— Nejvyšší správní soud

5 Ca 79/2009- 35 - text 12 pokračování 5Ca 79/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Galvanoplast Fischer Bohemia, k.s., Liberec, Kubelíkova 1006/7, zast. JUDr. Petrem Tandlerem, advokátem, Liberec 3, Barvířská 125, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 27.4.2009, Č.j.: 541/10/09/198 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí označenému v záhlaví rozsudku, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Liberec č.j. ČIŽP/51/IPP/SR01/0819393.003/09/LKM ze dne 23.2.2009, jímž byla žalobci uložena pokuta podle § 37 odst. 2 a odst. 4 písm. b) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci ve výši 120 000,- Kč, a to za správní delikt, jehož se žalobce dopustil provozováním Zařízení na povrchovou úpravu plastů v rozporu s integrovaným povolením vydaným Krajským úřadem Libereckého kraje č.j. KUKL/433/2007 ze dne 27.7.2007 ve znění rozhodnutí KUKL/20750/2008 ze dne 24.4.2008. Žalobce v žalobě uvedl, že nenapadá rozhodnutí v části týkající se překročení hygienických limitů hluku. Žalovaný podle žalobce porušil žalobcova práva tím, že jako odvolací orgán hodnotil stav věci pouze podle tvrzení prvostupňového orgánu, ač tato musela vzbuzovat pochybnosti, při vlastním přezkoumání tvrzení správního orgánu 1. stupně by žalovaný mohl zjistit jejich nesprávnost. Konkrétně pak žalobce namítl: Tvrzení správního orgánu 1. stupně, že žalobce do 12.2.2008 nevedl provozní evidenci podkladů pro ohlašování do IRZ, je podle žalobce nepravdivé, uvedený termín nebyl závazným termínem pro provedení určité činnosti. Podle § 1 odst. 3 vyhl. č. 572/2004 Sb. měl být evidenční list veden pro ohlašovací období, jímž byl kalendářní rok. Evidenční list musel být založen k 1.1. roku, za který byly údaje vykazovány. Vyhláška však nestanovila lhůtu pro jeho vypracování. Lhůta pro zaslání hlášení IRZ příslušnému orgánu byla určena zákonem č. 76/2002 Sb. v tehdy platném znění do 15.2. kalendářního roku následujícího, tedy v případě žalobce do 15.2.2008. Dne 12.2.2008 však nabyl účinnosti zákon č. 25/2008 Sb., kterým byl uvedený termín do 15.2. zrušen a nahrazen termínem 31.3. kalendářního roku. Zákon č. 25/2008 Sb. zrušil dále vyhl. č. 572/2004 Sb., nestanovil však žádnou povinnost uchování podle ní vypracovaných evidenčních listů, které pak žalobce zrušil. Údaje o přenosech Cr, Cu a Ni do ovzduší, vody, půdy a v odpadech pak mohly být vypočteny až po zpracování evidencí ovzduší, vody a dopadů, které byly rovněž termínovány do 15.8.2008. Vzhledem ke složitostí potřebných výpočtů pro ně, žalobce v té době neměl evidenci a ani ji mít nemusel. Evidenční listy bez uvedeného množství Cr, Cu a Ni za rok neměly žádný význam, byly by jen formalitou. Podle žalobce je nepravdivé i tvrzení správního orgánu 1. stupně, že žalobce nesplnil podmínky z do 12.2.2008 platného nařízení vlády č. 368/2003 Sb. o integrovaném registru znečišťování, tj. zjišťovat, vyhodnocovat a MŽP ohlašovat, pokud jejich množství v evidencích a přenosech překračuje za jeden kalendářní rok ohlašovací prahy. Nařízení vlády č. 368/2003 Sb. totiž ve svém § 2 odst. 4 písm. b) stanovilo „neobsahuje-li integrované povolení konkrétní způsob a metodu zjišťování a vyhodnocování“, způsobem podle příslušných právních předpisů (pod čarou bod 7/ uvádí např. zákon č. 86/2002 Sb.). Způsobem podle zákona o ovzduší žalobce evidenci vedl. Zákon č. 25/2008 Sb. nabytím své účinnosti zrušil vyhlášku včetně emisních prahů. Ty stanovilo až nařízení vlády č. 145/2008 Sb., které nabylo účinnosti až 29.4.2008, tedy až po novém termínu pro odevzdání hlášení. Hlášení k 31.2.2008 (zřejmě míněno 31.3.2008) žalobce neodeslal proto, že nebyly vyhlášeny emisní prahy, tedy je vypracovat ani odeslat nemohl. Dále žalobce namítl, že tvrzení správního orgánu 1. stupně, že žalobce mnohonásobně překročil emisní prahy jen v odpadech (135,35) předaných k recyklaci společnosti World Resources Company GmbH Wurzen (WRC) za rok 2007, tj. 14 t Cu, 15 t Cr a 30 t Ni, vychází z chybného výpočtu. Správní orgán 1. stupně vycházel při výpočtu ze špatného množství kalů předaných WRC za rok 2007 (ve skutečnosti žalobce předal 136,360 tun) a z průmětnému množství Cu, Cr a Ni (materiál profile Worlk Resources Company GmbH č. 06333-001-02). Nevzal v potaz