8 Afs 50/2012 — Nejvyšší správní soud

9 Ca 73/2009- 32 - text 9 pokračování 9Ca 73/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: SIRPAS spol. s r.o., se sídlem Praha 1, Maislova 39/17, IČ: 16189850, zast. JUDr. Ondřejem Davidem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 4 – Hrnčíře, K Safině 669, proti žalovanému: Celní ředitelství Praha, se sídlem Praha 1, Washingtonova 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.12.2008 č.j. 10743-1/07-1701-21 t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný ve smyslu ust. § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“) zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru na clo a DPH č. 38/2007 č.j. 3590/07-176500-021 vydanému Celním úřadem Praha D8 (dále jen „celní úřad“) dne 2.3.2007, kterým byl žalobci dodatečně vyměřen celní dluh v celkové výši 690.416,- Kč. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že žalobce podal dne 17.3.2004 celní prohlášení s návrhem na propuštění dovezeného zboží - laboratorní indukční pece včetně částí, součástí a příslušenství - do celního režimu volného oběhu s úplným osvobozením od cla a DPH. Celní úřad celní prohlášení přijal a předmětné zboží do navrženého režimu propustil rozhodnutím ze dne 17.3.2004 ev.č. 11765044-16826-8. Dne 26.9.2005 byla celními orgány ukončena u žalobce následná kontrola po propuštění zboží, kterou bylo zjištěno, že celní výhoda osvobození od cla a DPH byla žalobci přiznána v rozporu s právními předpisy. Dále bylo zjištěno, že předmětné zboží nemělo být ve vztahu k zamyšlenému účelu použití navrženo do celního režimu volného oběhu, ale do celního režimu dočasného použití. Z těchto důvodů celní úřad žalobci dodatečně vyměřil celní dluh v celkové výši 690.416,- Kč. Proti dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce odvolání, v němž mj. namítl, že mu dodatečný platební výměr nebyl řádně doručen ve smyslu zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a že původní postup celního úřadu při propuštění zboží do volného oběhu s osvobozením od cla a DPH byl zcela správný. Dodatečné doměření celního dluhu je dle názoru žalobce v rozporu s § 52 a násl. vyhlášky č. 247/2002 Sb., o osvobození od dovozního cla (dále jen „vyhláška č. 247/2002 Sb.“) a s § 43 odst. 6 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), protože předmětné zboží splňuje podmínky stanovené těmito předpisy pro osvobození od cla a DPH. Ve vztahu k jednotlivým odvolacím námitkám žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že dodatečný platební výměr se po procesní stránce řídí ZSDP a nikoliv správním řádem, což platí i pro jeho doručování. Dodatečný platební výměr byl žalobci doručen v souladu s ust. § 17 odst. 9 ZSDP a na tuto písemnost se podle § 17 odst. 11 ZSDP hledí jako na doručenou. Žalovaný se neztotožnil s argumentací žalobce, že původní postup celního úřadu spočívající v přiznání celní a daňové výhody zcela správný. V tomto směru konstatoval, že celní orgány vycházely při celním řízení z údajů sdělených žalobcem a na základě takto poskytnutých informací přiznaly předmětnému zboží osvobození od cla a DPH. Při následné kontrole však zjistily, že informace poskytnuté žalobcem jsou chybné, odlišné od skutečností zjištěných následnou kontrolou. Žalovaný dále konstatoval, že osvobození od cla je přiznáno takovému zboží, které splňuje podmínky stanovené zákonem, popř. prováděcím předpisem. V daném případě se jedná o vyhlášku č. 247/2002 Sb. V § 52 a násl. této vyhlášky jsou stanoveny podmínky pro osvobození zboží určeného pro vzdělávací, vědecké a kulturní účely. Tyto podmínky musí být splněny během celého období, kdy je zboží používáno. Nelze přisvědčit žalobci, že postačí splnění těchto podmínek v době propuštění zboží. Žalovaný má za prokázané, že žalobce nemá vědeckou činnost jako činnost hlavní a neměl jí ani v době propuštění zboží. Z jeho výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že má množství živnostenských oprávnění, včetně oprávnění pro výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd nebo společenských věd zapsaného dne 27.7.2001. Tuto činnost však žalobce provádí až od roku 2004 a i dle jeho vlastního tvrzení se jedná o doplňkovou činnost, neboť pro její financování je nutné se věnovat lukrativnějším činnostem uvedeným v obchodním rejstříku. Žalovaný má dále za prokázané, že předmětné zboží bylo používáno za účelem dosažení zisku, jak vyplývá ze samotného tvrzení žalobce zachyceného v protokolu o následné kontrole. Všechny tyto skutečnosti jsou v přímém rozporu s § 53 vyhlášky č. 247/2002 Sb., a proto předmětnému zboží nelze přiznat osvobození od cla a DPH. Žalovaný uzavřel, že po posouzení jednotlivých důkazů v odvolacím řízení neshledal důvody ke změně odvoláním napadeného dodatečného platebního výměru. