5 Afs 250/2004 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 432/2008- 72 - text 38 pokračování 9Ca 432/2008 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. M. Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: Fond ohrožených dětí, občanské sdružení se sídlem Praha 1, Na Poříčí 6, zast. JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D, LL.M., advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.11.2008, č.j.: 2007/85295-21 t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor sociálních věcí a zdravotnictví (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 16.11.2007 č.j. SVZ/8305/07 uložil žalobci v řízení o uložení pokuty za správní delikt neoprávněného zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče dle § 59f odst. 2 písm. b/ zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SPOD“) podle § 59f odst. 3 téhož zákona pokutu ve výši 160.000,- Kč a současně rozhodl o povinnosti žalobce uhradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný na základě odvolání žalobce změnil výše uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že žalobci se ukládá pokuta ve výši 80.000,- Kč za správní delikt neoprávněného zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 59f odst. 2 písm. b) zákona o SPOD, kterého se žalobce dopustil ve vztahu k nezl. A. H., tím, že v únoru 2007 zprostředkoval v plzeňské pobočce Fondu ohrožených dětí setkání paní M. K, nar. 30. 3. 1970, bytem Solní 1, Plzeň, se zájemci o osvojení manžely M. H., a J. H., oba bytem M. B. 131, M. B., za účelem zajištění souhlasu paní M. K. s osvojením jejího dítěte manžely H.a za účelem dohody o předání dítěte paní M. K. po jeho narození do péče manželů H., a dále tím, že v období druhé poloviny března 2007 před narozením dítěte paní K. a po narození nezl. A.H. v nemocnici v Rakovníku zprostředkovával převzetí dítěte manžely H. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že Krajský úřad Plzeňského kraje zahájil se žalobcem řízení ve věci správního deliktu neoprávněného zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 59f odst. 2 písm. b) zákona o SPOD z moci úřední dne 19.9.2007, a to na základě poznatků získaných při kontrole zařízení Fondu ohrožených dětí nacházejících se na území Plzeňského kraje, která byla provedena v souladu s § 49 odst. 10 zákona o SPOD. Po provedení správního řízení dospěl Krajský úřad Plzeňského kraje na základě shromážděných podkladů k závěru, že žalobce porušil zákaz zprostředkování osvojení a pěstounské péče stanovený v § 19a odst. 2 zákona o SPOD ve dvou případech. Prvním případem bylo zprostředkování osvojení ve vztahu k dítěti paní M. K., kdy žalobce za účelem udělení souhlasu k osvojení zprostředkoval seznámení paní M. K. se zájemci o osvojení paní M. H. a panem J. H. Ve druhém posuzovaném případě pak žalobce zprostředkoval za účelem udělení souhlasu k osvojení seznámení paní K. P., bytem Š. 416, T. S., se zájemci o osvojení dítěte paní D. Š., bytem L. čp. 52, K., a panem J. Š., bytem L. čp. 52, K. V obou výše zmíněných případech prvostupňový správní orgán dovodil, že jednáním žalobce byla naplněna skutková podstata správního deliktu neoprávněného zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče podle § 59f odst. 2 písm. b) zákona o SPOD, a to tím, že v případě M. K. byli Fondem ohrožených dětí vybráni manželé H. jako osoby vhodné stát se osvojiteli v té době ještě nenarozeného dítěte paní M. K. a současně bylo Fondem ohrožených dětí zajištěno osobní seznámení vybraných osvojitelů s M. K., a dále tím, že v případě manželů Š., vybraných Fondem ohrožených dětí jako osoby vhodné stát se osvojiteli v té době nenarozeného dítěte paní P., bylo Fondem ohrožených dětí zajištěno jejich osobní seznámení s paní P. