6 As 63/2016 — Nejvyšší správní soud

5 A 31/2011- 132 - text 14 pokračování 5A 31/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobkyně: CET 21, spol. s r. o., se sídlem Kříženeckého nám. 1078/5, 152 00 Praha 5, proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu, se sídlem Sokolovská 219, poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 13. prosince 2010, čj. 93 911/2010-603, takto: I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 13. prosince 2010, čj. 93 911/2010-603, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 826 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Rozhodnutím ze dne 11. června 2010 změnil žalovaný úřad dvě individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů, udělená držiteli (společnosti České Radiokomunikace, a. s.) dne 21. ledna 2005, a stanovil novou výši poplatků za přidělené rádiové kmitočty. K tomu jej vedla skutečnost, že k únoru 2010 [tj. v termínu stanoveném nařízením vlády č. 161/2008 Sb., o technickém plánu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání (dále jen „nařízení o TPP“)] nebylo ukončeno zemské analogové televizní vysílání z vysílačů Sušice a Klatovy, ač ukončeno být mělo. Toto rozhodnutí se dotýká také (a především) žalobkyně, protože právě ona jako provozovatel televizního vysílání je povinna (§ 24 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích) uhradit držiteli individuálního oprávnění poplatky za využívání rádiových kmitočtů, které mu stanovil žalovaný. Předseda Rady úřadu svým rozhodnutím ze dne 13. prosince 2010 zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí vydanému v prvním stupni a současně je potvrdil. Žalobkyně v žalobě proti rozhodnutí o rozkladu namítla, že rozhodnutí je nicotné, neboť jím byly změněny právně neexistující části individuálních oprávnění ze dne 21. ledna 2005. Použité ustanovení nařízení vlády č. 154/2005 Sb., o stanovení výše a způsobu výpočtu poplatků za využívání rádiových kmitočtů a čísel (dále jen „nařízení o stanovení poplatků“), považuje žalobkyně za protiústavní, protože úprava zde obsažená (tj. třicetinásobné zvýšení poplatků v případě, že držitel oprávnění nevypnul vysílač velkého výkonu) překračuje rámec zákonného zmocnění a ustanovení porušuje základní principy ústavního práva – totiž ukládání sankcí pouze za porušení právních povinností a ukládání povinností pouze na základě zákona. Soud by proto při svém rozhodování neměl k nařízení o stanovení poplatků vůbec přihlížet. Tato právní úprava je i v rozporu s předpisy práva Evropské unie. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť se nevypořádává s námitkami vznesenými v rozkladu a není tu dostatečně odůvodněn způsob stanovení výše poplatků v prvním a posledním roce platnosti individuálních oprávnění. Nepřezkoumatelnost působí i to, že žalovaný nijak nekonkretizoval tvrzená práva provozovatele vysílání s regionální licencí. Žalovaný nesprávně dovodil, že zahájení digitálního televizního vysílání (DTV) z obou vysílačů na rádiovém kanálu 48 je v souladu s nařízením o TPP; v důsledku toho pak i nesprávně uzavřel, že v termínu stanoveném v nařízení o TPP byly splněny všechny podmínky pro ukončení analogového televizního vysílání (ATV) z vysílačů. Žalobkyně proto navrhla, aby soud zrušil rozhodnutí vydaná v obou stupních a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný se k žalobě vyjádřil a navrhl, aby ji soud zamítl jako nedůvodnou. Městský soud zrušil rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 12. února 2016, čj. 5 A 31/2011-100, a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Většinou považoval námitky za nedůvodné; žalovaný však podle něj pochybil tím, jak stanovil výši poplatku v období od nabytí právní moci rozhodnutí do konce kalendářního roku, v němž rozhodnutí nabylo právní moci. Žalovaný podal proti rozsudku kasační stížnost. Ačkoli Nejvyšší správní soud neshledal kasační námitky důvodnými, zrušil rozsudek městského soudu (svým rozsudkem ze dne 9. června 2016, čj. 6 As 63/2016-40) z úřední povinnosti pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti. Městský soud totiž podle něj opomněl zdůvodnit, proč zrušil napadené rozhodnutí jako celek, pokud shledal důvodnou pouze žalobní námitku týkající se poplatku v kalendářním roce, v němž rozhodnutí vydané v prvním stupni nabylo právní moci. Městský soud se proto zabýval podanou žalobou