5 As 57/2010 — Nejvyšší správní soud

8 A 52/2012- 47 - text 7 pokračování 8A 52/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: Mgr. J. P., proti žalované: Kancelář prezidenta republiky, 119 08 Praha – Hrad, o žalobě proti rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky, vedoucího Kanceláře prezidenta republiky ze dne 27. 2. 2012, č.j. KPR 769/2012, t a k t o : I. Rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky, vedoucího Kanceláře prezidenta republiky ze dne 27. 2. 2012, č.j. KPR 769/2012, a rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky ze dne 10. 2. 2012, č.j. 769/2012, se zrušují. II. Žalovaná je povinna poskytnout žalobci informace požadované v jeho žádosti o informace ze dne 28. 1. 2012 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu řízení ve výši 3000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí vedoucího Kanceláře prezidenta republiky ze dne 27. 2. 2012, č.j. KPR 769/2012, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky ze dne 10. 2. 2012, č.j. 769/2012, jímž byla odmítnuta jeho žádost o poskytnutí informací ze dne 28. 1. 2012, jíž podle zákona o svobodném přístupu k informacím žádal o sdělení, jaký byl celkový objem finančních prostředků vyplacených jako plat a obdobná plnění jednak zástupci vedoucího Kanceláře prezidenta republiky P. H. a řediteli odboru politického Kanceláře prezidenta republiky a tajemníkovi prezidenta L. J. Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že e-mailem podaná žádost o poskytnutí informací musí být opatřena elektronickým podpisem a dále tvrdil, že v případě požadovaných informací, týkajících se platových náležitostí zaměstnanců Kanceláře prezidenta republiky, právo na informace převažuje nad právem na ochranu soukromí, resp. informací o majetkových poměrech fyzických osob. Navrhl, aby soud zrušil jak napadené rozhodnutí vedoucího Kanceláře prezidenta republiky ze dne 27. 2. 2012, tak jemu předcházející rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky ze dne 10. 2. 2012, dále aby žalované uložil povinnost poskytnout žalobci požadované informace a též povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odmítla všechny žalobní námitky. K otázce doručení žádosti o informace uvedla, že pokud žalobce podal svou žádost cestou běžné e-mailové adresy, tedy nikoliv prostřednictvím elektronické podatelny, toto jeho podání nesplňovalo podmínky elektronického podání podepsaného zaručeným elektronickým podpisem podle ust. § 37 odst. 4 správního řádu ve spojení s ust. § 11 odst. 3 zákona o elektronickém podpisu. Dále žalovaná uvedla, že v záležitosti poskytnutí informací o platových záležitostech některých zaměstnanců Kanceláře prezidenta republiky odkázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 57/2010-79 ze dne 27. 5. 2011. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku však výslovně odmítl aplikovat test proporcionality a tedy neposoudil, zda v tomto případě převáží právo na přístup k informacím nebo právo na ochranu soukromí. Žalovaná pak dospěl k závěru, že sdělením informací o výši platu některých osob bez jejich výslovného souhlasu by negativně zasáhlo sféru těchto osob. Navrhla proto, aby soud žalobu zamítl. Při jednání dne 20. 12. 2012, z něhož se žalobce omluvil, zástupkyně žalované uvedla, že žalovaná trvá na svých stanoviscích. Nadto poukázala na skutečnost, že v mezidobí rozhodoval Městský soud v Praze v obdobné věci a rozsudkem č.j. žalované uložil informace o platu zaměstnanců Kanceláře prezidenta republiky poskytnout. Osoba, jíž byly informace poskytnuty, je následně zveřejnila ve sdělovacích prostředcích. K tomu zástupkyně žalované předložila soudu kopie zpráv z tištěných i elektronických médií, v nichž byly tyto informace zveřejněny. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se především zabýval otázkou, zda žádost žalobce o poskytnutí informací byla podána náležitým způsobem. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobce ji adresoval žalované a zaslal ji formou e-mailu bez elektronického podpisu. Žalovaná na to reagovala rozhodnutím č.j. 769/2012 ze dne 10. 2. 