59 A 49/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

59 A 49/2024- 75 - text  7 59 A 49/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Karolíny Tylové, LL.M. a soudců Mgr. Lucie Trejbalové a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D. sídlem Anny Letenské 34/7, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje sídlem U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec 2 za účasti: X bytem X X bytem X obě zastoupené advokátem Mgr. Jiřím Hnátem sídlem Na Pankráci 404/30a, 140 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2024, č. j. KULK 63506/2024 OSH 329/2024/280.9/Fr, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 20. 8. 2024, č. j. KULK 63506/2024 OSH 329/2024/280.9/Fr, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám JUDr. Jiřího Matznera, Ph.D., advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci toho rozsudku. III. Osobám na řízení zúčastněným se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a odvolání X, a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Tanvald (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 2. 2024, č. j. MěÚT/07113/2024/OD-SH/La/R. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci nařízeno, aby ve lhůtě do 5 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí odstranil trvale nepovolenou pevnou překážku – závoru umístěnou na veřejně přístupné účelové komunikaci (p. č. XA, XB, XC a ppč. XD v k. ú. a obci X. Nepovolená překážka (železná závora) byla umístěna cca 6 metrů od místní komunikace (ppč. XE), a to na p. č. XF v k. ú. a obci X ve vlastnictví žalobce. 2. K odvolání žalobce a X., přezkoumal prvostupňové rozhodnutí žalovaný, který se se závěry správního orgánu I. stupně ztotožnil. Konstatoval, že pokud se jedná o pevnou překážku na dosud nedeklarované veřejně přístupné účelové komunikaci, řeší příslušný správní úřad deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace jako otázku předběžnou. Jednotlivými znaky veřejně přístupné účelové komunikace jsou přitom stálost a patrnost terénu, spojení jednotlivých nemovitostí mezi sebou, případně s dalšími komunikacemi, souhlas vlastníka s veřejným užíváním a nutná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba. Stálost a patrnost terénu je většinou doložitelná a viditelná již za použití veřejně přístupných zdrojů jako jsou mapy.cz apod. Správní orgán I. stupně ji v tomto případě doložil fotodokumentací z aplikace MISYS. Stálost a patrnost komunikace v terénu byla dále ověřena na ústním jednání spojeném s ohledáním. Dopravní cesta bezesporu spojuje jednotlivé nemovitosti, ale především slouží jako spojení na jedinou možnou komunikaci (místní komunikace na ppč. XE v k. ú. a obci X). Souhlas vlastníka s veřejným užíváním byl udělen již v 90 letech 20. století, kdy nejpozději začala být dopravní cesta užívána, a její užívání trvalo až do roku 2022, kdy byla na cestě umístěna pevná překážka. Souhlas byl udělen předchozími vlastníky pozemků a žalobce je takto uděleným souhlasem vázán. Posledním povinným znakem je nutná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba, přičemž při posouzení tohoto znaku silniční správní orgán dále zkoumá, zda existuje přiměřená varianta, která by mohla tuto potřebu uspokojit stejně dobře nebo alespoň obdobně. V nyní posuzované věci byly zvažovány dvě alternativy: východní a severozápadní. Východní alternativa byla vyhodnocena jako naprosto nevhodná pro osobní automobily, její průběh je patrný pouze z vymezení sloupy provedeného obcí v minulých měsících a není napojena na místní komunikaci, ale pokračuje po bývalé sjezdovce do prudkého kopce a v nerovném terénu. Viditelný průběh alternativní cesty vede nikoliv přes ppč. XH v k. ú. a obci X, ale po ppč. XG v k. ú. a obci X, která je v soukromém vlastnictví statku X. Severozápadní alternativa je dobře sjízdnou a schůdnou cestou ve vlastnictví obce přes nekatastrovanou hranici ve vlastnictví Lesů ČR po soukromý pozemek, na němž již cesta není patrná, a dále pouze pěšinou umožňující pěší přístup do lesa. Stejně jako správní orgán I. stupně i žalovaný dospěl k závěru, že ani severozápadní alternativa není způsobilá uspokojit potřebu plnohodnotného přístupu ke všem nemovitostem. Žalovaný doplnil popis nemovitostí, pro