3 Ads 83/2013 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 14/2014- 23 - text 8 pokračování 6Ad 14/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobce: Ing. D. K., zast. JUDr. Petrem Holým, advokátem se sídlem Praha 2, Na Kozačce 1289/7, proti žalovanému: náčelník Generálního štábu Armády České republiky, se sídlem Praha 6, Vítězné náměstí 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2014, č.j. MOCR 40655-4/2013-1304 t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím zástupce náčelníka Generálního štábu – ředitele Společného operačního centra ze dne 21. 11. 2013, č.j.: MOCR 40655-2/2013-1160 („dále jen rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) nebylo vyhověno žádosti žalobce o zaplacení částky 17.403,- USD s úroky z prodlení, na kterou měl žalobci vůči Ministerstvu obrany vzniknout nárok v souvislosti s jeho působením vojenského pozorovatele na misi v Iráku v době od 20. 4. 1994 do 9. 5. 1995. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) náčelník Generálního štábu Armády České republiky zamítl odvolání žalobce podané žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdil. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že byl jako voják z povolání vyslán jako tzv. vojenský pozorovatel do mise v Iráku v době od 20. 4. 1994 do 9. 5. 1995. V souvislosti s finančním zabezpečením vojáků v zahraničí bylo resortem Ministerstva obrany prezentováno, že příplatek v cizí měně podle zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o platu“) náleží pouze členům českých jednotek v zahraničí a nikoli samostatně vyslaným jedincům – vojenským pozorovatelům. Dne 5. 8. 2004 bylo rozhodnutím ministra obrany ČR č.j.: 10161/2004-8764 toto stanovisko přehodnoceno a bylo konstatováno, že vojenští pozorovatelé mají na uvedený příplatek nárok. Následné žádosti vojenských pozorovatelů o doplacení příplatku však byly odmítány s tím, že výklad je sice změněn, ale nárok žadatelů je již promlčen. Námitka promlčení však nebyla uplatňována u nároků na zaplacení příplatků splatných ode dne 1. 12. 1999. Dle žalobce k tomu není absolutně žádná právní opora a jde o uměle stanovené datum. Žalobce původní výklad ze strany Ministerstva obrany bez dalšího akceptoval a považoval věc za uzavřenou. Poté, co v roce 2004 došlo k prezentaci nového stanoviska, uplatnil svůj nárok u žalovaného. Ten však odmítal řešit věc ve správním řízení, a proto byl žalobce nucen se obrátit na obecný soud. Následně až Nejvyšší soud potvrdil, že věc má být nejprve projednána ve správním řízení. Správní řízení bylo k návrhu žalobce přerušeno z důvodu probíhající analogické věci (řízení o správní žalobě žalobce M. K., sp. zn. 9 Ad 22/2010), přičemž po jejím skončení a následném podání kasační stížnosti bylo ve správním řízení pokračováno. Výsledkem správního řízení je napadené rozhodnutí. Důvodem pro nevyhovění žádosti žalobce bylo uplatnění námitky promlčení, kterou žalobce považuje za rozpornou s dobrými mravy a tedy neúčinnou. Otázku rozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy ilustroval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010, ve kterém se uvádí že „uplatnění námitky promlčení by bylo možno posoudit jako rozporné s dobrými mravy jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.“ Žalobce tvrdí, že jeho situace odpovídá výše uvedenému výkladu, neboť se dle jeho názoru celá věc jeví jako účelová či ze strany žalovaného účelově zneužitá. K námitce promlčení žalobce uvedl, že uplynutí promlčecí doby nezavinil, neboť se v dobré víře řídil „oficiálním“ výkladem zákona ze strany samotného autora normy. Jednal dle svých slov s důvěrou ve stát a odmítnutím jeho nároku je tak narušen princip právní jistoty. Žalobce dále upozornil, že neuplatňováním námitky promlčení vůči nárokům na zaplacení příplatků splatných ode dne 1. 12. 1999, vytvořil žalovaný nespravedlivou situaci vůči vojákům, u kterých námitka promlčení byla uplatňována. