58 Az 3/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

58 Az 3/2025- 25 - text  58 Az 3/2025 - 25 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. ve věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2024, č. j. OAM-308/ZA-ZA11-HA13-R2-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 28. 2. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, k níž dne 4. 3. 2024 poskytl údaje. Uvedl, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, mluví česky a vietnamsky, věří v Boha, ale není stoupencem žádné konkrétní církve, je členem Komunistické strany Vietnamu. Je rozvedený, jeho dcera (narozená X) a syn (narozený X) jsou v současné době v České republice, žijí se svou matkou a babičkou v obci X. Ve vlasti žalobce naposledy žil se svým otcem ve městě X. V roce 1997 přicestoval z Vietnamu spolu se svou matkou. Cestovní doklad nemá, asi před měsícem ho ztratil. Nepobýval ve státech Evropské unie a neměl udělena žádná víza ani povolení k pobytu v jiných státech. V dřívější době nikdy nežádal o udělení mezinárodní ochrany v České republice ani v jiných státech. Jeho zdravotní stav je dobrý, s ničím se neléčí, neužívá žádné léky. Byl pět a půl roku ve vězení za prodej a výrobu pervitinu. O mezinárodní ochranu v České republice žádal proto, že má na území „děti, rodinu a všechno“. 2. Doplňující pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl s žalobcem proveden téhož dne v češtině. Žalobce při něm uvedl, že v roce 1997 přicestoval do České republiky, protože mu ve Vietnamu zemřel otec. Kdy byl ve Vietnamu naposledy, si přesně nepamatuje, ale zřejmě v roce 2013 nebo 2014. Cestoval tam na návštěvu rodiny své tehdejší ženy. V České republice měl trvalý pobyt, který byl zrušen z důvodu odsouzení za trestnou činnost spočívající v prodeji a výrobě pervitinu. Z vězení byl propuštěn v roce 2020. Trvalý pobyt mu byl zrušen už při nástupu do výkonu trestu, tj. v roce 2015. Od roku 2020 chodil na brigády, pomáhal rodině v obchodě. Od cizinecké policie „dostal papír“, který si každý měsíc musí prodlužovat, aby mohl v České republice zůstat kvůli dětem. Nejspíše se jednalo o správní vyhoštění. O mezinárodní ochranu žádá kvůli rodině a dětem. Ve Vietnamu žije pouze bratr jeho otce. Ve vlasti neměl žádné problémy s policií ani státními orgány. V České republice má dvě děti, bývalou ženu, matku a sourozence. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný žalobci žádný druh mezinárodní ochrany neudělil. Vycházel přitom z výpovědi žalobce a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Konkrétně vycházel z informací z cizineckého informačního systému (dále jen „CIS“) a informace OAMP ze dne 4. 6. 2024 Vietnam, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv. Žalovaný konstatoval, že žalobce nesdělil žádnou skutečnost, která by svědčila o tom, že by byl ve Vietnamu v souvislosti s uplatňováním politických práv vystaven jakémukoliv jednání podřaditelnému pojmu pronásledování dle zákona o azylu. Žalobce uvedl, že má v České republice dvě nezletilé děti a další rodinné příslušníky. Žalovaný ověřil jeho tvrzení lustrací v evidenci CIS a zjistil, že jako jeho rodinní příslušníci v ní figurují jeho nezletilé děti, které na území pobývají na základě povolení k trvalému pobytu. V evidenci CIS figuruje i žadatelova bývalá manželka. Žalovaný se rovněž seznámil s rodnými listy dětí žalobce. Konstatoval, že doložené písemnosti považuje za výraz žalobcovy snahy nadále setrvat na území se svými dětmi. Rodinné vazby v České republice však nejsou důvodem pro udělení azylu. U žalobce nebyly splněny podmínky popsané v § 12 písm. a) a b) zákona o azylu. Do úvahu nepřipadlo ani udělení azylu podle § 13 odst. 1 zákona o azylu, jelikož žalobce není rodinným příslušníkem azylanta. Žalovaný pak neshledal ani důvod zvláštního zřetele ve smyslu § 14 zákona o azylu, podle kterého by bylo možné uvažovat o udělení národního humanitárního azylu. V této souvislosti se zabýval zejména jeho rodinnou, sociální a ekonomickou situací a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Žalobce je dospělou, plně právně způsobilou, zdravou a práce schopnou osobou. Má na území České republiky zázemí, dvě nezletilé děti a další rodinné příslušníky. Žalovaný s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu konstatoval, že ani existenci příbuzenských vazeb na území nelze považovat za důvod pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Doplnil, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy nebyl shledán důvod pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu a kdy by bylo zcela „nehumánní“ azyl neudělit. Životní situaci žalobce žalovaný nepovažoval za nikterak mimořádnou. Jeho případ není případem zvláštního zřetele hodným, jak to vyžaduje § 14 zákona o azylu, ale případem zcela běžným. Ani pozbytí pobytového povolení, navíc v důsledku trestné činnosti žalobce, nelze ve smyslu výše uvedeného ustanovení hodnotit jako relevantní. Žalobce nesplňoval ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Ze spisové dokumentace totiž nevyplývalo, že by žalobci hrozil po návratu do vlasti trest smrti, poprava, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo jiná závažná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Jelikož nebyla doplňková ochrana udělena ani rodinnému příslušníku žalobce, nepřicházelo do úvahu naplnění podmínek § 14b zákona o azylu. 4. Žalobce ve své žalobě uváděl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci, resp. nesprávně posoudil žalobcovu situaci. V důsledku toho nesprávně dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany, zejména humanitárního azylu a doplňkové ochrany. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu pak popisoval užití správního uvážení ve vztahu k posouzení humanitárního azylu. Žalovaný podle něj závěry obsažené v judikatuře Nejvyššího správního soudu nereflektoval. Z napadeného rozhodnutí rovněž nelze vysledovat úvahy a hodnocení žalovaného ve vztahu k důvodům hodným zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Z uvedených důvodů navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalovaný trval na správnosti vydaného rozhodnutí. Zdůraznil, že dokazování provedl podrobně a úplně, zabýval se všemi okolnostmi případu a v napadeném rozhodnutí srozumitelným způsobem odůvodnil, proč není možné žalobci udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Dále uvedl, že je to právě žalobce, kdo má v řízení o mezinárodní ochranu povinnost tvrzení. Během poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany měl žalobce možnost uvést důvody, pro které žádal o udělení mezinárodní ochrany. Při konaném pohovoru mu bylo umožněno, aby uvedl i další skutečnosti, které by měl správní orgán vzít v potaz během posuzování jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to včetně možnosti doložit doklady, které by jeho tvrzení podpořily. Dle žalovaného byl skutkový stav zjištěn dostatečně. Žalobci nic nebrání, aby využil pobytových titulů podle zákona o pobytu cizinců. Při rozhodování o jeho žádosti správní orgány jistě vezmou v úvahu i rodinnou situaci žalobce. Řízení o udělení mezinárodní ochrany ale v žádném případě nemůže suplovat řízení podle zákona o pobytu cizinců. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 6. Krajský soud po zjištění, že napadené rozhodnutí je způsobilé k přezkumu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) a žaloba byla podána v zákonné lhůtě, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Podle § 12 zákona o azylu „azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“ 8. Podle § 14 zákona o azylu, „jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen „humanitární azyl“) z humanitárního důvodu.“ 9. Podl