3 As 34/2007 — Nejvyšší správní soud

11 A 116/2011- 28 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]11A 116/2011 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce Mgr. J. K., bytem v Č. B., zastoupeného JUDr.Janem Szewczykem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 4, proti žalovanému Policejnímu prezídiu České republiky, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, se sídlem v Praze 7, schránka 62/ŘSZBM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 29.3.2011, č.j. PPR-4993-3/ČJ-2011- 0099US, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se žalobou, podanou u Městskému soudu v Praze dne 30.5.2011, domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Policejního prezídia České republiky, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, jímž byla žalobci zamítnuta žádost o vydání zbrojního průkazu s odůvodněním, že podle ustanovení § 18 odst.1 písm.f) zákona o zbraních a střelivu účastník řízení nesplňuje podmínku bezúhonnosti podle ustanovení § 22 tohoto zákona. [OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 11 A 116/2011 Žalobce v podané žalobě namítl, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, a napadené výroky rozhodnutí jsou nezákonné z následujících důvodů: Žalobce považuje za nesporné, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 2.2.2009, č.j. 2 T 21/2009 - 25, pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 201 odst.1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku a trest zákazu řízení motorových vozidel v trvání jednoho roku. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 4.3.2009. Ze skutkové věty trestního příkazu vyplývá, že žalobce dne 1.1.2009 večer řídil pod vlivem alkoholu osobní automobil Opel Corsa, registrační značky KOH 25-78, po pozemních komunikacích z Českého Brodu v okrese Kolín do Přehvozdí a zpět a při návratu byl kolem 22.0 hodiny kontrolován hlídkou policie v ulici Tuchorazské v Českém Brodě, přičemž v jeho krvi, odebrané téhož dne ve 22.45 hodin, bylo zjištěno 1,29 g/kg alkoholu. Žalobce namítl, že trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky ve smyslu ustanovení § 201 odst.1 tehdy platného a účinného trestního zákona bylo možno spáchat po subjektivní stránce jak ve formě úmyslné, tak ve formě nedbalostní. Formou zavinění je soud povinen se zabývat a tuto formu byl povinen v právní větě rozsudečného výroku výslovně uvést právě proto, že v té době účinný trestní zákon připouštěl spáchání trestného činu v obou formách. V daném případě pravomocný trestní příkaz postrádá výslovné označení formy zavinění, což je bezesporu pochybení na straně Okresního soudu v Kolíně, který trestní příkaz vydal. Toto pochybení soudu však nemůže být přičítáno k tíži žalobce. Za absence výslovného uvedení formy zavinění je tak třeba důsledně uplatňovat zásadu in dubio pro reo, tedy v pochybnostech věc posuzovat ve prospěch obviněného. V duchu této zásady je třeba posuzovat jednání žalobce jako trestný čin, spáchaný ve formě zavinění z vědomé nedbalosti ve smyslu ustanovení § 5 písm.a) trestního zákona, tj., že pachatel věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, popřípadě nevědomé nedbalosti ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) trestního zákona. Žalobce má za to, že v případě, kdy není v trestním příkazu výslovně uvedeno, o jakou formu zavinění se jedná, je třeba tuto skutečnost dovozovat ze skutkových okolností konkrétního případu. K tomu, aby bylo v dané situaci možno dovodit, že pachatel se úmyslně přivedl do stavu vylučujícího způsobilost, je třeba zkoumat, zda v konkrétním případě úmysl směřoval i k vykonávání činnosti v takovém stavu. Objektivně bylo prokázáno, že žalobce řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Jakékoli řízení vozidla pod vlivem alkoholu však nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu. Ve většině případů se totiž jedná o přestupek, jako trestný čin je takové jednání posuzováno až za předpokladu, že pachatel vykonával činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky. Objektivně se v daném