3 Afs 17/2003 — Nejvyšší správní soud

10 Af 75/2011- 46 - text 6 pokračování 10Af 75/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing Viery Horčicové a soudců JUDr. Marcely Rouskové a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: Ing. K. B., nar. X., bytem P., zast. JUDr. Janou Suchou, advokátkou, se sídlem Praha 2, Záhřebská 33, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 21. 10. 2011, č. j. 12524/11-1500-105418, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 1 ze dne 24. 3. 2011, č. j. 101271/11/001941103446, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o zastavení řízení ve věci vymáhání daňového nedoplatku daňové správy Švédska, a to tak, že bylo ve výrokové části na první straně v prvním odstavci změněno text z ust. § 106 odst. 1 na text ust. § 106 odst. 1 písm. b). Žalobce namítá, že vymáhaný daňový nedoplatek uhradil ve stanovené náhradní lhůtě, kterou mu určil ve své výzvě český daňový správce. Daňový nedoplatek uhradil na účet příslušné daňové správy Švédska a tuto platbu prokázal Finančnímu úřadu pro Prahu 1, který ji akceptoval jako provedené plnění. Vymáhání je prováděno podle právního řádu dožádaného státu, který na základě žádosti vymáhá mezinárodní pohledávku. Není proto správné tvrzení, že s ohledem na stanovisko daňové správy Švédska není možné v České republice vymáhání zastavit z rozhodnutí vymáhajícího orgánu. Výzva vymáhajícího orgánu je podklad, na základě kterého podle českého právního řádu byl žalobce vyzván ke konkrétnímu plnění podloženému exekučním titulem. Žalobce využil práva tuto platbu provést v tzv. náhradní lhůtě, a to i přímo oprávněnému, tedy bez již konkrétního vymáhání pověřeným orgánem. Ale i toto plnění je plněním na základě podané žádosti o vymáhání mezinárodní pohledávky. Žalobce jako povinný subjekt je oprávněn žádat, aby orgán pověřený vymáháním pohledávky posoudil, zda plnění, k němuž ho vyzval podle českého právního řádu, již provedl, tedy nadále je již vymáhání této pohledávky nemožné a odpadl tak důvod vymáhání pohledávky specifikované v žádosti. Stejnou povinnost ze stejného důvodu lze uložit jen jednou a stejně tak nelze na jeden exekuční titul vymáhat další nespecifikované pohledávky. Není naopak přípustné, aby byl žalobce postaven do situace, kdy žádost o zastavení vymáhání pohledávky v takovém případě český správce daně pro zjevnou právní nepřípustnost zastaví. Žalobce hradil pohledávku přímo subjektu, který vydal exekuční titul, a bylo naprosto zřejmé, že hradí pohledávku vymáhanou prostřednictvím českých orgánů. Švédská daňová správa obchází zákon, pokud vymáhá konkrétní pohledávku prostřednictvím českých orgánů a při provedené platbě žalobcem způsobem možným dle českého právního řádu započte tuto platbu na českým orgánům neznámé nedoplatky, aby nadále mohla trvat na dalším vymáhání té samé pohledávky, která již prokazatelně byla zaplacena. Pokud vymáhající orgán potvrdil, že bylo plněno na vymáhanou pohledávku a hodnotil platbu jako prokázanou, nemůže své tvrzení změnit jen tím, že se spokojí s tím, že příjemce si započetl finanční prostředky na jiný, českým orgánům neznámý dluh žalobce, a že dožadující orgán navrhuje pokračovat ve vymáhání. Žalobce musí mít právo se bránit tak, že navrhne zastavení řízení o vymáhání pohledávky v České republice. Správní orgán by měl hodnotit úkon žalobce, tj. zaplacení vymáhané pohledávky z vlastního pohledu. V doplnění žaloby žalobce poukázal na skutečnost, že daňová správa Švédska v žádosti o vymáhání pohledávky neuvedla, že by prováděla exekuci ve Švédsku, přestože jde o podmínku, která by měla být pro vymáhání pohledávky v České republice splněna. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že výzva k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě není exekučním titulem, ale je procesním rozhodnutím, které odráží stav osobního daňového účtu v daném okamžiku. Smyslem ust. § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu je to, aby se žádostí, u které je zcela zjevné, že jí nemůže být vyhověno, neboť to právní úprava neumožňuje, správce daně nemusel po věcné stránce zabývat, jelikož by to bylo zjevně bezpředmětné a výsledek řízení by byl naprosto stejný. V daném případě je nepřípustnost podání zjevná, neboť aktivní legitimací k podání návrhu na zastavení vymáhacího řízení dle ust. § 181 odst. 