54 A 3/2026 – Krajský soud v Ústí nad Labem

54 A 3/2026- 23 - text  8 54 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci žalobkyně: T. L. H. P., narozená X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová zastoupená Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem sídlem Lidická 960/81, 602 00 Brno proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje sídlem Masarykova 930/27, 400 01 Ústí nad Labem o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 1. 2026, č. j. KRPU-17764-30/ČJ-2026-040022-ZZC-MO, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ze dne 24. 1. 2026, č. j. KRPU-17764-30/ČJ-2026-040022-ZZC-MO, kterým byla žalobkyně podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěna za účelem vycestování, přičemž doba zajištění byla dle § 124b odst. 4 zákona o pobytu cizinců stanovena na šedesát dnů ode dne omezení svobody žalobkyně, který nastal dne 23. 1. 2026 (pozn. soudu – v rozhodnutí je uveden rok 2025; z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že jde o chybu v psaní) v 11:00 hodin. Žaloba 2. Žalobkyně má za to, že standardům posouzení toho, zda bylo v jejím případě možné namísto zajištění přistoupit k uložení některého ze zvláštních opatření, napadené rozhodnutí nedostojí. Poukázala na to, že na základě skutkových okolností ani na základě její výpovědi nelze dovodit její úmysl mařit rozhodnutí o povinnosti opustit území. Žalobkyně měla u sebe maďarskou pobytovou kartu s vyznačenou platností do 28. 4. 2026. Ačkoli žalovaná dovodila, že tato pobytová karta by měla být neplatná, je třeba poukázat na to, že údaj o její neplatnosti nebyl zanesen do systému SIS. Žalobkyně mohla být v takovém případě v dobré víře, že je držitelkou platného pobytového oprávnění. Jak se podává z napadeného rozhodnutí, žalobkyně byla kontrolována dne 23. 1. 2026 v rámci pobytové kontroly hlídkou policistů. Jakkoli se jedná pouze o kusou informaci, lze dovodit, že se mělo jednat o pobytovou kontrolu v řízení o žádosti žalobkyně o povolení dlouhodobého pobytu v ČR. Žalovaná se však blíže touto žádostí žalobkyně ani okolnostmi jejího podání nezabývala. Uvedla, že žádost o dlouhodobý pobyt podala dne 4. 8. 2025 na zastupitelském úřadu v Hanoji. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobkyně poté, co jí měla být uložena povinnost opustit území členských států, tak skutečně učinila a navrátila se do své domovské země. Zde podala žádost o dlouhodobý pobyt v ČR a navrátila se zpět na území. Byl-li pak žalobkyni vstup na území členských států bez problému umožněn, nebyl dán důvod, aby žalobkyně pochybovala o tom, že je její pobyt na území legální. I s ohledem na tuto skutečnost tak žalobkyně mohla být v dobré víře, že je držitelkou platného pobytového oprávnění. 3. Pokud jde o to, že žalobkyně je vedena v evidenci SIS jako státní příslušnice třetí země, na kterou se vztahuje rozhodnutí o navrácení, uvedla, že o této skutečnosti nevěděla. Tomu, že by žalobkyně hodlala mařit rozhodnutí o povinnosti opustit území, nenasvědčuje ani její tvrzení, že do ČR přicestovala na oslavu narozenin kamarádky, přičemž měla v úmyslu se v ČR zdržet jen několik dní a poté odcestovat do Maďarska. Právě s kamarádkou přitom byla žalobkyně kontrolována hlídkou policie v nehtovém studiu. 4. Zdůraznila, že úvaha žalované postrádá podklad ve správním spise, neboť nelze mít za prokázané, že pobytová karta žalobkyně je skutečně neplatná. Žalovaná na jednu stranu totiž fakticky dovozuje nesprávnost údajů uvedených v SIS, neboť uvádí, že příslušné maďarské orgány dosud nezanesly údaj o neplatnosti maďarské pobytové karty žalobkyně do informačního systému SIS. Na druhou stranu však údaj v evidenci SIS o existenci rozhodnutí o povinnosti opustit území bez dalšího přijímá. Dle sdělení příslušných maďarských orgánů měl být pobyt žalobkyně ukončen již dne 21. 10. 2024. Od tohoto okamžiku však ke dni, kdy žalovaná kontrolu v evidenci SIS provedla, uplynula příliš dlouhá doba na to, aby absenci vyznačení údaje o neplatnosti pobytové karty žalobkyně bylo možné vysvětlit tak, že maďarské orgány tento údaj pouze ještě do systému SIS nezanesly. Žalobkyně pak poukazuje rovněž i na to, že v rámci své odpovědi na dotaz učiněný cestou národního situačního centra nijak nezmiňují existenci rozhodnutí o navrácení žalobkyně. Vyjádření žalované k žalobě 5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že ze spisového materiálu i napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalobkyně návratové rozhodnutí nerespektuje, tvrzení, že neví o tom, že její pobytové oprávnění v Maďarsku bylo zrušené, považuje žalovaná za účelové, a to i v kontextu informace, kterou obdržela dne 23. 