3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

1 A 17/2013- 24 - text 1 A 17/2013-24 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní věci žalobce: T.N.V., nar. X, stát. přísl. Vietnam, t.č. bytem X, zastoupeného: JUDr. Lilkou Horákovou, advokátkou se sídlem Drtinova 24, 150 00 Praha 5, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2013 č.j.: CPR-13179-2/ČJ-2012-930310-V238, t a k t o : I Rozhodnutí ze dne 1. 3. 2013 č.j.: CPR-13179-2/ČJ-2012-930310- V238 soud ruší a věc vrací zpět žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 8.228,- Kč k rukám právního zástupce žalobce do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto rozsudku. O d v ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl.m. Prahy ze dne 21. 10. 2012 č.j. KRPA-97010/ČJ-2012-000022. Tímto rozhodnutím bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území byla stanovena na jeden rok. Počátek doby, pro kterou nelze umožnit vstup cizinci na území členských států Evropské Unie, stanovil správní orgán I. stupně podle § 118 odst. 1 tohoto zákona od okamžiku, kdy cizinec pozbyl k oprávnění k pobytu na území ČR. Současně mu byla stanovena doba k vycestování dle § 118 odst. 1 citovaného zákona, a to do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí. Podle § 120a zákona správní orgán rozhodl, že se na cizince nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 stejného zákona. Žalobce má za to, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen ve svých právech, když správní orgány nezjistily skutečný stav věci, z něhož navíc vyvodily nesprávný závěr o neoprávněnosti jeho pobytu. Žalobce uvedl, že správní orgán vycházel z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu v Ústí nad Labem č.j. 13 C 154/2005-36, o rozvodu manželství a bez dalšího dovodil, že žalobce se dopustil účelového obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu. V této souvislosti žalobce odkazuje na své odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, kde namítal, že tento závěr je čistě spekulativní. Dále žalobce vytýká správním orgánům, že při rozhodování nedostatečně zohlednily situaci žalobce. Zejména skutečnost, že na území České republiky pobýval legálně od 24. 11. 2003 do 19. 3. 2012 a to na základě povolení k dlouhodobého pobytu a do 31. 7. 2012 v dobré víře, že na území České republiky pobývá legálně. K tomu doplňuje, že na území České republiky zakotvil, vytvořil si osobní a ekonomické vazby. Má tedy za to, že mu přísluší legitimní očekávání, že bude moci na území České republiky setrvat. Žalovaný ve vyjádření k námitkám žalobce uvedl, že jako podklad pro své rozhodnutí použil rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 10.02.2012, č.j. OAM-32615-10/MC-2010, o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce, ze kterého mimo jiné vyplývá, že dne 17.06.2004 uzavřel žalobce s paní L.M.sňatek na Městském úřadu Slaný, přičemž paní M.viděla žalobce pouze jednou a svatba měla být za úplatu 20.000,- Kč, které ale nakonec paní M.nedostala. Již v srpnu 2004 podala paní M.návrh na rozvod manželství. Manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu v Ústí nad Labem č.j. 13C 154/2005-36. Z uvedeného je podle žalovaného jednoznačné, že žalobce účelově uzavřel sňatek s občanem České republiky za úplatu, navíc ke sňatku doložil neplatné doklady. Rozsudkem č.j. 13C 13/2007 Obvodního soudu Ústí nad Labem bylo rovněž rozhodnuto, že žalobce není otcem nezletilé D. M.. Předmětné rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu pod č.j. OAM-32615-10/MC-2010 nabylo právní moci dne 19.03.2012. Žalovaný připomněl, že z rozsudku o rozvodu manželství žalobce a paní M. mimo jiné vycházel zejména příslušný správní orgán rozhodující ve věcech pobytu a rovněž žalovaný neměl o jejich správnosti pochyb. K tvrzení žalobce o jeho situaci a okolnostem pobytu na území České republiky žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a konstatoval, že sice žalobce do protokolu o vyjádření dne 31.07.2012 uvedl, že si myslí, že