7As 60/2007 — Nejvyšší správní soud

10 A 30/2010- 67 - text 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: Česká republika - Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, právní odbor, pošt. schr. 155/P, Praha 4, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 8.12.2009, zn. OPS-3309/09-24, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 8.12.2009, zn. OPS-3309/09-24 a rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 7.9.2009 zn. SPR-3309/09-18 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobou podanou Městskému soudu v Praze se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 8. prosince 2009, kterým bylo k rozkladu žalobce změněno rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) ze dne 7. září 2009 zn. SPR 3309/09 – 18, jímž byla žalobci jako správci osobních údajů podle § 4 písm. j) zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů (dále též jen „zákon č. 101/2000Sb.“) za porušení povinnosti stanovené v § 9 tohoto zákona, v souvislosti se zpracováním citlivého údaje (profilu DNA) Ing. J.P. v Národní databázi DNA (pod č.j. KUP-5166/CB-2007) bez jeho výslovného souhlasu, a aniž by byla naplněna některá z výjimek ust. § 9 písm. b) až i) zákona č. 101/2000Sb., tedy za správní delikt dle § 45 odst. 1 písm. e) tohoto zákona v souladu s ust. § 45 odst. 3 téhož zákona, uložena pokuta ve výši 35.000,- Kč a povinnost nahradit náklady řízení. K rozkladu bylo napadené rozhodnutí změněno toliko tak, že ve výrokové části tohoto rozhodnutí se slova „jako správce“ nahrazují slovy „Policií České republiky jako správcem“. Žalobce v žalobě /bod II a III/ souhlasí s žalovaným, že informace obsažené v profilu DNA, který je předmětem dalšího zpracování v Národní databázi DNA (dále též jen „Databáze“), jsou genetickou informací; zařazování, uchovávání, vyhledávání a používání profilu DNA v Databázi je tedy zpracováním citlivého údaje ve smyslu ust. § 4 písm.b) a e) zákona č. 101/2000 Sb., kdy správcem těchto osobních údajů je Policie ČR (dále též jen „policie“). S ohledem na to /bod IV./, že podle žalovaného bylo předmětem správního řízení pouze zpracovávání profilu DNA Ing. P. (dále též „jmenovaný“ nebo „subjekt údajů“) k otázce oprávněnosti či nezbytnosti odběru biologického vzorku tohoto subjektu údajů proto uvádí pouze nejpodstatnější okolnosti. V době, kdy se jmenovaný nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody (tj. 6. června 2007) měla policie v souladu s platnými právními předpisy oprávnění odebrat vzorky jeho genetického materiálu pro určení profilu DNA a jeho zařazení do Databáze. Oprávnění zpracovávat osobní údaje, včetně citlivých osobních údajů v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů policie vyplývalo z ust. § 42d zákona č. 283/1991 Sb.o Policii České republiky, policista byl dále oprávněn podle ust. § 42e odst. 1 písm.e) téhož zákona odebrat u osob nacházejících se ve výkonu trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení pro jejich budoucí identifikaci. Pro posouzení legitimity činnosti v této věci bylo důležité odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 4To 23/2005 ze dne 4. dubna 2005, v němž bylo konstatováno, že druh a výše trestů uložených jmenovanému odpovídají poměrně vysokému stupni nebezpečnosti jednání pro společnost, která je dána tím, že způsobil škodu velkého rozsahu, mírou zavinění a skutečností, že spáchal více trestných činů. S ohledem na uvedené skutečnosti a horní hranici trestní sazby u trestných činů podle § 148 odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „trestní zákon“) lze jmenovaného označit za pachatele zvlášť závažného trestného činu podle § 41 odst. 2 trestního zákona. Předmětem /bod V./ v uvedeném správním řízení bylo posouzení oprávněnosti zpracování profilu DNA u jmenovaného v Databázi. V současné době je profil DNA jmenovaného bez jeho souhlasu zpracováván v Databázi s ohledem na znění ust. § 9 písm. i) zákona č. 101/2000 Sb., podle něhož je možné citlivé údaje zpracovávat tehdy, jestliže se jedná o zpracování podle zvláštních zákonů při předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů a pátrání po osobách. Ustanovením zvláštního zákona, podle kterého může policie zpracovávat