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že se domnívá, že má nárok na přiznání celní a daňové výhody ve smyslu § 52 a násl. vyhlášky č. 247/2002 Sb., jelikož dovezl zboží, které spadá do kategorie zboží pro vzdělávací, vědecké nebo kulturní účely, která je osvobozena od cla a DPH. Totéž platí i pro náhradní díly, části a příslušenství vědeckých nástrojů a přístrojů. Takové nástroje nesmí být používány k dosažení zisku a deklarantem zboží a jeho příjemcem musí být osoba, jejíž hlavní činností je vzdělávací nebo vědecký výzkum. Dle názoru žalobce byla v daném případě splněna podmínka shora citované vyhlášky, že dovezené zboží bude používáno výhradně pro neobchodní účely a nebude používáno k dosažení zisku. V okamžiku prováděné dodatečné kontroly v roce 2005 bylo dovezené zboží včetně náhradních dílů využíváno výhradně k vědeckým účelům. Nelze dovodit, že by žalobce neměl jako svůj hlavní předmět činnosti vědecký a vzdělávací výzkum. Z výpisu žalobce z obchodního rejstříku sice vyplývá, že má více předmětů podnikání, to však není v rozporu se žádným právním předpisem a nemůže mu to být kladeno k tíži. Žalobce je soukromé zařízení, jehož hlavní činností je vzdělávací a výzkumná činnost. Z uvedeného důvodu má jako předmět činnosti mimo jiné „výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd nebo společenských věd,“ a právě v rámci tohoto předmětu činnosti dovezl předmětné zboží. Tvrzení žalovaného, že žalobce se výzkumnou činností zabývá až od roku 2004, když oprávnění mu vzniklo již v roce 2001, je pro danou věc irelevantní, účelové a navíc není podepřeno žádným důkazem. To, že žalovaný dospěl k názoru, že zrovna v ten daný okamžik není věda a výzkum stěžejní činností žalobce, by nemělo být pro dané řízení rozhodné. Není ani zřejmé, ž čeho žalovaný dovozuje, co je a co není hlavní činností žalobce. Žalobce dále poukázal na § 55 vyhlášky č. 247/2002 Sb., který stanoví, že není-li na základě objektivních technických parametrů možno jednoznačně zjistit, zda má být nástroj nebo přístroj považován za vědecký, přihlédne se k tomu, k jakým účelům slouží nástroje nebo přístroje srovnatelné s těmi, u kterých je uplatňován nárok na osvobození od cla. Ukáže-li toto zjišťování, že je daný nástroj nebo přístroj používán pro vědecké účely, bude považován za vědecký. Ve smyslu druhého odstavce citovaného ustanovení je dle žalobce zřejmé, že podmínky pro posouzení osvobození od cla musí být splněny nejpozději v okamžiku podání celního prohlášení celnímu úřadu, když jsou taxativně stanoveny informace, které musí být o dováženém zboží celnímu úřadu sděleny. Mimo jiné se jedná o účel, ke kterému má být přístroj nebo nástroj používán. Žalobce uzavřel, že na základě provedené kontroly nelze dovodit, že by dovezené zboží mělo na území České republiky sloužit k obchodním účelům a současně nelze dovodit, že by žalobce nebyl soukromým zařízením, které by provozovalo vzdělávací a vědeckou činnost. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že osvobození od cla je přiznáno takovému zboží, které splňuje podmínky stanovené zákonem, resp. prováděcím předpisem, v tomto případě vyhláškou č. 247/2002 Sb. V § 52 a násl. této vyhlášky jsou stanoveny podmínky pro osvobození zboží určeného pro vzdělávací, vědecké a kulturní účely. Tyto podmínky pak musí být splněny během celého období, kdy je zboží používáno. Žalovaný má za prokázané, že žalobce nemá vědeckou činnost jako činnost hlavní a ani ji neměl v době propuštění zboží. Z jeho výpisu z obchodního rejstříku je zřejmé, že má mnoho živnostenských oprávnění, včetně oprávnění pro výzkum a vývoj v oblasti přírodních a technických věd nebo společenských věd zapsaného dne 27.7.2001, avšak tuto činnost provádí až od roku 2004, a i dle vlastního tvrzení žal