2012, jímž tuto žádost odmítla na základě ust. § 14 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V odůvodnění uvedla, že při projednávání žádosti o poskytnutí informací se použijí ustanovení správního řádu, tedy též ust. § 37 odst. 4 ohledně podání učiněného prostřednictví veřejné datové sítě. Žalobce své podání učinil v elektronické podobě, ale bez zaručeného elektronického podpisu, tedy nikoliv zákonem předepsanou formou, a proto podle ust. § 14 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím není žádostí ve smyslu tohoto zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 14. 2. 2012 opravný prostředek, označený jako rozklad, v němž odmítl tyto argumenty žalované s tím, že podle ust. § 13 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím lze žádost podat i elektronicky (e-mailem) bez zaručeného elektronického podpisu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č.j. 9 As 90/2008-70, na který se žalovaná v prvostupňovém rozhodnutí odvolává, pojednává o formě a způsobu podání rozkladu proti odmítavému rozhodnutí, nikoliv o podání žádosti samé. V žalobou napadeném rozhodnutí pak žalovaná setrvala na své argumentaci, odkázavši na ust. § 11 odst. 3 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, a na rozsudek Nejvyšší správní soud sp. zn. 1 Ans 5/2010-172. Tuto námitku soud shledal důvodnou. Především je třeba konstatovat, že agenda žádostí o poskytnutí informací je upravena speciálním právním předpisem, tedy zákonem. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Při vyřizování žádostí, a to včetně jejich podávání, resp. přijímání, se tedy postupuje přednostně podle ustanovení tohoto zákona; jiný postup se použije jen tehdy, pokud tak tento zákon stanoví. Podle ust. § 13 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím žádost o poskytnutí informace se podává ústně nebo písemně, a to i prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Citovaná norma upravuje způsob podávání, resp. přijímání žádostí o informace v souladu se záměrem zákonodárce omezit míru formálnosti při uplatňování práva na svobodný přístup k informacím. Z tohoto důvodu je výslovně stanovena libovolná forma žádosti a libovolný způsob jejího doručení povinné osobě. Vzhledem k tomu, že pro případ podání žádosti prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací není stanovena povinnost činit tak podáním označeným elektronickým podpisem, není osoba podávající žádost takovou povinností zatížena, tudíž po ní nelze plnění takové povinnosti vyžadovat a z nesplnění takové povinnosti nelze vyvozovat žádné negativní důsledky. Bez výjimky se zde uplatní ustanovení článku 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Argumentace žalované, odkazující na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. prosince 2010, č.j. 1 Ans 5/2010 – 172, a ze dne 23. září 2009, č.j. 9 As 90/2008 – 70, není důvodná. V obou posuzovaných případech se totiž Nejvyšší správní soud zabýval otázkou náležitosti doručení opravného prostředku proti rozhodnutí, jež povinný subjekt na základě žádosti o poskytnutí informací učinil. V tom případě se ale jednalo o jinou situaci, než jaká je posuzována ve věci nyní projednávané. Není sporu o tom, že podle ust. § 20 odst. 4 písm. a) a b) zákona o svobodném přístupu k informacím se pro rozhodnutí o odmítnutí žádosti a pro odvolací řízení použijí ustanovení správního řádu. To znamená, že rozhoduje-li povinný subjekt o odmítnutí žádosti a žadatel uplatňuje proti jeho rozhodnutí opravný prostředek, o němž bude rozhodovat nadřízený orgán, řídí se jejich úkony příslušnými ustanoveními správního řádu. V takovém případě je žadatel povinen postupovat podle ust. § 37 odst. 4 správního řádu, tedy musí svá podání činit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem. Tato povinnost se však týká právě až rozhodování o odmítnutí žádosti a odvolacího řízení. Na iniciální úkon žadatele, tedy na podání žádosti o poskytnutí informací a její přijetí povinným subjektem, se však ust. 20 odst. 4 písm. a) a b) zákona o svobodném přístupu k informacím nevztahuje, neboť tyto úkony nelze podřadit ani pod odvolací řízení, ani pod rozhodování o odmítnutí žádosti. Soud tedy své úvahy uzavřel s tím, že jakkoliv je zřejmé, že na podání opravného prostře