osobní údaje tohoto typu i bez souhlasu osoby, kterých se týkají, pokud je to nezbytné pro plnění úkolů je ust. § 79 zákona č. 273/2008 o Policii České republiky, kdy úkolem policie je chránit bezpečnost osob, majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku bezpečnosti. Rozhodujícím kritériem pro posouzení oprávněnosti zpracovávání genetického materiálu je daná nezbytnost pro účely předcházení, vyhledávání nebo odhalování trestné činnosti nebo stíhání trestných činů nebo zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti podle § 85 zákona č. 273/2008 Sb. Podle žalobce (obdobně jako žalovaný si činí nárok na výklad neurčitého právního pojmu) nezbytnost odběru genetického materiálu a jeho uchování je dána, pokud je pro zjištění spojitosti mezi konkrétní osobou a jednotlivým trestným činem nebo pro identifikaci budoucího pachatele zpracování profilu DNA nezbytná. Nezbytnost uchování profilů je tedy dána tehdy, pokud je nepostradatelné ve smyslu nemožnosti plnění úkolů policie, například zjištěním a usvědčením pachatele konkrétního trestného činu, a to i do budoucna. K tomu odkazuje na vyjádření Evropského soudu pro lidská práva, který uvedl, že „Zatímco prvotní odběr genetických vzorků je určen ke zjištění spojitosti mezi konkrétní osobou a jednotlivým trestným činem, jehož spáchání je podezřelá, uchování sleduje širší cíl, a to identifikaci budoucích pachatelů“. Uchovávané vzorky slouží jak k odhalení, tak i usvědčení pachatele trestného činu. Žalovaný v rozhodnutí podal výklad pojmu nezbytnost v kontextu s obecným vymezením úkolů Policie České republiky, podle názoru žalobce však zákonodárce zcela úmyslně vymezil k plnění úkolů policie obecně, protože nemůže nikdy předvídat veškeré vztahy, které by měly být regulovány a při každém novém úkolu policie vyvolávat legislativní proces. Zpracovávání profilů DNA je rozhodující pro plnění úkolů a povinností policie dané zákonem a spočívající v zajištění ochrany života, zdraví a bezpečnosti jednotlivců i celé společnosti před pachateli trestných činů. Nelze nadřazovat práva odsouzeného právům majoritní společnosti, tedy té části, která žije spořádaným způsobem života, neboť tito občané požívají ochrany státu. Tuto skutečnost pak rovněž vyjádřil Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí ze dne 4. prosince 2008 ve věci S. a Marper proti Spojenému království, kde uvedl, že v určitých případech může nad zájmem ochrany osobních údajů převážit legitimní zájem na předcházení zločinnosti. V bodě VI. žalobce tvrdí, že s ohledem na znění zákona č. 273/2008 Sb. má dále za to, že závěr žalovaného o neoprávněnosti zpracovávání citlivých osobních údajů jmenovaného v Národní databázi DNA a dále v pochybnosti o samotném zřízení této Databáze je zcela neopodstatněný. Odebírání genetických vzorků a jejich uchovávání v Databázi je sice jistě zásahem do soukromí dotčených osob, v Databázi jsou však mimo jiné zpracovávány údaje o pachatelích, kteří se dopustili zvlášť závažných trestných činů. Pácháním zvlášť závažné trestné činnosti jsou ohrožovány životy, zdraví a bezpečnost osob, čímž je naplněna legitimita existence Databáze. O tom svědčí i Doporučení č. R (92) 1 Výboru ministrů členských států Rady Evropy o využívání analýzy deoxyribonukleové kyseliny v rámci systému trestní justice (dále jen „Doporučení“), v jehož čl. 8 je uvedeno, že analýzy DNA a informace z nich odvozené mohou být uchovávány, jestliže byl dotčený jednotlivec odsouzen pro závažné trestné činy ohrožující život, zdraví nebo bezpečnost osob. Nutnost uchovávání profilu DNA osob páchajících zvlášť závažnou trestnou činnost je podpořena vývojem v západoevropských státech i Spojených státech amerických, kde jsou databáze DNA nezbytnou součástí vyšetřování takové trestné činnosti. S ohledem na uvedené Doporučení má žalobce proto za to, že postup policie při zpracování profilu jmenovaného v Databázi je zcela po právu. Tomu svědčí i rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v trestní věci vydaný. Žalobce proto dovozuje, že z platných právních předpisů, jež jsou dostatečných podkladem pro zřízení a provozování Databáze, vyplývá jednoznačně pravomoc žalobce ke zpracování profilu DNA jmenovaného. Us