnost, pobírá invalidní důchod. Dodal, že procentní taxace poklesu pracovní schopnosti u jednotlivých onemocnění nelze ze zákona sčítat. Proti předchozímu posouzení nedošlo k významnější změně zdravotního stavu, posudek z roku 2020 i 2023 považoval lékař IPZS za nadhodnocený. 7. Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí vydané v první stupni potvrdila. Konstatovala, že vyhověla požadavku žalobkyně a nechala její zdravotní stav přezkoumat, lékař IPZS však v přezkumném posudku konstatoval, že u žalobkyně nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo její invalidizaci v některém stupni invalidity. Žalovaná v rámci námitkového řízení prvostupňové rozhodnutí ze dne 26. 10. 2023 potvrdila, s odkazem na posudek lékaře IPZS ale konstatovala, že následně dále samostatně rozhodne. 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a z hlediska námitek žalobkyně, které se týkaly nesprávného posouzení zdravotního stavu a určení procentní míry poklesu její pracovní schopnosti, přitom byl soud vázán skutkovým i právním stavem v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, odst. 2. s. ř. s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Předmětem soudního přezkumu bylo rozhodnutí žalované o nároku žalobkyně na invalidní důchod. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 citovaného zákona, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 % avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 % avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Způsob posouzení pracovní schopnosti obsahuje § 39 odst. 3 až 8 zákona o důchodovém pojištění a prováděcí vyhláška o posuzování invalidity. 10. Protože se námitky žalobkyně soustředily do posouzení jejího zdravotního stavu, doplnil soud posouzení zdravotního stavu posudkem PK MPSV, pracoviště Ústí nad Labem, v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, dle kterého PK MPSV posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věce