znova. Protože jeho závěry při kasačním přezkumu obstály, nebylo třeba nic měnit na argumentaci, kterou obsahoval zrušený rozsudek z 12. února 2016. Tuto argumentaci proto soud níže opakuje (tři úvodní odstavce a body A – F). Za touto částí pak následuje Dodatek, jímž městský soud reaguje na požadavek Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 9. června 2016. Žaloba je důvodná. Spor mezi stranami se vede o výklad zákona o elektronických komunikacích, nařízení o TPP a nařízení o stanovení poplatků v souvislosti s postupným přechodem televizního vysílání z analogového na digitální v letech 2007–2011. Nařízení o TPP stanovilo ve svém § 8 odst. 1 písm. a), že vysílače velkého výkonu se vypnou nebo z ATV převedou na DTV v termínech a za podmínek stanovených v přílohách nařízení; u vysílačů Sušice a Klatovy byl nejzazší termín stanoven na únor 2010. Žalovaný však monitorováním rádiového spektra dne 8. března 2010 zjistil, že provoz vysílačů nebyl ukončen. Žalobkyně toto zjištění nezpochybňuje, má však za to, že pro ukončení provozu vysílačů nebyly splněny podmínky předvídané zákonem, a že tedy za pokračující vysílání z těchto vysílačů nemůže být sankcionována třicetinásobným zvýšením poplatku. Podle § 24 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů povinen platit za využívání rádiových kmitočtů roční poplatky. Jejich výše [§ 24 odst. 2 písm. d) zákona] se u šíření a přenosu televizního vysílání (rozhlasová služba) stanoví v rozmezí od 375 Kč do 18 000 000 Kč za jeden přidělený kmitočtový kanál v závislosti na druhu kmitočtového pásma a televizního vysílání a na parametrech rádiového zařízení. Podle § 24 odst. 5 zákona stanoví vláda nařízením výši, popřípadě způsob výpočtu poplatku podle odstavce 2 a dobu jeho splatnosti; takovým nařízením je právě nařízení o stanovení poplatků. Výši poplatků uvede úřad v oprávnění k využívání rádiových kmitočtů [§ 18 odst. 1 písm. f) zákona]. Podle položky 1 části C.2 přílohy nařízení o stanovení poplatků platí, že pokud držitel oprávnění k využívání rádiových kmitočtů v dané územní oblasti ke dni stanovenému v nařízení vlády o TPP nevypnul vysílač velkého výkonu, je v této územní oblasti koeficient P1 = 30 (důsledkem je tedy třicetinásobné zvýšení ročního poplatku; v této věci byly poplatky nově stanoveny ve výši 937 500 Kč a 1 014 000 Kč). A. Nicotnost napadených rozhodnutí Žalobkyně spatřuje nicotnost (eventuálně nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti) v tom, že žalovaný stanovil výši poplatků formou změny částí E.1, E.2 a E.3 individuálních oprávnění, vydaných dne 21. ledna 2005 podle tehdy platného zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích. Podle § 136 odst. 11 zákona o elektronických komunikacích zůstávají povolení k provozování vysílacích rádiových zařízení vydaná podle zákona o telekomunikacích v platnosti do doby v nich uvedené, s výjimkou části týkající se výše poplatků za přidělené kmitočty; tato část povolení nebo rozhodnutí pozbývá platnosti dnem nabytí účinnosti zákona o elektronických komunikacích (tedy dnem 1. května 2005). Podle žalobkyně tak měněné části E.1, E.2 a E.3 v době vydání napadeného rozhodnutí vůbec neexistovaly, což činí napadené rozhodnutí nicotným. Žalovaný označil tento výklad za spekulativní. V rozhodnutí vydaném v prvním stupni se uvádí, že „správní orgán mění výši stanoveného poplatku v individuálních oprávněních k využívání rádiových kmitočtů rozhlasové služby (specifikovaných zde datem vydání a číslem jednacím) ve znění pozdějších rozhodnutí o jejich změně nebo prodloužení doby jejich platnosti“. V souvislosti s přijetím zákona o elektronických komunikacích proto žalovaný vydal všem držitelům individuálních oprávnění nová rozhodnutí, jimiž změnil (nahradil) dosavadní část E individuálních oprávnění (upravující rozsah poplatkové povinnosti). Formulace užitá v napadeném rozhodnutí reaguje právě na tuto změnu nastalou po zrušení zákona o telekomunikacích. Námitka není důvodná. Kromě ustanovení § 136 odst. 11 zákona o elektronických komunikacích, na něž upozornila žalobkyně, je třeba zmínit se i o dalších přechodných a závěrečných ustanoveních tohoto zákona. Ustanovením § 151 bodem 2 zákona o elektronických komunikacích bylo zrušeno nařízení vlády č. 181/2000 Sb., kterým se stanoví výše poplatků za přidělené kmitočty a za přidělená čísla. Zároveň § 150 odst. 1 zákona zmoc