7 As 22/2012 — Nejvyšší správní soud

9 A 165/2010- 42 - text 9 pokračování 9A 165/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY¨ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové Mgr. Martina Kříže a v právní věci žalobce: UPC Česká republika, a.s., se sídlem Praha 4, Závišova 5, IČ: 005 62 262, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Praha 9, Sokolovská 219, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.6.2010, č.j. 86 777/2009-603-II. vyř., takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 22.6.2010, č.j. 86 777/2009-603-II. vyř., kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru státní kontroly elektronických komunikací ze dne 10.9.2009, č.j. 62 196/2009-620/IV. vyř (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 200.000,- Kč podle § 118 odst. 1 písm. i) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o elektronických komunikacích). Prvostupňovým správním rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta za nesplnění povinnosti podle § 95 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, protože předal společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s. ke zveřejnění osobní a identifikační údaje pana M.M.a účelem vydání telefonního seznamu (Zlaté stránky) aniž by předem získal souhlas tohoto účastníka s uveřejněním jeho osobních údajů. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný správní orgán vypořádával s rozkladovými námitkami žalobce, který namítal, že : 1) rozhodnutí o uložení pokuty je nicotné, neboť trpí vadou, která jej činí právně i fakticky neuskutečnitelným, neboť povinnosti jsou uloženy non-subjektu označenému jako „ společnost UPC“, který nemá právní subjektivitu, 2) rozhodnutí je věcně nesprávné, neboť správní orgán si chybně vyložil ust. § 95 a § 41 zákona o elektronických komunikacích, když zaměnil požadavek na aktivní chování účastníka, který by měl odmítnout zveřejnění v telefonním seznamu tzv. univerzální služby ( zde pana M.) za chování vydavatele telefonního seznamu poskytovatele služby ( zde žalobce). Žalovaný odmítl námitku nicotnosti rozhodnutí z důvodu označení žalobce pouze jako „společnost UPC“ ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Poukázal na to, že v záhlaví daného rozhodnutí je uvedena celá firma společnosti UPC Česká republika, a.s., včetně sídla a IČ. Zde je také zaveden zkratka „UPC“, kterou správní orgán I. stupně následně použil i ve výroku rozhodnutí. Za této situace žalovaný považoval identifikaci povinného subjektu zcela dostatečnou s tím, že nemohou vznikat důvodné pochyby o tom, komu je rozhodnutím povinnost ukládána. Žalovaný se dále k námitce nesprávné aplikace zákonných ustanovení zabýval vztahem ust. § 95 a § 41 zákona o elektronických komunikacích. Uvedl, že žalobce byl podle § 41 odst. 3 písm. a) zákona o elektronických komunikacích vázán povinností předat poskytovatelům univerzální služby osobní údaje svých účastníků – fyzických osob a identifikační údaje svých účastníků – právnických osob s výjimkou údajů těch účastníků, kteří uveřejnění odmítli. Přitom splnění povinnosti podle § 41 odst. 3 písm. c) zákona o elektronických komunikacích je podmíněno shromážděním relevantních osobních údajů účastníků, nezbytných k vydání seznamu účastníků, jehož účelem je vyhledávání podrobného kontaktu o osobě na základě jejího jména nebo případně nezbytného minimálního množství dalších identifikačních prvků. Podle žalovaného ustanovení § 41 odst. 3 zákona tedy neupravuje specifický postup poskytovatelů služeb při získávání osobních údajů pro účely vydání telefonního seznamu poskytovatelem univerzální služby, nýbrž pouze povinnost k předání údajů a rozsah údajů, které jsou tyto subjekty povinny poskytovateli univerzální služby poskytnout. Žalovaný uvedl, že při výkladu zákona je třeba přihlížet nejen k textu norem, ale i k jejich systematickému zařazení. Ustanovení § 41 je zahrnuto v díle 6 zákona o elektronických komunikacích (Univerzální služby), který upravuje práva a povinnosti poskytovatele univerzální služby a subjektů, kteří jsou ve vztahu k němu poskytovat určitou formu součinnosti. Povinnost stanovená v § 41 odst. 3 písm. c) se týká výhradně povinnosti poskytovatele služeb ve vztahu k poskytovateli univerzální služby, nikoliv samotného postupu při získávání osobních údajů. Ten je upraven ve zvláštním ustanovení § 95 