má vše v pořádku, nicméně také sdělil, že před dvěma roky měl dostat nějaké rozhodnutí o zrušení pobytu. Žalovaný připomíná, že účastník řízení přicestoval dne 08.12.2003 a již dne 17.06.2004 uzavřel sňatek. Žalovaný je toho názoru, že pokud cizinec získá povolení k trvalému pobytu obcházením českých zákonů (za úplatu a na základě neplatných dokladů) a měl povědomí o tom, že bylo vydáno rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu, nelze se domáhat legálnosti pobytu na území České republiky, a výhod z toho vyplývajících. Z těchto důvodů žalovaný odmítl námitku žalobce, že žil v dobré víře, že je jeho pobyt na území legální. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s.ř.s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Stěžejní argumentace žalobce spočívá v tom, že žalovaný se nezabýval přiměřeností uděleného vyhoštění a že v tomto směru nezjistil skutečný stav věci. Jak bylo výše uvedeno, žalobci bylo uděleno správní vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. Podle tohoto ustanovení policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na tři roky, pobývá-li cizinec na území bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu. Správní orgány a zejména žalovaný při svém rozhodování vycházel ze skutečnosti, že žalobce pobýval na území České republiky ode dne 18.04.2012, kdy mu byl ukončen trvalý pobyt (rozhodnutím Ministerstva vnitra České republiky. Odborem azylové a migrační politiky o zrušení trvalého pobytu) až do dne 31.07.2012, kdy se dostavil na pracoviště výše uvedeného správního orgánu, bez platného víza, ač k tomu nebyl oprávněn. V této souvislosti žalovaný konstatoval, že toto rozhodnutí bylo prokazatelně doručeno právnímu zástupci účastníka řízení dne 01.03.2012, tj. nabylo právní moci dne 19.03.2012. Na základě těchto skutečností byl účastník řízení dle ustanovení § 27 odst. 2 zákona č, 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zajištěn. Správní orgán I. stupně následně dne 21.10.2012 vydal napadené rozhodnutí. K námitce žalobce, že mu nelze přičíst k tíži protiprávní jednání matrikářky, žalovaný opětovně poukázal na rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 10.02.2012 o zrušení povolení k trvalému pobytu dle ustanovení § 871 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Právě z něho vyplývá závěr, že žalobce účelově uzavřel sňatek s občanem České republiky za úplatu, v tomto případě slíbenou odměnu 20.000,- Kč, s cílem získat povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Navíc účastník řízení doložil ke sňatku neplatné doklady. Žádost o rozvod podala pí. Lucie M. necelé dva měsíce po svatbě, přičemž slíbenou odměnu nakonec nedostala.Poukázal i na odůvodnění rozsudku, kde je mimo jiné uvedeno, že po svatbě se manželé viděli pouze jednou. Na základě těchto skutečností má žalovaný za prokázané, že žalobce se dopustil účelového obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu. Při rozhodování vzal žalovaný v potaz, že žalobce se dostavil na pracoviště Ministerstva vnitra České republiky dobrovolně. Vycházel i z jeho výpovědi, že před dvěma roky dostal nějaké rozhodnutí o zrušení pobytu, nicméně měl za to, že má vše v pořádku a neví o tom, že by měl zrušený současný pobyt. Žalovaný je toho názoru, že žalobci muselo být zřejmé, že mu povolení k trvalému pobytu účastníka řízení bude zrušeno, neboť se prokazatelně dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu. Žalovaný vycházel i z výpovědi manželky žalobce, která do protokolu mimo jiné uvedla, že dne 10.03.2010 s žalobcem uzavřeli ve Vietnamské socialistické republice manželství. O skutečnosti, že byl účastníku řízení zrušen trvalý pobyt a na území České republiky se tedy nachází neoprávněně nevěděla. I přesto, podle žalovaného, si žalobce musel být vědom následků vyplývajících z účelového manželství s Lucií M.. Neztotožnil se tak s žalobcem v tom, že žil v dobré víře, že se na území nachází oprávněně, a to na základě povolení k trvalému pobytu. K námitce žalobce ohledně neseznáme