skutečnost, že kaly obsahují cca 75% vody, v daném případě 76,3% vody. Množství kalů se vypočítává ze sušiny. Procento sušiny bylo v daném rozboru uvedeno v bodě 10. Solid content 24,7 % (česky obsah pevných částic). Žalovaný tuto chybu nezjistil, přesto, že kaly s uvedenými obsahy kovů se rovnají kvalitní rudě. Podle výpočtu orgánu 1. stupně by žalobce ke zpracování do SRN předal 59 t drahých kovů ve 135,35 t kalů. Ve skutečnosti však předal 136,360 t kalů a v nich 3,900 t Cu, 3,543 t Cr a 7,538 t Ni. Žalobce je přesvědčen, že správní orgán 1. stupně posoudil činnost žalobce při plnění podmínek vyhlášky č. 572/2004 Sb., návazně na nařízení vlády č. 368/2003 Sb., a konkrétních podmínek integrovaného povolení vydaného Krajským úřadem Libereckého kraje dne 27.6.2007 zcela neoprávněně, neboť nejen že nezjistil řádně skutkový stav věci, ale dopustil se i chyb spočívajících v nesprávné aplikaci zákonů, které se k věci vztahují, a to zákona č. 76/2002 Sb., vyhl. č. 572/2004 Sb. a nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Dále provedl zcela nesprávný výpočet kovů v kalech předaných WRC Wurzen za rok 2007 i 2006. Podle názoru odhadce měl správní orgán nařídit před vydáním rozhodnutí ústní jednání. Důvody uvedené v odvolání žalovaný neuznal a vycházel jen z tvrzení správního orgánu 1. stupně a nepřezkoumal soulad rozhodnutí s právními předpisy. Rovněž nepřezkoumal námitky uvedené v odvolání a potvrdil rozhodnutí správního orgánu 1. stupně vydané v době, kdy docházelo ke změně legislativy co se týká lhůt stanovených novými předpisy. Žalobce uložení pokuty považuje za účelové a nesplňující základní účel ochrany životního prostředí. Žádal, aby soud obě vydaná rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že podmínkou č. 10 d) a e) integrovaného povolení bylo žalobci stanoveno vést provozní evidenci podkladů nezbytných pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování (IRZ) podle vyhl. č. 572/2004 Sb. a ohlašovat údaje z této evidence dle nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Zákon č. 25/2008 Sb. oba uvedené předpisy zrušil, citovaná podmínka se tak stala neúčinnou a nevymahatelnou. Proto inspekce uložila sankci tak, že vymezila dobu trvání správního deliktu od nabytí právní moci integrovaného povolení (18.8.2007) do 12.2.2008, kdy nabyl účinnosti zákon č. 25/2008 Sb. Do 12.2.2008 však podmínka integrovaného povolení odkazující na uvedené předpisy platila, tedy nenastal případ uvedený v § 2 odst. 4 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., tj. že by integrované povolení neobsahovalo konkrétní způsob a metodu zjišťování a vyhodnocování množství regulované látky, jak tvrdí žalobce. Námitku, že zákon č. 25/2008 Sb. neobsahoval povinnost uchovávání evidenčních listů vypracovaných podle vyhl. č. 572/2004 Sb., označil žalovaný za irelevantní. Tvrzení, že žalobce evidenční listy před provedenou kontrolou zrušil, je podle žalovaného nevěrohodné; vedení evidenčních listů v roce 2007 a jejich zrušení po nabytí účinnosti zákona č. 25/2008 Sb., aniž by údaje z těchto listů byly vyhodnoceny a použity pro ohlášení do IRZ, postrádá logiku. Navíc podle čl. č. 5 odst. 5 nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 je zakotvena povinnost uchovávat pro příslušné orgány k dispozici evidenci údajů po dobu pěti let od konce daného ohlašovacího roku. V zákoně č. 76/2002 Sb. ve znění platném do 11.2.2008 byla tato povinnost stanovena rovněž. Žalobce ve svém vyjádření k protokolu ze dne 10.11.2008 tvrdil, že ohlašovací prahy nepřekračuje a že je nepřekračoval ani v minulých letech. Součástí spisu jsou však i listy o materiálovém složení galvanických kalů vydané firmou World Resources Company GMBH, která od žalobce kaly jako odpady přebírá. Z nich lze zjistit, že žalobce v letech 2006 a 2007 překračoval ohlašovací práh mimo provozovnu podle § 1 odst. 5 nařízení vlády č. 368/2003 Sb. a to pro kovy Cr, Cu a Ni; dokument za rok 2006 byl předložen při kontrole, dokument za rok 2007 byl předložen 5.2.2009. Z těchto dokumentů dále vyplývá, že údaje o obsahu kovů v předaných kalech měl žalobce k dispozici vždy cca l měsíc po jejich předání zahraniční firmě. Např. list o složení galvanických kovů předaných od 1.1.2006 do 31.5.2006 byl vystaven dne 8.6.2006. Vyplývá z něh