8 As 17/2007 — Nejvyšší správní soud

10 Ca 169/2009- 54 - text 8 pokračování 10Ca 169/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobce: TESCOMA s.r.o., IČ 46981691, se sídlem U Tescomy 241, Zlín, zast. JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem se sídlem Kvítkova 1569, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.3.2009, čj. 570/1940,3048/08/Se, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Brno, (dále jen „inspekce“) ze dne 30.5. 2008, č.j. ČIŽP/47/OOH/0707658.044/08/BIS, kterým byla žalobci uložena dle § 38c písm. d) zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) pokuta za správní delikt uvedený v ustanovení § 38a odst. 1 písm. d) zákona ve výši 600.000,-Kč za porušení povinnosti stanovené v § 26 odst. 1 zákona v návaznosti na ustanovení bodu 6.2. přílohy 2 vyhlášky č. 221/2004 Sb. K porušení uvedených ustanovení došlo tím, že žalobce v období od 1.5.2004 do 28.2.2007 uváděl na trh a do oběhu v České republice výrobky (označené ve výroku rozhodnutí) s obsahem azbestu, minerál chrysotil, který byl do výrobku záměrně přidáván. Žalobce napadá rozhodnutí inspekce, jakož i rozhodnutí žalovaného, z následujících důvodů: Pod bodem II. žaloby namítá nesprávné právní posouzení zjištěného skutkového stavu. V rámci bodu III. žaloby pak konkrétně uvádí: 1.) Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost vzhledem k nedostatečnému odůvodnění výše uložené pokuty. Výše udělené pokuty je zároveň nepřiměřeně vysoká, nedostatečně konkrétními skutečnostmi a okolnostmi nezdůvodněná, absentují úvahy správního orgánu při určování přesné výše pokuty. Přitom je správní orgán povinen zohlednit také skutečnosti uváděné účastníkem řízení, pokud mají vztah k zákonným kritériím pro výši pokuty a lze je pod tato kritéria podřadit. 2.) Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjádřil, že se vypořádal se všemi argumenty účastníka řízení. Odůvodnění výše pokuty v žalobou napadeném rozhodnutí však nereaguje na klíčovou skutečnost opakovaně žalobcem zdůrazňovanou totiž, že celkové množství azbestu ve výrobcích uvedených na trh v období mezi 1.5.2004 a 28.2.2007 na celém území Evropské unie, tedy téměř tři léta v celé EU, nejen v České republice, je zanedbatelné (pouze přibližně 40 kg), v porovnání s množstvím azbestu, které se nadále z minulosti běžně vyskytuje například bytových domech. Tato skutečnost má podle přesvědčení žalobce význam ve vztahu k závažnosti správního deliktu, který je zákonným kritériím pro určení výše pokuty, přesto však z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by byla vzata v úvahu při stanovení výše pokuty. 3.) Z odůvodnění nelze zjistit, jak správní orgány hodnotily jednotlivé skutečnosti a jak je konkrétně zhodnotily při svých úvahách při stanovení uložené výše pokuty. Žalovaný, stejně jako správní orgán prvního stupně, pouze velmi stručně uvedl skutečnosti významné pro určení výměry pokuty, z odůvodnění rozhodnutí však není vůbec zřejmé, jak se tyto skutečnosti promítly konkrétně do stanovení výše pokuty v částce 600.000,- Kč, tj. z jakých důvodů byla uložena pokuta právě v této výši a jak se v této úvaze projevily jednotlivé vyjmenované skutečnosti. 4.) Napadené rozhodnutí se nijak nevyrovnává s vnitřní rozpornosti odůvodnění výše pokuty v rozhodnutí prvoinstančního orgánu, když se v odůvodnění rozhodnutí orgánu prvního stupně uvádí, že bylo přihlédnuto k tomu, že nebyly prokázány škodlivé následky porušení povinností v oblasti ochrany zdraví člověka a současně uvádí, že bylo přihlédnuto k hodnocení nízké zdravotní nebezpečnosti dovážených termosek. Žalobce se domnívá, že v případě, že nebyly prokázány žádné škodlivé následky v oblasti ochrany zdraví člověka, nelze hovořit žádné nebezpečnosti dovážených termosek, a to ani o nízké. Tento rozpor vyvolává pochybnost ohledně otázky, zda správní orgány skutečně při stanovování výše pokuty řádně zohlednily, že zde při naprosté absenci škodlivých následků pro zdraví nebo životní prostředí zcela schází naplnění jednoho ve tří podkritérií uvedených v § 39 odst. 2 zákona č. 356/2003 Sb. 5.) Žalobce je přesvědčen, že mělo být ve vztahu k závažnosti správního deliktu zohledněno zcela nepatrné množství žalobcem celkově dovezeného