které je veřejně přístupná účelová komunikace nutnou komunikační potřebou. Jedná se o nemovitosti č. e. XI, č. e. XJ a č. e. XK, vše v k. ú. a obci X. Žalovaný současně vložil do odůvodnění napadeného rozhodnutí obrázek průběhu komunikace zakreslený dvojitou přerušovanou čarou do výřezu mapy a křížkovaně vyznačil severozápadní variantu popsanou v odůvodnění svého i prvostupňového rozhodnutí. K odvolacím námitkám žalobce žalovaný konstatoval, že nemovitost skutečně nemusí mít plnohodnotný přístup automobilem, a zejména v horských oblastech tomu tak mnohdy není, to však nemá vliv na skutečnost, že všechny čtyři znaky veřejně přístupné účelové komunikace byly jednoznačně prokázány. Žalovaný nesouhlasil s žalobcem, že existuje alternativní přístup k nemovitostem. Cesta ve vlastnictví obce je schopná komunikační potřebu uspokojit pouze částečně, neboť navazuje na část, která je v soukromém vlastnictví, a dále pokračuje jako pěšina do lesa. V případ východní alternativy tato fakticky vede po ppč. XG v k. ú. a obci X, nikoliv po obcí pomocí sloupků vymezenou komunikací. Již správní orgán I. stupně konstatoval, že na oficiální serveru MISYS nejsou na pozemku ppč. XG za období 2017-2021 patrné vyjeté koleje, tento pozemek byl využíván pouze k obhospodařování ze strany nájemce a žádný alternativní přístup se zde nenachází. II. Žaloba 3. V podané žalobě žalobce především namítal, že pro deklaraci veřejně přístupné účelové komunikace zcela absentuje znak nutné (ničím nenahraditelné) komunikační potřeby. Žalobce je přesvědčen, že v řízení bylo dostatečným způsobem prokázáno, že existuje alternativní přístup ze severozápadní strany, který zajišťuje komfortnější a kvalitnější přístup k nemovitostem v chatové oblasti. Tato cesta vede „dobře sjízdnou a schůdnou cestou ve vlastnictví obce přes nekatastrovanou hranicí Lesů ČR po soukromý pozemek“. Následně však žalovaný nesprávně vyhodnotil, že dále není cesta ani patrná a je pouze pěšinou umožňující pěší přístup do lesa. Dle žalobce není uvedené tvrzení pravdivé, neboť skrze tuto severozápadní alternativní cestu je dán pěší přístup k nemovitosti X i ostatním nemovitostem v chatové oblasti. Žalobce v této souvislosti odkazoval na fotografii pořízenou při místním šetření, na níž je patrná posekaná pěší cesta. Severozápadní alternativa sice není plnohodnotně přístupná osobním automobilem až k nemovitosti X nicméně stejně tak není plnohodnotně dán příjezd osobním automobilem ani prostřednictvím sporné cesty, která byla označena za veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Sporná cesta navíc není na pozemku žalobce p. č. XF ani na dalších pozemcích žádným způsobem udržována, dokonce ani patrná. Vzhledem k tomu, že cesta není udržovaná, není dobře sjízdná. Na rozdíl od severozápadní cesty, která přístup umožňuje celoročně, není průjezdná při špatném počasí ani v zimní období. To bylo ostatně prokázáno vyjádřením jedné z účastnic při místním šetření a obdobně se vyjádřila i X. Sporná cesta také není vhodná pro nezbytný obslužný provoz nemovitostí nacházejících se v chatové oblasti většími vozidly, tedy ani vozidly hasičů, záchranné služby, natož popelářů. Účastníci místního šetření měli problém se po sporné cestě pohybovat pěšky, o čemž svědčí pořízené fotografie. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný pochybil, když spornou cestu v rámci předběžné otázky posoudil jako veřejně přístupnou účelovou komunikaci, ačkoliv alternativní severozápadní cesta je vedena přes obecní pozemek a je podstatně lépe přístupná. S odkazem na závěry vyslovené zejména v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2023, č. j. 8 As 137/2021-84, a ze dne 2. 5. 2012 č. j. 1 As 32/2012-42, žalobce označil napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně za nezákonné. Žalobce dále poukázal na vnitřní rozpornost napadeného rozhodnutí, zejména pokud jde o požadavek na dostupnost nemovitostí automobilem. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a zdůraznil, že navrhovaná severozápadní alternativa není způsobilá uspokojit potřebu plnohodnotného přístupu ke všem nemovitostem, neboť samotná obecní cesta neumožňuje přístup v celé délce, ale navazuje na pozemek v soukromém vlastnictví, na němž není cesta patrná v