73 Az 3/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

73 Az 3/2025- 39 - text  73 Az 3/2025 - 39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Macháčkem ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušník Běloruské republiky bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2025, č. j. OAM-745/ZA-ZA11-ZA20-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dne 3. 6. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou doplnil písemným prohlášením ze dne 6. 6. 2024. Uvedl, že je běloruským státním příslušníkem, nepraktikujícím pravoslavným křesťanem. Narodil se ve městě X na území bývalého SSSR. Je na straně Cichanouské a proti Lukašenkovi. Když žil v Bělorusku, účastnil se nějakých protestů, v současnosti se žádných protestů neúčastní. Má syna, který se jmenuje X, narodil se v březnu X, přesné datum žalobce nezná. Není se synem v kontaktu, viděl ho jen po narození. Poslední místo bydliště ve vlasti měl v Minské oblasti v rodinném domě, kde žijí jeho rodiče. Z Běloruska odcestoval na jaře roku 2001 autobusem z Minsku do Prahy, od té doby ČR neopustil. O cestovní doklad přišel poté, co ho dal nějakému Ukrajinci, který slíbil, že mu prodlouží jeho platnost, a už mu ho nevrátil. Platný byl do roku 2021. O mezinárodní ochranu poprvé v ČR žádal v roce 2003 a jeho žádost byla zamítnuta. Je zdráv, má jen špatné zuby. V roce 1992 byl v Bělorusku podmínečně odsouzen za napomáhání ke krádeži. K důvodům žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že v letech 2017 až 2018 sledoval politickou situaci v Bělorusku a narazil na blog pana Cichanouského. Následně své rodiče v Bělorusku telefonicky přesvědčoval, aby mu dali ve volbách svůj hlas. Stejně tak je přesvědčoval i poté, co kandidovala žena pana Cichanouského. V telefonu Lukašenka pomluvil, a teď mu za to hrozí trest. Stejně tak volal rodičům i po začátku války na Ukrajině a přesvědčoval je, že NATO je lepší než Bělorusko. Pokud by se dostal do Běloruska, tak by mu hrozilo kvůli těmto telefonátům nebezpečí. V místě bydliště ho hledali i policisté. 2. V rámci doplňujícího pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce sdělil, že v posledních letech nebyl nijak politicky aktivní, neúčastnil se demonstrací, ani v roce 2020. Bez cestovního dokladu se nemohl nikde pohybovat, neměl dostatek finančních prostředků, nechtěl podstoupit riziko spojené s účastí na demonstracích. O jeho telefonátech s rodiči se běloruské státní orgány mohly dozvědět tak, že odposlouchávají všechny zahraniční hovory. Při hovoru slyšel cvakání a ozvěnu, rodiče mu sdělili, že o politice se už po telefonu nemohou bavit. Z neopatrnosti se rovněž zmínil, že v ČR zažádal o mezinárodní ochranu, kvůli čemuž by mohl být zatčen. V Bělorusku byl naposledy v roce 2001. Žalobce přesvědčoval několik lidí o tom, že je Lukašenko vrah a zločinec a že mají podporovat Ukrajinu. Podporoval rovněž opoziční blogy tím, že jim zvyšoval sledovanost. Běloruské státní orgány ho mohou zajistit a vynutit si jeho přiznání násilím, ptaly by se, kde byl dvacet let a co dělal. Vloni ho doma hledali policisté, rodičům žádný důvod neřekli. 3. O mezinárodní ochranu žalobce žádá až nyní, protože doufal, že se po volbách v roce 2020 zlepší situace, ale nic se nestalo. V ČR pobýval nelegálně, protože se domníval, že když již žádal o azyl dříve, tak znovu žádat nemůže. Nyní mu to ale poradil právník. Nechtěl riskovat ztrátu svého rodinného života v ČR. Poté, co byl kontrolován policisty a byla mu uložena povinnost vycestovat, tak už neměl co ztratit. Doplnil, že v ČR nedělal nic nelegálního, snažil se pracovat a žít pokojně. Za 20 let svého nelegálního pobytu na území ČR nezvažoval možnost legalizace svého pobytu s konstatováním, že čekal na změnu v Bělorusku, ke které ale nedošlo ani po volbách v roce 2020. Nemá žádné jiné důkazy, že by se o něho policie zajímala, ale je mnoho informací a zpráv, které varují občany Běloruska, aby se nevraceli do země. Kromě rodičů je ještě v kontaktu se sestrou. Problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení ve vlasti neměl. Žalobce by rád strávil zbytek svého života v ČR, protože se více cítí jako občan ČR než jako občan Běloruska. 4. V průběhu řízení žalobce žalovanému oznámil a oddacím listem doložil, že se v ČR dne 15. 11. 