1. 2026 od orgánů Maďarska, kde je potvrzeno, že zaměstnání žalobkyně bylo ukončeno ke dni 20. 9. 2024 a povolení k pobytu bylo zrušeno dne 21. 10. 2024. Nic na tom nemění ani skutečnost, že maďarské orgány zneplatnění průkazu nezavedly do SIS a je postaveno najisto, že žalobkyni bylo vydáno návratové rozhodnutí a doba k dobrovolnému vycestování uplynula dne 12. 5. 2025, což jednoznačně vyplývá ze záznamu v SIS. Nedůvěryhodnost tvrzení žalobkyně ve věci pobytového oprávnění ostatně vyplývá i z informací, které ke svému zaměstnání a pobytu v Maďarsku uvedla, neboť dle jejích slov pracuje a bydlí v Maďarsku od svého příletu, tedy od července 2024 dosud a nezná firmu, ve které pracuje a dokonce ani město a adresu, kde bydlí. Žalované se tak spíše jeví pravděpodobné, že žalobkyně v Maďarsku nepracuje a snaží se vyhýbat kontrole příslušnými orgány, zneužívá volného pohybu v rámci zemí EU a z jejího přístupu je zřejmé, že by se i nadále snažila skrývat, a vyhnout se tak realizaci návratového rozhodnutí. V rámci řízení o zajištění je nyní rozhodné, že žalobkyně má pravomocné rozhodnutí o návratu a nevycestovala ve lhůtě stanovené návratovým rozhodnutím. Žalovaná velmi pečlivě zhodnotila všechny okolnosti tohoto individuálního případu, a to i ve věci možného užití zvláštních opatření, kterými se zabývala ve svém rozhodnutí zejména na str. 5 a jednoznačně došla k závěru, že s ohledem na skutkové okolnosti žádný typ zvláštního opatření nebylo možné uložit a muselo být přistoupeno k zajištění. 6. Uvedla, že posoudila okolnosti tohoto individuálního případu a jednoznačně došla k závěru, že žádné významné osobní, majetkové či rodinné poměry žalobkyně neuvedla, pouze konstatovala, že na území ČR pobývá několik dní, a to u kamarádky, nikoho jiného zde nemá, celou svou rodinu má ve Vietnamu. U žalobkyně byla dána důvodná obava, že by byl uložením zvláštního opatření ohrožen výkon návratového rozhodnutí. Zdůraznila, že žalobkyně nevycestovala v době stanovené návratovým rozhodnutím, na území ČR a EU pobývala nelegálně, argumentuje tím, že o ničem nevěděla, tvrdí, že považuje pobytové oprávnění za platné a že souvisle pracuje v Maďarsku, a to již od července 2024, kdy žalovaná zjistila, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Sama v protokole uvedla, že nemá finance, na území nikoho nezná a nemá ani adresu pobytu. Žalobkyně svou pobytovou situaci v Maďarsku neřešila, namísto toho odcestovala do ČR, kde se skrývá a spoléhá, že nebude kontrolována. V protokole sama uvedla, že přicestovala v červenci 2024 a od té doby pracuje v Maďarsku ve stejné firmě, což následně žalovaná vyvrátila obdrženou informací od orgánů Maďarska ze dne 23. 1. 2026. V žalobě pak žalobkyně tvrdí, že odletěla do Vietnamu, a splnila tak povinnost vycestovat, což dokládá tím, že dne 4. 8. 2025 podala žádost o dlouhodobý pobyt č. j.OAM-56120/DP-2025, kdy tato žádost s žalobkyní vůbec nesouvisí. Nadto je z evidencí policie i samotného cestovního dokladu žalobkyně zřejmé, že přicestovala dne 2. 7. 2024 a od té doby území EU a smluvních států neopustila. Žalovaná v napadeném rozhodnutí jasně definovala důvody, pro které přistoupila k zajištění žalobkyně, včetně důvodů, proč nebylo možné dle § 123b zákona o pobytu cizinců použít, a to zejména na str. 5 napadeného rozhodnutí. I přes to, že žalobkyně uvedla kamarádku, u které přespala, je zřejmé, že tato vazba a dočasná adresa pobytu v kontextu shora shrnutých okolností nejsou takovou zárukou, která by měla zajistit, že žalobkyně dobrovolně vycestuje z území členských států EU a smluvních států. 7. Pro úplnost žalovaná uvádí, že žalobkyně dne 30. 1. 2026 podala žádost o mezinárodní ochranu. Rozhodnutím ze dne 2. 2. 2026 byla žalobkyně zajištěna dle § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu. Posouzení věci soudem 8. O žalobě soud v souladu s § 172 odst. 5 věta druhá zákona o pobytu cizinců rozhodl bez jednání, neboť žádný z účastníků řízení nenavrhl nařízení jednání a ani soud nepovažoval nařízení jednání za nez