případě zjistilo, že žalobce se choval tak, že nejevil známky ovlivnění alkoholem, subjektivně po požití tří piv nepředpokládal, že se dostane do stavu, který by vylučoval způsobilost. Zcela jistě si musel být vědom, že požitím byť malého množství alkoholu se dopouští úmyslného jednání, majícího znaky přestupku. Je však evidentní, že v požití tří piv ještě nelze spatřovat úmysl dostat se a následně vykonávat činnost ve stavu vylučujícím způsobilost. Za dané situace lze proto uzavřít, že pachatel ve smyslu ustanovení § 5 písm.a) trestního zákona věděl, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, popřípadě ani [OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 11 A 116/2011 nevěděl, že může porušení či ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Lze tak usuzovat na nedbalostní formu zavinění ve vztahu k vykonávané činnosti ve stavu vylučujícím způsobilost. Správní úřad tak dospěl k nesprávnému závěru o tom, že žalobce byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, když ve výroku trestního příkazu není jednoznačně forma spáchání trestného činu uvedena, ačkoliv tehdy platný trestní zákon připouštěl obě formy. Závěr správního úřadu, že z popisu skutku v trestním příkazu je seznatelné, že se jedná o úmyslný trestný čin, je nesprávný, neboť skutečnost, že žalobce musel vědět, že požil alkoholický nápoj, sama o sobě neprokazuje, že se dostal do stavu vylučujícího způsobilost úmyslně. Správní úřad tak nesprávně posoudil formu zavinění žalobce jako pachatele trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky, přičemž se jednalo o zavinění z nedbalosti. Podle ustanovení § 22 odst.1 písm.c) a § 18 odst.1 písm.f) a odst. 2 zákona o zbraních nemůže být spáchání nedbalostního trestného činu důvodem k zamítnutí žádosti o vydání zbrojního průkazu. Žalobce tak splňuje všechny podmínky, stanovené v ustanovení § 18 zákona o zbraních a proto mu měl správní úřad v jeho žádosti o vydání zbrojního průkazu vyhovět. Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě ze dne 5.9.2011 vyplývá, že k uvedenému problému posuzování zavinění u trestného činu, u kterého lze znaky skutkové podstaty naplnit jak úmyslným, tak nedbalostním jednáním, vycházel žalovaný správní úřad z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15.8.2007, č.j.: 3 As 34/2007 - 51, uveřejněného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 9/2009 a dostupného rovněž na www.nssoud.cz. Pro posouzení bezúhonnosti podle zákona o střelných zbraních a střelivu je rozhodné, je-li z rozhodnutí trestního soudu seznatelné, že se jedná o úmyslný trestný čin. Za situace, kdy naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu lze oběma formami zavinění, pak se - při absenci výslovného vyjádření, o jaký druh zavinění jde - s ohledem na pravidlo, vyjádřené v ustanovení § 3 odst.3 trestního zákona a je-li to v souladu s formulací skutkové věty výroku o rozhodnutí trestního soudu, jedná o úmyslné zavinění a tudíž o úmyslný trestný čin. Žalovaný správní úřad se s námitkami žalobce vypořádal v rozhodnutí o odvolání tak, že účastník řízení musel vědět, že požil alkoholické nápoje a jaké má jejich požití důsledky, když bude řídit v takto navozeném stavu osobní automobil. Vliv alkoholu na řidiče motorových vozidel a zákaz této činnosti pod jeho vlivem je všeobecně známou skutečností, nepřipouštějící pochybnosti o úmyslu účastníka řízení řídit motorové vozidlo i přes obecně známý zákaz. V odvolání uvedenou skutečnost, že v rámci rodinných akcí na Nový rok pil účastník řízení alkoholické nápoje a jako omluvu uvedenou neznalost míry pro dosažení nižší úrovně alkoholu v krvi lze použít jako dostatečné prokázání úmyslného jednání účastníka řízení a potvrzení skutkové věty trestního příkazu, proto se tedy nemohlo jednat o nedbalostní formu zavinění. Žalovaný tak má za to, že žalobce záměrně opominul skutečnost, že stav vylučující způsobilost musí být v příčinné souvislosti s vykonáváním činnosti, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Pokud tedy vědomě požil alkoholické nápoje a jeho organismus byl pod vlivem alko