azbestu, a to i v porovnání se sankcemi uloženými subjektům z jiných odvětví, neboť obor podnikání účastníka řízení sám o sobě zákonným kritériem pro výši pokuty není. Zde žalobce poukazuje na informaci poskytnutou dopisem ze strany České inspekce životního prostředí dne 21.4.2008, podle níž byly za obdobný správní delikt, který je předmětem napadeného rozhodnutí, před vydáním prvostupňového rozhodnutí postihujícího žalobce, uděleny v jiných případech pouze pokuty o řád nižší (jen v desítkách tisíc korun českých). Lze se důvodně domnívat, že žalovaný ani správní prvního stupně nerespektovaly jednu ze základních zásad uvedených § 2 odst. 4 správního řádu, totiž že správní orgán dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikly nedůvodné rozdíly. Tuto skutečnost namítal žalobce též v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, žalovaný se však s touto námitkou konkrétně nevypořádal, a uvedl pouze obecně, že je třeba posuzovat každé odvětví dle jeho specifik. Taková argumentace však nekoresponduje s výše uvedenými zákonnými kritérii pro určení výše pokuty. Proto se pak jeví jako přinejmenším sporná argumentace žalovaného jakousi sazbou 6,-Kč za termosku v jiných případech, když z celkového počtu dovezených termosek (cca 100.000 ks) lze dovozovat, že i výše pokuty u žalobce byla stanovena násobkem tohoto počtu a sazby 6,- Kč. Uvedenou sazbu rozhodně nelze mechanicky přenášet na posuzování jiných věcí, ale každou věc je nutno posuzovat podle závažnosti správního deliktu a podle zákonem určených podkritérií a nikoliv vycházet z mechanicky určené sazby. Uplatňování jakýchkoliv sazebníků ostatně brání zákonem stanovena horní hranice výše pokuty. Uvedeným postupem došlo překročení mezí správního uvážení, což samo o sobě mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. 6.) Pro úplnost žalobce poukazuje i na fakt, že orgán prvního stupně při stanovení výše pokuty podle odůvodnění svého rozhodnutí zvažoval též dosažení výchovného efektu, ačkoliv takové kritérium není obsaženo v § 39 odst. 2 zákona č. 356/2003 Sb. V závěru žalobce navrhl zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, popřípadě snížení pokuty soudem. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že žalobce zasáhl svou činností do oblasti nebezpečných chemických látek a přípravků, což z hlediska bezpečnosti souvisí s lidským zdravím a životním prostředím. Nepřesné aplikace zákona jsou proto zcela nepřípustné. Ustanovením zákona jsou stanoveny povinnosti. Tyto povinnosti však žalobce jednoznačně porušil. Způsob, kterým je došlo k porušení zákona, byl předmětem skutkových zjištění orgánu prvního stupně a tyto byly v spisové dokumentaci podrobně dokladovány. Žalovaný skutková zjištění a jejich následnou právní kvalifikaci rozebral odůvodnění rozhodnutí o odvolání. Podstata správního deliktu spočívá v záměrném přidávání azbestu do výrobku a jeho uvedení na trh v České republice. Toto porušení zákona bezpochyby správní delikt je. Reálný dopad výskytu minerálu chrysotil na životní prostředí či zdraví obyvatel a sice nebyl žádný, ale Česká inspekce životního prostředí toto zvážila při ukládaní pokuty, kterou proto uložila v dolním sankčním rozpětí. V případě prokázaného poškození životního prostředí nebo zdraví lidí by bezpochyby byla uložena pokuta blízko horní hranice stanovené zákonem pro tento správní delikt (5 milionů Kč). Žalovaný uvedl, že tvrdit o uvádění azbestu na trh jako o věci „zanedbatelné“ je tristní přesto, že množství nebylo vysoké. Ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu bylo provedeno konkrétní srovnání s několika jinými obdobnými případy. Na základě tohoto srovnání je naopak patrné, že bylo rozhodnuto ve prospěch žalobce a ani se nejedná o taxativní sazbu, o které hovoří žalobce. Zmínka o výchovném efektu nemá konkrétní vliv na výši pokuty, pouze upozorňuje na jeden z cílů kontrolní činnosti České inspekce životního prostředí. Stručnost odůvodnění je odrazem jednoduchosti a nekomplikovanosti předmětného správního řízení, přičemž veškeré argumenty účastníka řízení byly v rámci správního řízení zodpovězeny. Odůvodnění odvolání uvádí konkrétně i polehčující okolnosti v prvoinstančním řízení. Žalobce úmyslně v rozp