2024 oženil s českou občankou a přijal příjmení X. 5. Napadeným rozhodnutím neudělil žalovaný žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Vycházel přitom z výpovědi žalobce, jím předložených podkladů, a z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečností situace a stavu dodržování lidských práv v Běloruské republice. Žalovaný neshledal důvod pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. a) ani § 12 písm. b) zákona o azylu. Konstatoval, že žalobce není ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod v smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Z Běloruska odjel v roce 2001, od té doby tam nebyl. Uváděl, že se před odjezdem účastnil nějakých protestů, avšak nezmiňoval, že by kvůli tomu čelil postihu. Žalovaný nedospěl ani k závěru, že by žalobce mohl pociťovat důvodnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. 6. Žalobce hovořil o telefonátech s rodiči a sledování blogu. Běloruský režim postihuje především odpůrce, kteří se přímo zúčastnili protestů v roce 2020, což není případ žalobce. S velkou pravděpodobností není důvod se domnívat, že telefonáty žalobce s rodiči byly odposlouchávány. Žalobce není v takovém postavení. Není v silách běloruských orgánů monitorovat veškeré hovory ze zahraničí. Žalobce se během pobytu v ČR neúčastnil žádných politických či protirežimních akcí. Pouhé sledování blogu pana Cichanouského nevede automaticky k zájmu běloruských orgánů. Svou stopu na internetu může žalobce odstranit. Po neuznaných prezidentských volbách v roce 2020 vyvíjely aktivitu na internetu statisíce osob. Žalobcova činnost na internetu nevybočuje z normálu. S ohledem na dobu, po kterou žalobce nepobývá ve vlasti, je nelogické, aby jej doma hledali policisté. Je nepravděpodobné, aby v přísně formalistickém postupu běloruských orgánů nebyl sdělen důvod prohlídky. Nelze vyloučit, že žalobce by s ohledem na dobu pobytu v ČR mohl být po návratu do vlasti vyslechnut, takový pohovor však neznamená nebezpečí pronásledování dle § 12 písm. b) zákona o azylu. 7. Žalovaný dále uvedl, že v ČR nebyl udělen azyl nikomu z rodinných příslušníků žalobce, který tak nesplňuje důvody pro udělení azylu dle § 13 zákona o azylu, tj. za účelem sloučení rodiny. Žalovaný také zkoumal, zda žalobci nelze udělit azyl z humanitárních důvodů dle § 14 zákona o azylu, dospěl přitom k závěru, že nikoli. Žalobce nezmínil zdravotní problémy či okolnosti, které by mu bránily se o sebe postarat. Žalovaný konstatoval, že žalobcova snaha o legalizaci pobytu v ČR za účelem realizace rodinného života není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. K tomu musí žalobce využít nástroje dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Žalobce již ostatně dne 27. 11. 2024 požádal o přechodný pobyt z pozice rodinného příslušníka občana ČR. 8. Žalovaný dále v souladu s § 28 zákona o azylu posuzoval, zda žalobce nesplňuje podmínky k udělení doplňkové ochrany. Konstatoval, že žalobce neuvedl a ani žalovaný nezjistil žádné skutečnosti, na základě, kterých by mohla žalobci hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti nebo popravy ve smyslu § 14a odst. 2 písm. a) zákona o azylu. Běloruská právní úprava umožňuje uložení trestu smrti za nejzávažnější trestné činy. V roce 2023 byla v Bělorusku odsouzena k trestu smrti 1 osoba, 1 osoba na výkon trestu čekala a žádný nebyl vykonán. Do vzniku informace OAMP, z níž žalovaný vycházel, nejsou zprávy o tom, že by byl trest smrti uložen či vykonán. Žalovaný také nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplývalo, že by byl žalobce v Bělorusku vystaven skutečně hrozícímu nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, tedy nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Běloruský režim pronásleduje aktivisty a své oponenty. Zaměřuje se na účastníky protestů, kde disponuje kamerovými záznamy a dalšími informacemi. Telefonáty s rodiči a sledování blogu s vysokou pravděpodobností nevyústí v zájem běloruských orgánů. Ve vlasti žalobce nebyl od roku 2001, což je známo také běloruským orgánům. Je tedy nelogické, aby jej aktuálně hledala policie, jak žalobce uváděl. 9. V Bělorusku také neprobíhá ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žalobci za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Žalovaný tedy dospěl k závěru, že žalobce