60 A 21/2025 – Krajský soud v Ústí nad Labem

60 A 21/2025- 20 - text  60 A 21/2025 - 20 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci žalobce: X, narozen X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky trvale bytem X socialistická republika zastoupen advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2025, č. j. CPR-40540-3/ČJ-2025-930310-V234 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Včasně podanou žalobou napadá žalobce rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 10. 2025, č. j. KRPL-83866-20/ČJ-2025-180022-SV. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, na dobu 2 roků. Počátek běhu doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území uvedených států, byl podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanoven ode dne, kdy žalobce vycestuje z území uvedených států. Podle § 118 odst. 3 uvedeného zákona byla žalobci stanovena doba k vycestování do země státního občanství cizince nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, na dobu 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Podle § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování. 2. Správní orgán I. stupně ve shora označeném rozhodnutí shrnul dosavadní průběh řízení a popsal žalobcův výslech ze dne 10. 9. 2025. Konstatoval, že žalobce pobýval na území schengenského prostoru bez platného oprávnění k pobytu celkem 294 dní ode dne 21. 11. 2024 do dne 10. 9. 2025. Na území České republiky přicestoval dne 2. 9. 2025 bez platného povolení a pobýval zde až do kontroly policií dne 10. 9. 2025. Tím naplnil podmínky § 119 odst. 2 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně zároveň posuzoval přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobce. Zohlednil, že žalobce je v plně produktivním věku, nemá žádné zdravotní problémy a tvrzeným důvodem jeho příjezdu byla návštěva sestry. Jelikož se žalobce se sestrou nemohl až do svého příjezdu na území České republiky osobně stýkat, nepovažoval správní orgán I. stupně zásah do soukromého života v tomto smyslu za natolik závažný, aby mohl bránit správnímu vyhoštění. Majetek ani jiné vazby v České republice žalobce nemá, ve Vietnamu má dvě děti. Svým pobytem žalobce porušil platné zákony České republiky. V případě správního vyhoštění tedy podle správního orgánu I. stupně dojde jen k přiměřenému zásahu do života žalobce. 3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání, které posoudil žalovaný v napadeném rozhodnutí. Podle žalovaného je prvostupňové rozhodnutí podloženo správním spisem a protokolem o výslechu žalobce a přezkoumatelně odůvodněno. Žalovaný proto v podrobnostech odkázal na shromážděný správní spis a odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí. Zároveň doplnil, že žalobce v rámci protokolu o výslechu jasně a srozumitelně uvedl, že má na Vietnam vazby, může se vrátit na uvedenou adresu, peníze na vycestování má. Ve Vietnamu není ohrožen na životě, žádné jiné nebezpečí ani pronásledování mu tam nehrozí. Přijaté opatření proto lze považovat za korespondující se zákonem. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území států EU a smluvních států, byla stanovena v zákonném rozpětí, v přiměřené výši a koresponduje rozhodovací praxi aplikované ve srovnatelných případech. II. Žaloba 4. Žalobce v podané žalobě namítal, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s tím, že žalobce neoprávněně na území České republiky pobýval pouze 7 dní a sám si sjednal termín na cizinecké policii, správní vyhoštění v uložené délce je tak nepřiměřené. Žalovaný se rovněž nedostatečně vypořádal s nepřiměřeností rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Neřešil, že má žalobce na území České republiky sestru, za kterou přicestoval. Bylo na správním orgánu, aby ji předvolal a vyslechl. Nato žalobce obecně odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí do života cizince. Uváděl, že správní orgány zatížily svá rozhodnutí nepřezkoumatelností, když rezignovaly na zjištění všech hledisek. Doplnil, že na území České republiky nepáchal žádnou trestnou činnost, pobýval zde nelegálně pouhých 7 dní, svoji situaci řešil dobrovolně a maximálně spolupracoval se správním orgánem. Žalobce proto navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a přiznal mu náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 5. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 6. Napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející soud přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a v mezích uplatněných žalobních bodů dle § 75 odst. 2 s. ř. s. s tím, že přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. 7. K projednání žaloby nařídil soud jednání. Žalovaný se z účasti omluvil, žalobce setrval na svém stanovisku. Zdůraznil, že doba správního vyhoštění je nepřiměřené vzhledem k tomu, že se jednalo o nelegální pobytu po dobu několika dnů, žalobce se na policii dostavil dobrovolně. Správní orgány obvykle ukládají správní vyhoštění na dobu 1 roku, jde-li o první porušení zákona. 8. Skutkové okolnosti případu nejsou sporné. Dne 10. 9. 2025 v 8:15 hodin se na pracoviště správního orgánu I. stupně dostavil žalobce, který předložil platný cestovní pas Vietnamu. Bylo zjištěno, že na území schengenského prostoru naposledy přicestoval dne 22. 10. 2024 letecky do Maďarska na základě platného cestovního dokladu a víza platného ode dne 26. 9. 2024 do dne 12. 12. 2024 s délkou pobytu 30 dní. Na území schengenského prostoru tedy pobýval oprávněně do dne 20. 11. 2024. Po skončení platnosti oprávnění nevycestoval a pobyt si nelegalizoval. Dle svého vyjádření na území České republiky vstoupil před 7 dny od dne kontroly hlídkou policie dne 10. 9. 2025. Žalobce zároveň uvedl, že v České republice pobýval u své sestry. Jiné vazby na území nemá, ve Vietnamu má matku a dvě děti a v případě návratu mu nehrozí žádné nebezpečí. Jediný nepříznivý faktor hrají jeho dluhy v zemi původu. Je zdráv, nemá zdravotní problémy a v České republice nemá žádný majetek. 9. Předmětem soudního přezkumu jsou správní rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce z důvodu nelegálního pobytu na území schengenského prostoru. 10. Podle § 119 odst. 2 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců platí, že policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 11. Současně dle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců platí, že rozhodnutí o správním vyhoštění nelze vydat, jestliže by jeho důsledkem byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 12. Podle § 174a zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 13. Úvodem soud konstatuje, že kvalita žaloby předurčuje kvalitu a obsah rozhodnutí soudu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2009, č. j. 7 As 73/2008-65). Ve správním