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Označil za nespornou skutečnost, že žalobce působil ve funkci vojenského pozorovatele v pozorovatelské misi v Iráku a že mu v souvislosti s tím nebyl zaplacen zvláštní příplatek podle § 11 odst. 3 zákona o platu a že se žalobce začal zaplacení tohoto přípěvku domáhat až poté, co došlo v roce 2004 k přehodnocení stanoviska ministerstva obrany o nemožnosti vyplácení uvedeného příplatku vojákům, kteří vykonávali funkci vojenského pozorovatele v misích mezinárodních organizací. Tvrzení žalobce, že námitka promlčení uplatněná žalovaným v napadeném rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy a tedy neúčinná, žalovaný jako neopodstatněné odmítl. Možnost výplaty zvláštního příplatku v jiné než české měně podle právních předpisů České republiky vznikla až dnem 1. 4. 1994, tedy dnem účinnosti zákona č. 40/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o platu. Poskytování zvláštního příplatku v zahraniční měně je upraveno v § 11 odst. 3 zákona o platu, jenž odkazuje na prováděcí předpis. Žalovaný ve vyjádření k žalobě dále uvedl, že podle původního výkladu, který Ministerstvo obrany do 5. 8. 2004 uplatňovalo, byl zvláštní příplatek v USD poskytován pouze těm vojákům z povolání, kteří jako příslušníci české jednotky, do které byli zařazeni nebo odveleni, byli v této jednotce vysláni do jednotky mnohonárodních sil mimo území České republiky. Tento výklad neumožňoval přiznávat zvláštní příplatek vojákům z povolání, kteří s diplomatickými pasy vykonávali službu v zahraničí jako pozorovatelé v misích OSN, OBSE, popř. ZEU, neboť byli individuálně předáváni do dispozice nadnárodních organizací k plnění úkolů těchto organizací spočívajících v monitoringu území jiných států. K plnění těchto specifických úkolů nikdy nebyla vyslána organická jednotka příslušníků AČR. Účast v pozorovatelských misích vycházela z principu dobrovolnosti; voják, který se na základě splnění podmínek přihlásil jako zájemce o účast v příslušné misi, byl předem seznámen s podmínkami vyslání, a to včetně finančních náležitostí, které mu po dobu působení v misi bude poskytovat AČR. Pokud se stanovenými podmínkami nesouhlasil, nemusel dohodu uzavřít a toto mu ani nebylo možno nařídit. Ministerstvo obrany vystupovalo při řešení těchto záležitostí jako organizátor a následně po obdržení požadavku na počet pozorovatelů pro jednotlivé mise cestou Ministerstva zahraničních věcí jako prostředník a koordinátor. Princip dobrovolnosti je podtržen i skutečností, že ani v současné době se na pozorovatele nevztahuje ust. § 6 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož voják z povolání vykonává službu podle potřeb ozbrojených sil na území státu i v zahraničí, což znamená, že v případě vyslání organických jednotek k plnění úkolů v zahraničí nelze aplikovat princip dobrovolnosti a voják nemůže účast v misi beztrestně odmítnout. Ve prospěch shora uvedené interpretace svědčila i skutečnost, že pozorovatelé byli v místě působení ekonomicky zajištěni nadnárodní organizací, v jejíž prospěch činnost vykonávali. Kromě platu, který jim byl vyplácen v české měně, pobírali po dobu působení v místě mise od příslušné nadnárodní organizace náhrady ke krytí výdajů spojených s pobytem ve výši stanovené pro jednotlivá teritoria denní sazbou v USD. Výše sazby byla stanovena v závislosti na cenových relacích v daném teritoriu a konkrétních podmínkách zabezpečení a zpravidla přesahovala skutečné výdaje, čímž zabezpečovala i hmotné zvýhodnění účastníků misí, i když to nebylo výslovně v charakteru této náhrady uvedeno. Po zásadním přehodnocení dosavadních služebních vztahů vojáků z povolání v souvislosti s přijetím zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, dospělo Ministerstvo obrany k závěru, že nepřiznávání zvláštního příplatku vojenským pozorovatelům po dobu jejich působení v mírových misích není v souladu s ust. § 11 odst. 3 zákona o platu. Proto byla provedena novela rozkazu ministra obrany č. 49/2003 - Poskytování zvláštního příplatku v jiné než české měně, která nabyla účinnosti dnem 1