2 As 66/2009 — Nejvyšší správní soud

9 A 353/2014- 115 - text 6 pokračování 9A 353/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: A.H., bytem S.B., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou ze dne 6. 11. 2014 domáhal podle § 82 a násl. soudního řádu správního ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím v nezákonnosti přezkumu žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. MSP-271/2014-OK-STIZ/5. K tomu uvedl, že se dne 26. 5. 2014 účastnil soudního jednání na Městském soudu v Brně (dále též „MS v Brně“) ve věci sp. zn. 7 T 50/2014, při němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudkyně JUDr. D.Ř. vůči němu. Proto podal u MS v Brně téhož dne stížnost, která byla nesprávným úředním postupem vyřízena přípisem ze dne 4. 6. 2014, č. j. St 54/2014 předsedou JUDr. A.D.. Na to se žalobce dne 11. 6. 2014 obrátil s žádostí o prošetření na předsedu Krajského soudu v Brně (dále též „KS v Brně“), jehož zástupce JUDr. A.F. mu odpověděl přípisem ze dne 11. 7. 2014, č. j. St 109/2014, kde nesprávným úředním postupem věc vyřídil. Následně se žalobce obrátil na předsedkyni Nejvyššího soudu ČR (dále též „NS“) JUDr. I. B. podáním ze dne 31. 7. 2014 k prošetření nesprávného úředního postupu zúčastněných. Sdělením ze dne 8. 9. 2014 předsedkyně NS žalobci oznámila, že věc předává Ministerstvu spravedlnosti, které je k vyřízení příslušné. Dne 9. 10. 2014 byl žalobci doručen přípis ze dne 8. 10. 2014, č. j. MSP-271/2014-OK-STIZ/5 vedoucího oddělení zvláštních kontrol žalovaného JUDr. J.K., z jehož obsahu žalobce citoval: „Z těchto důvodů Váš nesouhlas se způsobem předchozího vyřízení podání téže věci JUDr. F. shledáváme nedůvodným a vaše připomínky považujeme za neopodstatněné. Současně vás upozorňujeme, že nebude-li vaše případné další podání k této věci obsahovat nové skutečnosti, bude již v souladu s ustanovením § 174 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., v platném znění, založeno bez prošetření. S pozdravem JUDr. K., vedoucí oddělení zvláštních kontrol“. Tímto nesprávným úředním postupem JUDr. K. došlo k nezákonnému zásahu do žalobcových práv, který se může kdykoli opakovat, žalobce proto podal žalobu. V konečném návrhu, ve znění doplnění při ústním jednání dne 27.5.2016, žádal: „Určuje se, že přezkum prováděným žalovaným v řízení sp. zn. MSP-271/2014-OK-STIZ/5 vybočil ze zákonných mezí, čímž bylo nezákonně zasaženo do žalobcových práv ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s.“. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že jeho sdělením ze dne 8. 10. 2014 č. j. MSP-271/2014-OK-STIZ/5 (dále jen „sdělení“) bylo vyřízeno podání žalobce ze dne 11. 6. 2014, v němž si stěžoval na způsob vyřízení jeho předchozí stížnosti ze dne 26. 5. 2014 na údajně nevhodné chování soudkyně MS v Brně JUDr. D. Ř., jehož se měla dopustit v souvislosti s hlavním líčení dne 26. 5. 2014 ve věci obžalovaného L. H., sp. zn. 7 T 50/2014, odpovědí JUDr. A. D., pověřeného zastupováním místopředsedy MS v Brně ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. St54/2014, poté kdy jim byla postoupena z důvodu příslušnosti předsedkyní NS JUDr. I. B. dne 8. 9. 2014, č. j. S420/2014. K tomu odkázal na připojený spisový materiál, jehož součástí jsou namítané písemnosti s tím, že žalobci bylo sdělením oznámeno, že pro prověření věci, tedy prostudování stížnostních spisů KS v Brně a MS v Brně a poslechem zvukového záznamu z hlavního líčení ze dne 26. 5. 2014 ve věci sp. zn. 7 T 50/2014, jehož se žalobce účastnil jako veřejnost, nebylo shledáno pochybení v postupu JUDr. F. a žalovaný nezaznamenal u soudkyně JUDr. Ř. nevhodné chování ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), proto byl žalobcův nesouhlas vyhodnocen jako nedůvodný a žalobce byl ve smyslu § 174 odst. 2 citovaného zákona upozorněn na možnost pouhého zakládání jeho případných dalších, obsahově shodných podání. Z toho vyplývá, že odpověď vedoucího oddělení zvláštních kontrol odboru kontroly JUDr. J. K. vycházela z právní úpravy vyřizování stížností, obsažené v zákoně o soudech a soudcích a nejde tedy o postup a rozhodnutí vydané podle správního řádu (pozn. zákon č. 500/2004 Sb., správní řád). Žalobou napadené sdělení je úkonem, které nesplňuje podmínky rozhodnutí