75 Az 5/2024 – Krajský soud v Ústí nad Labem

75 Az 5/2024- 24 - text  7 75 Az 5/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: B. Z., narozený X státní příslušnost Ruská federace bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2024, č. j. OAM-765/ZA-ZA11-P15-2023, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 10. 10. 2024, č. j. OAM-765/ZA-ZA11-P15-2023, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 168 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2024, č. j. OAM-765/ZA-ZA11-P15-2023, jímž žalovaný vyslovil, že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalobce současně v žalobě požadoval, aby soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě namítal, že se obává pronásledování kvůli vyjadřování svých politických názorů ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, případně mu hrozí vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný jeho obavy v napadeném rozhodnutí pouze bagatelizuje a používá argumenty, které jsou již současnou judikaturou vyvráceny. Posouzení možnosti jeho pronásledování či vážné újmy je tak zcela nedostatečné a nepřezkoumatelné. 3. Žalovaný argumentoval, že žalobce v souvislosti s jeho aktivitou na sociálních sítích zatím neměl žádné problémy, přičemž ale opomíjí, že rozhodování o mezinárodní ochraně má prospektivní charakter, tedy i v případě, že žalobce zatím pronásledování nečelil, je třeba na základě relevantních dokladů vyhodnotit přiměřenou pravděpodobnost pronásledování do budoucna. V případě žalobce takové riziko nelze do budoucna vyloučit. Žalobce své příspěvky publikoval na veřejném profilu, kde vystupoval pod svým pravým jménem. Podle judikatury už pouhé sdílení příspěvků jiných osob může zakládat přičítání těchto názorů žalobci. Žalobce nesouhlasil ani s názorem žalovaného, že ruské bezpečnostní složky nedisponují dostatečnou kapacitou pro kriminalizaci všech protiválečných projevů na sociálních sítích. 4. Žalovaný dále neposoudil riziko, které žalobci hrozí při návratu do Ruska v souvislosti s možností vyhlášení všeobecné či pokračováním částečné mobilizace. Dle judikatury měl žalovaný předně posoudit, zda zapojení se do války na Ukrajině může znamenat podílení se na páchání specifických zločinů. Vychází se zde z kvalifikační směrnice č. EU 2011/95/EU, která v čl. 9 definuje pojem pronásledování a v čl. 9 odst. 2 pronásledování v souvislosti s odepřením výkonu vojenské služby. Své proukrajinské a protiruské politické názory žalobce dostatečně objasnil během pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kde uvedl, že se v březnu 2022 účastnil protiválečného pochodu a dále uvedl, že v Rusku nemohl dále žít, neboť to, k čemu se jejich stát nedávno rozhodl, se rozcházelo s názory a představami jeho a jeho rodiny. Rusko je pro něj cizí země, která má pro něj cizí názory na to, jak žít. Při posuzování, zda plnění vojenské služby ze strany země původu je legitimním požadavkem, je třeba rozlišovat, zda se jedná o válečný konflikt, v němž země původu plní útočnou či obrannou úlohu. 5. Žalovaný tak byl povinen posoudit, nakolik žalobci hrozí možnost mobilizace a s ní spojené podílení se na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti, zda by mu v důsledku odmítnutí nástupu do armády hrozilo pronásledování, případně, zda je u žalobce dána souvislost mezi jeho politickými názory a odmítáním účasti na válce. Žalobce již prošel základní vojenskou službou a má hodnost poručíka v záloze. Rusko v červenci 2023 zvýšilo věk mobilizace na 70 let, přičemž žalobci je v současnosti 59 let. Částečná mobilizace se přitom podle oficiálních proklamací ruských politických představitelů vztahuje na rezervisty. Mezi ně by mohl patřit také žalobce. V Rusku skutečně v současnosti nebyla vyhlášena všeobecná mobilizace, což ovšem nevylučuje riziko jejího vyhlášení do budoucna, zároveň ani vyhlášenou částečnou mobilizaci nelze spolehlivě považovat za ukončenou. Žalovaný v napadeném rozhodnutí ani nedokládá, na základě čeho považuje částečnou mobilizaci ve vztahu k žalobci za irelevantní. Pokud žalobce prozatím neobdržel povolávací rozkaz, nemá záruku, že se tak nestane v budoucnu. Závěr žalovaného, že povolání žalobce do armády je nepravděpodobné z důvodu nutnosti jeho péče o invalidního syna, je zcela nepodloženou domněnkou žalovaného. Žalovaný se nijak nevěnoval otázce, jaký postih žalobci hrozí za případné odmítnutí služby v armádě a zda by se tento postih nemohl rovnat mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Žalobce na podporu své argumentace odkázal na celou řadu rozhodnutí správních soudů. Vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě popřel oprávněnost podané žaloby, neboť měl za to, že nebyly naplněny důvody pro udělení mezinárodní ochrany a odkázal na napadené rozhodnutí a na obsah správního spisu. 7. Účast na demonstraci, stejně jako sdílení příspěvků na sociálních sítích, nemělo pro žalobce v zemi původu žádné negativní následky. Žalobce nebyl v zájmu ruských orgánů a na základě individuálního přezkumu žalovaný dospěl k závěru, že žalobci by reálně žádné riziko nebezpečí nehrozilo ani v případě návratu do země původu. Ruský státní aparát nemůže stíhat každého, kdo se vyjadřuje protirežimně; takovými kapacitami z logiky věci nemůže disponovat žádný stát. To ostatně dokazuje i případ žalobce, neboť jeho odchod ze země nebyl iniciován žádným rizikem azylově relevantní hrozby. Posouzení věci soudem 8. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle prvního dílu hlavy druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první tohoto zákona, z nichž vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během patnáctidenní lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanovuje § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. a § 32 odst. 1 zákona o azylu. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci nebyly zjištěny. 9. Po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování správního spisu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Soud konstatuje, že případy obdobnými žalobcově případu se správní soudy v nedávné době zabývaly, jak ostatně žalobce upozorňoval v žalobě (například rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2024, č. j. 43 Az 2/2024-82; Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2024, č. j. 4 Az 7/2024-26; ze dne 10. 10. 2024, č. j. 19 Az 7/2024-50; Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2024, č. j. 40 Az 1/2024-28). 11. Podle § 12 zákona o azylu platí, že azyl se cizinci udělí, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 12. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu platí, že doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude–li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. 13. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu platí, že za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodníh