3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

5 Af 6/2010- 45 - text 12 pokračování 5Af 6/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: T. S., bytem N.T.G. M. 388, T., zastoupen JUDr. Martinem Schulhauserem, advokátem, se sídlem Karola Śliwky 125, Karviná-Fryštát, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel č.j. 32299-3/2009, bez uvedení data t a k t o : I. Rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel č.j. 32299-3/2009, bez uvedení data se z r u š u j e a věc se žalovanému v r a c í k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10.712,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Martina Schulhausera, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Odboru 40 Personálního, vzdělávání a zdravotní péče Generálního ředitelství cel ze dne 28.8.2009, č.j. 11237-4/2009-900000-401, o nepřiznání příplatku za službu v zahraničí. Uvedl, že je ve služebním poměru u Celní správy ČR od 1.1.1989 až do současné doby. S účinností od 1.12.2005 byl vyslán k výkonu služby v rámci EU Border Assistance Mission to Moldava and Ukraine (dále „EUBAM“) na ukrajinskou-moldavskou hranici. Jedním z hlavních úkolů mise bylo přispět k řešení konfliktu na území Podněstří posílením hraniční kontroly a hraničního dohledu v Moldavsku a na Ukrajině. Této mise se účastnili příslušníci policejních a celních sborů členských států EU. Žalobce do července 2006 v misi působil jako jediný zástupce ČR, od července 2006 pak spolu s dalšími třemi příslušníky policie ČR a třemi příslušníky celní správy ČR. Při plnění pracovních povinností plnili členové týmu ve vzájemné koordinaci jednotlivá poslání mise, při kterých byla náročnost mise a bezpečnostní podmínky v oblasti pro všechny členy týmu stejné. Činnost v misi žalobce ukončil ke dni 30.11.2007. Žalobce odkázal na ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, podle kterého je celní správa ČR bezpečnostním sborem. Dále na § 9 odst. 25 nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, který stanoví, že zaměstnanci zařazenému v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech (příslušníci policie, celní správy), který je vyslán v rámci jednotky mnohonárodních sil nebo mezinárodních policejních sborů OSN, nebo v rámci policejní mise EU mimo území ČR, přísluší po dobu působení v zahraničí příplatek ve výši 700 USD – 4000 USD měsíčně, popř. v rovnocenné výši v EUR. Toto nařízení vlády bylo platné do 31.12.2006, s účinností od 1.1.2007 pak začal platit zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru, který se vztahuje na příslušníky policie i celní správy ČR. Dle ustanovení § 119 tohoto zákona pak příslušník, který je zařazen do zálohy činné a je vyslán k výkonu služby do zahraničí v rámci jednotky mnohonárodních sil nebo mezinárodních bezpečnostních sborů, má nárok po dobu působení v zahraničí na příplatek ve výši 700 – 4000 USD měsíčně, popř. v rovnocenné výši v EUR. Žalobce má za to, že mu za dobu jeho působení v rámci mise EUBAM náleží zvláštní příplatek dle ustanovení § 9 odst. 25 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. a dále příplatek za službu v zahraničí dle ustanovení § 119 zákona č. 361/2003 Sb. Žalobce namítl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí rozebírá ustanovení § 9 odst. 24 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. a uvádí, že žalobce ve svém odvolání nesprávně označoval rizikový příplatek přiznaný pro práci v zahraničí jako příplatek podle § 9 odst. 25 tohoto nařízení. Podle žalobce žalovaný svévolně podřadil požadavek žalobce pod jiné ustanovení, než jehož se žalobce domáhal a požadavkem žalobce dle § 9 odst. 25 tohoto nařízení vlády se nezabýval. To je podle žalobce podstatnou vadu řízení. Žalobce dále zrekapituloval argumentaci žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí, se závěry žalovaného nesouhlasil a uvedl, že meritem věci je otázka právního posouzení charakteru mise EUBAM. Žalobce si je vědom toho, že je příslušníkem Celní správy ČR, nicméně je toho názoru, že i na něj se vztahuje zákon o služebním poměru, jakož i nařízení vlády č. 330/2003 Sb. Těmito právními normami se řídí nejenom příslušníci celní správy ČR, ale i policie ČR. Přesto zde vzniká principiálně zcela odlišné posouzení těchto