2 písm. d) daňového řádu disponuje příjemce exekučního příkazu a v daném případě žádný exekuční příkaz vydán nebyl. Žalobce žádá o něco, co je fakticky nemožné. Pokud žalobce opakovaně uvádí, že správce daně uvedl, že žalobce zaplatil vymáhanou pohledávku a hodnotil platbu, jako prokázanou, vytrhává konstatování správce daně z kontextu. Z jednání žalobce šlo usuzovat, že došlo k úhradě dožádané částky, ale zda byla skutečně uhrazena dožádaná částka, může správci daně sdělit pouze dožadující stát. Pokud platba nebyla použita v souladu s platnou právní úpravou dožadujícího státu, musí se žalobce obrátit se svými námitkami na dožadující stát. Správci daně ani žalovanému nepřísluší přezkoumávat správnost použití platby uhrazené daňové správě Švédska přímo žalobcem na ten který daňový nedoplatek. Pořadí úhrady nedoplatků se řídí výhradně právními předpisy daňové správy Švédska. V případě úhrady dlužné částky přímo dožadujícímu orgánu musí správce daně čekat na vyjádření dožadujícího orgánu. Pokud nastane situace, kdy je dožádaná částka v plné výši uhrazena přímo dožadujícímu státu, pak dožadující stát vezme svoji žádost o vymáhání zpět a správce daně dožádaného státu zastaví případná probíhající vymáhání daňovou exekucí. V případě, že vymáhání daňovou exekucí v dožádaném státu neprobíhají, správce daně zpětvzetí žádosti o vymáhání pohledávky oznámí daňovému subjektu dopisem. Jen v případě, kdy by daňová správa Švédska sdělila, že předmětný nedoplatek byl uhrazen přímo na účet dožadujícího státu, a proto bere svoji žádost o mezinárodní vymáhání zpět, by správce daně od vymáhání upustil a neukončená vymáhací řízení by zastavil. Jako exekuční tituly byly v žádosti daňové správy Švédska označeny listiny – Výpisy z databáze registru vymáhání ze dne 5. 3. 2009, které byly spolu s listinami – Informace o daních č. 0771-567 567 ze dne 22. 12. 2008 součástí předmětné žádosti. Výzvou k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě č. j. 241318/09/001941103446 a rozhodnutím o zřízení zástavního práva č. j. 83666/11/001941103446, neukládá správce daně žalobci žádnou daňovou povinnost. Správce daně přikročil k vymáhání pouze nedoplatků uvedených na výše zmíněných exekučních titulech (snížené na základě sdělení daňové správy Švédska) a nelze se tedy ztotožnit s názorem žalobce, že správce daně ukládá žalobci stejnou daňovou povinnost opakovaně. Správce daně nemůže ukládat daňové povinnosti vzniklé ve státě žádajícím o mezinárodní pomoc při vymáhání. V replice žalobce uvedl, že právně účinný exekuční titul proti žalobci pro vymáhání předmětné pohledávky švédské daňové správy v rámci zákona o mezinárodní pomoci neexistuje. Žádné rozhodnutí, na jehož základě by měla být vymáhána pohledávka, nebylo žalobci doručeno. V daném případě tedy nenastaly podle českého právního řádu právní účinky exekučního titulu vůči daňovému subjektu. Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně otázky vymáhání finančních pohledávek v rámci mezinárodní pomoci, jmenovitě na rozsudek ze dne 25. 2. 2010, č. j. 5 Afs 48/2007-173, ve kterém Nejvyšší správní soud konstatoval, že k tomu, aby v rámci vzájemné spolupráce o mezinárodní pomoci mohl příjemce exekučního titulu uplatnit svá práva, musí mu být tento doklad doručen. Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 1 ze dne 24. 3. 2011, č. j. 101271/11/001941103446, bylo zastaveno řízení ve věci žádosti Ing. Karla Babora ze dne 23. 3. 2011. V odůvodnění Finanční úřad konstatoval, že byl dne 3. 7. 2009 pověřen Ministerstvem financí ČR k provedení úkonů při uskutečňování dožádané mezinárodní pomoci při vymáhání pohledávky daňové správy Švédska představující nedoplatky na komunální a státní dani z příjmů v celkové výši 1.534.708,- SEK, tj. 3.659.389,- Kč na základě žádosti daňové správy Švédska referenční číslo 7138-09/525. Žalobce požádal o zastavení řízení ve věci vymáhání výše uvedeného daňového nedoplatku, neboť je toho názoru, že tento nedoplatek již uhradil. Finanční úřad citoval ust. § 6 odst. 8 zákona o mezinárodní pomoci při vymáhání pohledávky, z čehož vyvodil, že vzhledem k tomu, že daňová správa Švédska neoznámila pominutí důvodů pro zastavení řízení, je zřejmé, že žádost žalobce je zjevně právně nepřípustná. Rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 21. 10. 2011, č. j. 12524/11-1500-105418, by