3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

3 Af 40/2011- 38 - text 9 pokračování 3Af 40/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: Komoditní burza Říčany, se sídlem v Říčanech, Barákova 237/8, IČ 283 82 048, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 14.6.2011 č.j. 2870/11-1200-204485, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 14.6.2011 č.j. 2870/11-1200-204485, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 12.8.2011 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze (dále jen „odvolací orgán“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým odvolací orgán zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu v Říčanech (dále jen „správce daně“) ze dne 10.11.2010, č.j. 121069/10/059912204308. Tímto rozhodnutím byla žalobci vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši 222.000,- Kč za zdaňovací období od 1.1.2009 do 31.12.2009. V podané žalobě nejprve žalobce konstatoval, že je komoditní burzou založenou v souladu se zákonem č. 229/1992 Sb. o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o komoditních burzách“) a je poplatníkem daně z příjmů právnických osob. Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné a řízení, jež jeho vydání předcházelo, bylo zatíženo procesními vadami. Ačkoliv odvolací orgán odvolání žalobce nevyhověl, uznal v napadeném rozhodnutí řadu námitek (uznal, že žalobce není obchodní společností ve smyslu obchodního zákoníku, že pod pojem „vnitřní poměry“ dle § 40 odst. 1 zákona o komoditních burzách nelze zahrnout způsob vedení účetnictví, že úspora daňové povinnosti je použitelná dle zákona o daních z příjmů za zákonem požadovaným účelem nejpozději ve 3 bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích a nikoli jen v následujícím zdaňovacím období). Žalobce zdůraznil, že předmětem sporu je skutečnost, zda žalobce je či není subjektem založeným za účelem podnikání ve smyslu § 18 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,, zákon o daních z příjmů‘) a měl tak možnost využít odečet ve smyslu § 20 odst. 7 tohoto zákona (snížení základu daně), což by se promítlo do jeho daňové povinnosti. Odvolací orgán závěr obsažený v napadeném rozhodnutí, že žalobce je založen/zřízen za účelem podnikání a, že z tohoto důvodu nemůže uplatnit snížení základu daně ve smyslu § 20 odst.7 zákona o daních z příjmů odůvodnil tím, že: a) v ust. § 18 odst. 8 zákon o daních z příjmů žalobce uveden není a ani v zákoně o komoditních burzách není výslovně uvedeno a ani z něj nelze dovodit, že činnost žalobce není prováděna za účelem dosažení zisku, resp. že hlavním předmětem jeho činnosti není podnikání, resp. že byl založen/zřízen za účelem podnikání, přitom uvedené nelze dovodit ani ze statutu žalobce, a proto je nutno žalobce považovat za poplatníka založeného za účelem podnikání, b) z § 1 odst. 3 zákona o komoditních burzách vyplývá, že u komoditní burzy není dosažení zisku vyloučeno, kumulování zisku a jeho výplata v případě zániku komoditní burzy není tímto ustanovením vyloučena, c) charakter činnosti žalobce je obdobný činnosti burzy cenných papírů, kdy ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“), se u organizátora regulovaného trhu za další podnikatelskou činnost považuje poskytování služeb souvisejících s trhem komodit v činnosti komoditní burzy. K poukazu žalobce na důvodovou zprávu k zákonu o komoditních burzách, kterou rovněž prokazuje svůj nepodnikatelský účel, odvolací orgán uvedl pouze, že důvodová zpráva není obecně závazným právním předpisem a dále se jí nezabýval, stejně tak se nezabýval ani memorandem advokátní kanceláře Kocián, Šolc, Balaštík, které se vyjadřuje k právní povaze komoditní burzy. S výše uvedenými závěry odvolacího orgánu žalobce nesouhlasí a své námitky vyjádřil v následujících žalobních bodech: V prvém žalobním bodu uvádí žalobce, že daňové zvýhodnění dle § 20 odst. 7 zákona o daních z příjmů mohou využít poplatníci uvedení v § 18 odst. 3 zákona o daních z příjmů, tj.poplatníci, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, přičemž zákon o daních z příjmů v souvislosti s tímto ustanovením (tj. § 18 odst. 3 zákona o daních z příjmů) odkazuje na § 2 odst. 1 zákona č. 