zákona o elektronických komunikacích. Pokud § 41 odst. 1 písm. a) hovoří o účastnících, kteří uveřejnění odmítli, má tím na mysli účastníky, kteří nevyjádřili souhlas (vyjádřili nesouhlas) s uveřejněním jejich osobních údajů podle § 95 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích. Shromažďování osobních údajů je systematický postup nebo soubor postupů, jehož cílem je získání osobních údajů. Tyto údaje shromažďuje u svých účastníků pro poskytovatele univerzální služby konkrétní poskytovatel služby elektronických komunikací (v tomto případě společnost UPC Česká republika, a.s.). Ten je také vázán povinností postupovat vůči svým účastníkům při shromažďování osobních údajů postupem podle § 95 zákona o elektronických komunikacích, a to bez ohledu na to, zda mají být tyto údaje použity pro účely vydání vlastního telefonního seznamu společnosti UPC, či mají sloužit jako podklad pro vydání telefonního seznamu poskytovatele univerzální služby. Žalovaný posoudil, že výklad společnosti UPC je neudržitelný i s ohledem na skutečnost, že sám poskytovatel univerzální služby byl podle § 41 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích povinen při získávání osobních údajů pro účely vydání telefonního seznamu ve smyslu § 38 odst. 2 písm. c) zákona o elektronických komunikacích postupovat podle § 95 téhož zákona. Tedy mimo jiné získat od účastníků předem souhlas s uveřejněním jejich osobních údajů v tomto seznamu. Podle žalovaného neníí žádný důvod, proč by ochrana osobních údajů účastníků měla být nižší při získávání souhlasu s uveřejněním jejich osobních údajů v telefonním seznamu vydávaném poskytovatelem univerzální služby, oproti seznamu vydávaném samotným poskytovatelem služeb. Jak vyplývá z výše uvedeného, není k tomuto rozlišování ani důvod právní. Nad rámec výše uvedeného žalovaný uvedl, že pokud zákona podmiňuje jednání poskytovatele služeb vyjádřením souhlasu či nesouhlasu účastníka, je na místě, aby poskytovatel služeb umožnil účastníkovi vyjádření jeho vůle v rámci smlouvy, případně jiného dokumentu, z něhož bude srozumitelným způsobem vyplývat, jaké možnosti dává účastníkovi zákon (tak, jak to společnost UPC učinila při získávání souhlasu s uveřejněním údajů ve vlastním telefonním seznamu). Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací jsou zásadně tzv. smlouvami adhezními, což způsobuje zjevnou nerovnováhu v postavení účastníka a poskytovatele. Žalovaný uvedl, že implicitní souhlas s určitým jednáním poskytovatele, tam kde zákon požaduje volbu účastníka, nelze vykládat jinak, než jako obcházení zákona o zneužívání pozice silnější strany ve smluvním vztahu. Po účastnících nelze požadovat detailní znalost všech ustanovení zákona o elektronických komunikacích a jakékoliv podsouvání souhlasu s určitým jednáním je za těchto okolností nutno hodnotit jako jednání v rozporu se zákonem. Žalovaný vzal v této věci za prokázané, a to již v řízení před správním orgánem I. stupně, že žalobce pochybil tím, že předal společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s. osobní údaje svého účastníka - pana M. M., aniž by předem získal jeho souhlas s uveřejněním osobních údajů. Tato skutečnost vyplývá ze stížnosti pana M. M., kterou Úřad pro ochranu osobních údajů obdržel od stěžovatele dne 19.5.2009, z odpovědí žalobce na reklamaci pana M. M. ohledně zveřejnění v telefonním seznamu, zaslanou tomuto stěžovateli elektronickou cestou dne 3.6.2009, z kopie smlouvy ze dne 5.2.2007 a z vyjádření společnosti UPC zaslaného správnímu orgánu dopisem ze dne 26.8.2009. Žalovaný zhodnotil, že postup společnosti UPC tak byl v rozporu s § 95 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobce jako ten, kdo shromažďuje osobní údaje účastníků, je povinen získat předem souhlas účastníků s uveřejněním jejich osobních údajů a zajistit, aby účastníci měli možnost stanovit, které osobní údaje z rozsahu relevantního pro účely seznamu stanovenými vydavatelem, mají být uvedeny ve veřejném seznamu. Nad rámec odvolacích námitek se žalovaný v napadeném rozhodnutí rovněž zabýval přiměřeností uložené výše pokuty, Uvedl, že správní orgán I. stupně vyčerpávajícím způsobem popsal své úvahy při hodnocení zákonem stanovených kritérií pro stanovení výše ukládané pokuty, zhodnotil rozsah protiprávního jednání i jeho závažnost, a to jak v obecné rovině, tak ve vztahu k vymezenému