právních norem a jejich aplikace na misi EUBAM. Ministerstvo vnitra, potažmo ředitelství policie ČR, přiznává příslušníkům policie nárok na příplatek za službu v zahraničí dle ustanovení § 119 zákona č. 361/2003 Sb. Zcela odlišný názor však má žalovaný. Žalobce zdůraznil, že mise EUBAM má své vlastní velitelství, systém podřízenosti, pravidla pro bezpečnost a chování, společné operace, hodnotící zprávy, předávání informací, jednotka je vytvořena z příslušníků bezpečnostních sborů členských státu EU, kteří nastupují do kombinovaných směn a plní společné úkoly a cíle, jejichž plnění není hodnoceno na nejvyšší evropské úrovni jako výsledek jednotlivců, ale jako výsledek celku, tedy dané jednotky. Tím, že se mise účastní výhradně příslušníci bezpečnostních sborů, jedná se podle žalobce o jednotku mezinárodních bezpečnostních sborů. Žalobce nesouhlasí v žádném případě s tím, že by plnění služebních úkolů v misi EUBAM bylo srovnatelné s rizikem se službou v tuzemsku. V návaznosti odkazuje na stanovisko Ministerstva vnitra, které přiznává příplatek za službu v zahraničí dle ustanovení § 119 zákona č. 361/2003 Sb. s ohledem na náročnost mise a bezpečnostní podmínky v destinaci. Podmínky na hranici Moldávie a Ukrajiny jsou nesrovnatelné s podmínkami v tuzemsku, ve velkém rozsahu zde probíhá obchod s lidmi a pašování, a to pomocí dobře organizovaných ozbrojených skupin či gangů. Každý den docházelo k ohrožení života a zdraví všech příslušníků mise EUBAM. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Nesouhlasil s žalobními námitkami žalobce a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K námitce žalobce o nesprávném podřazení jeho požadavku pod ustanovení § 9 odst. 24 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. uvedl, že předmětná právní úprava byla obsažena v ustanovení § 9 odst. 25 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. ve znění do 30.6.2005, avšak od 1.7.2005 došlo k novelizaci (nařízením vlády č. 213/2005 Sb.) a k přečíslování dosavadních odstavců a žalovaný správně posuzoval nárok žalobce podle § 9 odst. 24 nařízení vlády. Žalobce nesplnil podmínky pro vznik nároku na příplatek za službu (působení) v zahraničí, jelikož mise EUBAM je a byla ryze civilní misí a její charakter neumožňuje poskytování zmíněného příplatku, ať podle ustanovení § 9 odst. 25 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. či podle ustanovení § 119 zákona č. 361/2003 Sb. Žalovaný rovněž uvedl, že ve věci nároku žalobce na předmětný příplatek bylo v minulosti již pravomocně rozhodnuto rozhodnutím ministra financí č.j. 95531/2006 ze dne 14.12.2006 a rozhodnutím ministra financí č.j. 36530/2007 ze dne 18.4.2007, která podle žalovaného tvoří překážku věci rozhodnuté. Z podnětu podané žaloby soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. V souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci k výzvě soudu nevyjádřili s takovým postupem svůj nesouhlas. Soud vycházel ze správního spisu předloženého žalovaným. Dne 28.8.2009 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č.j. 11237-4/2009-900000-401, kterým žalobci podle § 119 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru a podle § 9 odst. 24 nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, nepřiznal příplatek za působení v pohraniční a asistenční misi EUBAM za dobu od 1.12.2005 do 30.11.2007. V odůvodnění uvedl, že ve věci rozhoduje v návaznosti na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. z. 15 C 109/2008, jímž soud zastavil řízení ve věci žaloby na přiznání příplatku za službu v zahraničí a věc postoupil příslušnému služebnímu funkcionáři. Dále prvostupňový správní orgán uvedl, že mise EUBAM svým charakterem nesplňuje podmínky dané právními předpisy pro vznik nároku na příplatek za službu v zahraničí, neboť se jednalo a stále jedná o pohraniční a asistenční misi Evropské unie do Moldávie a Ukrajiny, která nedisponuje výkonnou mocí a má pouze poradní a technickou část. K jejím hlavním úkolům patří poskytování odborných rad ústředním orgánům při provádění administrativních či legislativních reforem týkajících se hraniční a celní problematiky. Mise EUBAM je ryze civilní misí a proto nemůže být považována za zahraniční misi jednotky mnohonárodních sil nebo mezi