513/1991Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), který definuje podnikání jako činnost, která musí naplnit všechny zde vypočtené pojmové znaky (tedy jde o činnost provozovanou soustavně, samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a zároveň tato činnost musí být realizována podnikatelem). Uvedený výčet je kumulativní. Definování toho, zda daný subjekt podniká či nepodniká se děje tedy v režimu definice obchodního zákoníku, který definuje znaky výše uvedené. Je třeba postavit na jisto skutečnost, zda daňový subjekt v daném případě takovéto znaky splňoval a podniká, jinak platí, že nepodnikal, přičemž uvedené by se mělo promítnout i do sféry daňového práva. Žalobce namítá, že odvolací orgán své rozhodnutí však postavil na zásadě, že je nutno prokázat a postavit na jisto skutečnost, že žalobce nepodniká, jinak se má za to, že automaticky podniká se všemi důsledky, které vyplývají z daňového práva. Ve druhém žalobním bodu namítá žalobce, že odvolací orgán nesprávně interpretuje ust. § 18 odst. 8 zákona o daních z příjmů, neboť dovozuje, že poplatníci zde neuvedení (resp. nespadající do některé ze zde uvedených skupin) nejsou poplatníky ve smyslu ust. § 18 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Uvedená interpretace je zavádějící a odporující zákonu, neboť o tom, zda je či není poplatník založen/zřízen za účelem podnikání, je třeba vždy rozhodnout právě s ohledem na ustanovení § 2 odst. 1 obchodního zákoníku. Ust. § 18 odst. 8 zákona o daních z příjmů obsahuje jen demonstrativní (příkladmý) výčet, jaké skupiny subjektů je třeba považovat za poplatníky podle § 18 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Proto je třeba za poplatníky podle § 18 odst. 3 zákona o daních z příjmů považovat i jiné subjekty nespadající pod uvedené ustanovení zákona o daních z příjmů. Je tak třeba vždy posuzovat, zda subjekt byl či nebyl založen/zřízen za účelem podnikání (s výjimkou podle věty poslední § 18 odst. 8 zákona o daních z příjmů, kde pro zde uvedené subjekty toto kritérium není rozhodné, příp. s výjimkou, kterou by stanovil zvláštní předpis). Protože žalobce není ani obchodní společností ani družstvem, je třeba zjišťovat, zda jde o subjekt založený/zřízený za účelem podnikání (resp. zda splňuje všechny definiční znaky § 2 odst. 1 obchodního zákoníku). Ve třetím žalobním bodu tvrdí žalobce, že odvolací orgán v napadeném rozhodnutí nesprávně posoudil povahu žalobce jako subjektu, který byl založen/zřízen za účelem podnikání. Dle žalobce jeho nezisková povaha vyplývá přímo ze zákona o komoditních burzách, resp. z toho, jakým způsobem je komoditní burza ve formě zvláštní právnické osoby v zákoně o komoditních burzách konstruována, neboť 1) je žalobce ve smyslu ust. § 1 odst. 1 zákona o komoditních burzách komoditní burzou ve formě zvláštní právnické osoby, založenou dle tohoto zákona za účelem organizování burzovních obchodů se zbožím a platí pro něho určitá omezení vyplývající přímo ze zákona o komoditních burzách, který tento typ právnické osoby konstruuje jako „neziskovou organizaci“, 2) v ust. § 1 odst. 3 zákona o komoditních burzách (jakož i s přihlédnutím k ostatním ustanovením zákona o komoditních burzách, kdy např. při založení burzy musí zakladatelé určit způsob zajištění prostředků na úhradu nákladů prvního roku provozu burzy, povinnost určení způsobu, jak se členové burzy podílejí na zajišťování nákladů na provoz burzy, povinnost členů burzy platit členské příspěvky a jejich navazující ručení za závazky burzy do výše jejich splacení - § 1 odst. 2, § 3 odst. 3 písm. f), § 4 odst. 1 písm. g) zákona o komoditních burzách), se se ziskem od počátku zásadně nepočítá, neboť dané ustanovení obsahuje toliko termín „případný“ zisk. Žalobce poukázal i na povinnosti členů ve vztahu k burze - členské příspěvky, podílení se na nákladech provozu, nemožnost podílet se na případném zisku burzy, resp. přebytku z provozu burzy a dále i na skutečnost, že případný zisk není možné rozdělit mezi zakladatele nebo členy a lze jej užít jen k dalšímu rozvoji burzy (uvedené neplatí pro komoditní burzy zakládané ve formě akciové společnosti - viz § 44a zákona o komoditních burzách). Ostatně i jiné „neziskové organizace“ mohou př