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo odůvodněno tak, že pokud jakákoli třetí osoba zajistí osobní seznámení zájemců o osvojení s rodiči poskytujícími dítě k osvojení, dochází ze strany této třetí osoby k faktickému výběru určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem k určitému dítěti. Tuto činnost je nutno podle zákona o SPOD kvalifikovat jako nedovolenou, není-li prováděna orgánem sociálně- právní ochrany dětí. Dále Krajský úřad Plzeňského kraje ve svém rozhodnutí odkázal rovněž na princip odpovědnosti státu za zprostředkování náhradní rodinné péče s tím, že výslovný zákaz zprostředkování náhradní rodinné péče jinými subjekty než jsou orgány sociálně-právní ochrany dětí, který je zakotven v § 19a odst. 2 zákona o SPOD, je vyjádřením povinnosti státu stanovené v čl. 20 Úmluvy o právech dítěte, publikované pod č. 104/1991 Sb. (dále jen „Úmluva o právech dítěte“), kterou je Česká republika vázána. Podle tohoto článku má dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí nebo dítě, které ve svém vlastním zájmu nemůže být ponecháno v tomto prostředí, právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem. Smluvní státy jsou povinny zabezpečit takovému dítěti náhradní péči v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím. Ve smyslu Úmluvy o právech dítěte je tudíž stát odpovědný za zajištění náhradní péče pro děti, včetně náhradní rodinné péče. Z tohoto důvodu je zprostředkování náhradní rodinné péče v poslední fázi, spočívající ve výběru určité osoby k určitému dítěti, vyhrazeno orgánům sociálně-právní ochrany dětí, konkrétně krajským úřadům, Ministerstvu práce a sociálních věcí a v případě zprostředkování osvojení ve vztahu k cizině Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Žalovaný poté v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmínil obsah odvolacích námitek žalobce. Ten v odvolání namítl nesprávné právní posouzení věci Krajským úřadem Plzeňského kraje, neboť dle jeho názoru v posuzovaných případech nebyly splněny podmínky zprostředkování osvojení a pěstounské péče, jak je vymezuje § 19a odst. 1 písm. d) zákona o SPOD, tj. výběr určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem určitého dítěte a zajištění osobního seznámení se dítěte s touto osobou. Žalobce argumentoval tím, že osvojení nebo pěstounská péče se zprostředkovává již narozenému dítěti, u něhož lze zajistit jeho osobní seznámení s budoucími osvojiteli nebo pěstouny. Tím, že v případě zájemců o osvojení manželů Š. došlo k jejich seznámení s matkou dosud nenarozeného dítěte, přičemž po prvním setkání ustoupili manželé Š. od dalších kontaktů s touto matkou, nemohlo dojít k jejich osobnímu seznámení s dítětem a k naplnění zákonné definice zprostředkování osvojení a pěstounské podle zákona o SPOD. V případě kontaktu mezi paní K. a manželi H. bylo výsledkem zprostředkování uznání otcovství k dítěti a nikoliv zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče, přičemž zákon o rodině nestanoví, že určit otcovství k dítěti může jen biologický otec. Určení otcovství k dítěti nebiologickým otcem tak nelze považovat za nezákonné. Pokud jde o zákonný znak zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče spočívající ve výběru vhodného osvojitele nebo pěstouna pro určité dítě, nebyl dle žalobce v posuzovaných případech tento zákonný znak naplněn z toho důvodu, že v případě osvojení se souhlasem rodiče uděleným ve vztahu k určitým osvojitelům (tzv. přímá adopce) rozhoduje o výběru vhodného osvojitele vždy sám rodič jako zákonný zástupce dítěte. Fond ohrožených dětí pouze umožňuje rodičům, kteří chtějí dát dítě do osvojení, ale nemají zájem předat dítě do ústavu nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, aby se od Fondu ohrožených dětí dozvěděli informace o vhodných a státem prověřených osobách vhodných stát se náhradními rodiči jejich dítěte. Fond ohrožených dětí neprovádí výběr osvojitelů z potenciálních vhodných kandidátů ve smyslu ustanovení § 19a odst. 1 písm. d) zákona o SPOD, protože tento výběr provádí sám rodič. Naopak v případě výběru určité fyzické osoby vhodné stát se osvojitelem nebo pěstounem, který činí orgán sociálně-právní ochrany dětí, je výběr pouze na rozhodnutí tohoto orgánu a rodiče jej nemohou ovlivnit. Navíc tento výběr prováděný orgány sociálně-právní ochrany dětí se může týkat pouze dítěte, které je tzv. právně volné, tj. které splňuje zákonné podmínky pro osvojení. Žalobce v odvolání zdůraznil, že k naplnění skutkové podstaty neoprávněného zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče musí být kumulativně splněny obě podmínky zprostředkování uvedené v § 19a odst. 1 písm. d) zákona o SPOD, tj. výběr určitých osvojitelů nebo pěstounů pro konkrétní dítě a zajištění osobního seznámení dítěte s osvojiteli nebo pěstouny. V posuzovaných případech obě tyto zákonné podmínky zprostředkování osvojení kumulativně splněny nebyly. Žalobce v odvolání dále poukázal na vadu výroku rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, ve kterém není obsažen popis skut