3 Ads 50/2013 — Nejvyšší správní soud

75 Ad 22/2023- 26 - text  7 75 Ad 22/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobkyně: nezl. A. D., narozena dne X bytem X zastoupená matkou T. M., nar. X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2023, č. j. MPSV-2023/136577-916, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně žalobou, která byla podána v zákonem stanovené lhůtě, napadla rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2023, č. j. MPSV-2023/136577-916, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ústí nad Labem, ze dne 13. 12. 2022, č. j. 139537/2022/TEP, kterým nebyl žalobkyni přiznán příspěvek na péči. Žalobkyni zároveň žádala i zrušení uvedeného prvoinstančního rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že si žalovaný důkazní prostředky svévolně vyložil tak, aby došlo k zamítnutí žádosti o příspěvek na péči. O příspěvek na péči bylo požádáno na základě doporučení MUDr. L. R. a klinické psycholožky a terapeutky Mgr. Š. R. Pokud odborný lékař na základě dlouhodobé péče napíše do lékařské zprávy – vývojová dysfázie, nelze posoudit porozumění – jak mohla posudková komise dojít k závěru, že nebyla zjištěna zraková ani sluchová porucha na úrovni praktické či úplné slepoty či praktické či úplné hluchoty ani mentální retardace alespoň středního stupně či jiné těžké duševní postižení omezující orientaci a komunikaci. Dle žalobkyně je evidentní, že se s tímto správní orgán nezabýval a pouze konstatoval, že dítě slyší na své jméno, v bytě a okolí se orientuje, obrací se za zvukem a sleduje očima a dále, že se stav zlepšuje. Stěžejní je ovšem schopnost komunikovat. Dále žalobkyně odkázala na zprávu z Ergoterapie ze dne 26. 8. 2022. 3. V bodu nazvanému stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby se správní orgán zabýval tím, zda-li bylo u dítěte zjištěno těžké, somatické, duševní či smyslové postižení, které by vedlo k nutnosti poskytování mimořádné péče. To je v rozporu s dikcí zákona, neboť správní orgán má hodnotit, zda dítě zvládne tyto činnosti přiměřeně svému věku. Hodnocené kritérium se týká skutečnosti, zda se posuzovaná osoba samostatně nají a oblékne, nikoliv, zda udrží vidličku. Žalobkyně se samostatně nenají, neboť bez přímého dozoru od stolu samovolně odchází, neboť neudrží pozornost. Bez přímého dozoru, asistence a pomoci žalobkyně samostatně zvládá pouze výkon fyziologických potřeb. Zároveň má žalobkyně pochybnosti, že se správní orgán řídil zásadou uvedenou v § 2 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“). 4. Starost o žalobkyni je velice časově, psychicky a v neposlední řadě i finančně náročná, a proto jí bylo doporučeno podat žádost o příspěvek. Správní orgán se nezabýval zprávami odborných pracovišť, tyto zprávy nebral v úvahu, anebo se s nimi ve svém odůvodnění řádně nevypořádal. Z tohoto důvodu navrhla žalobkyni k důkazu Zprávu školského poradenství ze dne 8. 6. 2022, Lékařskou zprávou MUDr. L. R. ze dne 17. 8. 2022, Ergoterapeutickou zprávou ze dne 26. 8. 2022, Zprávou audiologie a foniatrie ze dne 4. 5. 2022, Psychologickým vyšetřením ze dne 14. 6. 2022. Dále žádala soud, aby vzal v potaz, že žádost o příspěvek na péči byla podána 9 měsíců před zasedáním hodnotící komise. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Dále uvedl, že postupoval v souladu s platnými předpisy a v odůvodnění jeho rozhodnutí jsou uvedeny veškeré podklady, na základě kterých bylo rozhodováno. Při posuzování stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Při posuzování zdravotního stavu není prioritní samotná diagnóza posuzované osoby, ale objektivní funkční dopady onemocnění na schopnost zvládat základní životní potřeby. Potřeba občasného připomenutí či kontroly v oblasti péče o osobu se nehodnotí jako mimořádná péče. V daném případě je nutné konstatovat, že v době posuzování zdravotního stavu žalobkyně jí byly 3 roky. Žalovaný považoval vypracovaný posudek Posudkovou komisí MPSV za odborný, stěžejní a úplný důkazní prostředek. Posouzení věci soudem 6. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobkyně ani žalovaný se po řádném poučení, že mohou vyslovit souhlas s rozhodnutím věci bez jednání a že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas, k nařízení jednání nevyjádřili. 7. Napadené rozhodnutí soud přezkoumával podle části třetí dílu prvního hlavy druhé s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost napadeného rozhodnutí, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 8. Soud přezkoumal v rámci žalobních námitek skutkový a právní stav věci a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Základní pravidla pro přiznání příspěvku na péči pro daný případ jsou obsažena v zákoně o sociálních službách. 10. Dle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. 11. Soud konstatuje, že dle § 8 zákona o sociálních službách se osoba do 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. 12. Dle § 9 odst. 1, odst. 3 zákona o sociálních službách se při posuzování stupně závislosti hodnotí u osob do 18 let věku schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity. 13. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis (§ 9 odst. 4, 5 a 6 zákona o sociálních službách). 14. Podle § 10 zákona o sociálních službách u osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. 15. K otázce posuzování nároků na příspěvek na péči se opakovaně vyjadřoval