ve smyslu s. ř. s. a jedná se o úkon, který je ze soudního přezkumu vyloučen, proto navrhl odmítnutí žaloby. Při ústním jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích, které dále obsáhle rozvinuli. Žalobce zdůraznil, že jak MS v Brně, tak KS v Brně přistupovali k jeho stížnostem formálně, věci neprověřovali, postupovali v rozporu se zákony a tím došlo k nezákonnému zásahu do žalobcových práv. Tvrzení JUDr. F. považoval za nepravdivé, lživé, kryjící nezákonné jednání soudkyně, z nahrávky je patrno, že plnil svou zákonnou povinnost, žalovaný svým postupem kryl celou řadu protiprávních jednání nižších soudů, včetně nesprávného úředního postupu. Žalobce trval na tom, aby byly jako důkazy provedeny listiny označené v žalobě jako přílohy a důkaz CD nahrávkou jednání ve věci sp. zn. 7T 50/2014 jež je ve spisovém materiálu žalovaného, jakož i jeho vlastní zvukovou nahrávkou téhož jednání. Soud navržené důkazy označené v žalobě, stejně jako důkazy uplatněné při ústním jednání neprovedl, neboť se jedná o listiny a záznam hlavního líčení ve věci 7T 50/2014, který je zachycen na CD, přičemž všechny tyto materiály jsou součástí správního spisu, ze kterého soud vychází při přezkumu zákonnosti postupu žalovaného. Důkaz vlastní nahrávkou žalobce soud považoval rovněž za nadbytečný pro posouzení právní otázky zákonnosti postupu žalovaného, která je podstatou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem a donucení, nikoli žalobou proti rozhodnutí „sdělení“ žalovaného o vyřízení stížnosti, neboť předmětem řízení je tvrzení žalobce o nezákonnosti zásahu žalovaného do jeho práv sdělením. Žalobce se zamítnutím návrhů důkazů nesouhlasil. Soud při ústním jednání připustil změnu žalobního petitu ve znění shora uvedeném. Zástupce žalovaného uvedl, že postup všech zúčastněných orgánů při vyřizování stížnosti, tj. pověřeného místopředsedy MSv Brně, pověřeného místopředsedy KS v Brně, jakož i Ministerstva spravedlnosti probíhal plně a zcela v souladu s postupy zakotvenými zákonem o soudech a soudcích, zmiňované subjekty vystupovaly jako orgány státní správy soudu, nikoli jako správní orgány ve smyslu správního řádu. K tomu poukázal na rozsudek NSS ve věci sp. zn. 2As 66/2009 a navrhl odmítnutí žaloby, neboť jeho sdělení přezkumu ve správním soudnictví nepodléhá. Žaloba není důvodná. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy: Podle ustanovení § 172 zákona o soudech a soudcích v rozhodném znění orgán státní správy soudu je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Podle ustanovení § 173 odst. 1, téhož zákona stížnost musí být vyřízena do 2 měsíců, a jedná-li se o stížnost na průtahy v řízení, do 1 měsíce ode dne jejího doručení orgánu státní správy soudů příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Podle ustanovení § 174 odst. 1 téhož zákona má-li stěžovatel zato, že stížnost na nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudu, jím nebyla řádně vyřízena, může požádat a) ministerstvo, aby přešetřilo způsob vyřízení stížnosti vyřizované předsedou Nejvyššího soudu, předsedou vrchního soudu nebo předsedou krajského soudu, b) předsedu krajského soudu, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti vyřizované předsedou okresního soudu. Soud při hodnocení důvodnosti podané žaloby vyšel z vymezení nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s.ř.s, podle kterého, aby faktické jednání správních orgánů bylo zásahem dle tohoto ustanovení, musí se jednat o nezákonnou aktivitu (úkon) správního orgánů, který osoby, vůči nimž směřuje, zavazuje tak, že jsou povinny na základě tohoto úkonu něco dát, konat, nekonat či strpět, tzn. o úkony, které jsou způsobilé přímo zasáhnout sféru jejich práv a povinností (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16.11.2010, č.j. 7 Aps 3/2008-98). Obdobné plyne i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17.3.2005, sp.zn. 2Aps 1/2005, který pro shledání důvodnosti podané žaloby vyžaduje kumulativní splnění šesti podmínek: Žalobce musí být přímo (první podmínka) zkrácen na svých právech (druhá podmínka) nezákonným (třetí podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (zásahem správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (čtvrtá podmínka) a byl zaměřen přímo