8 Afs 82/2006 — Nejvyšší správní soud

10 A 55/2013- 50 - text 6 pokračování 10A 55/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: B.A.R. – REPTOFILIA, s.r.o., se sídlem Praha 10, Mečíková 2892, IČ 25698109, zast. JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem Praha 2, Sokolská 60, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2013, č.j. 1336/500/12, 56337/ENV/12, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, ředitelství, oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES, ze dne 10. 5. 2012, sp.zn. ČIŽP/10CIT/PR01/0723891, č.j. ČIŽP/10CIT/PR01/0723891.016/12/RJZ, kterým byla žalobci udělena pokuta ve výši 3.000,- Kč za spáchání správního deliktu dle ust. § 34d odst. 1 písm. d) zákona č. 100/2004 Sb. tím, že nenahlásil nejméně 24 hodin předem čas dovozu a příslušný celní úřad u dovozu 250 exemplářů želv Agrienomys (Testudo) horsfieldii do České republiky uskutečněného dne 15. 3. 2011. Tato povinnost byla žalobci uložena rozhodnutím Ministerstva životního prostředí o povolení předmětného dovozu v souladu s ust. §3a odst. 2 zákona č. 100/2004 Sb. Tímto jednáním žalobce porušil podmínky stanovené Ministerstvem životního prostředí v rozhodnutí o povolení dovozu exemplářů. Současně byla žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů řízení v paušální částce 1.000,- Kč. Žalobce v žalobě namítl, že svou povinnost stanovenou rozhodnutím Ministerstva životního prostředí splnil řádně a včas, což v řízení doložil kopií e-mailu, který zaslal dne 3. 3. 2011 v 15:27:49 na adresu cites@cizp.cz, a ve kterém nahlásil čas a místo dovozu zásilky, která měla být dovozena dne 15. 3. 2011. Žalobce nemá zpětnou vazbu, zda České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) jím zasílané e-maily obdrží, neboť ČIŽP nemá povinnost přijetí e-mailu potvrzovat. Žalovaný dovozuje nesplnění povinnosti nahlásit dovoz ve stanovené lhůtě tím, že předmětný e-mail ČIŽP neobdržela. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí neobsahuje žádný podrobný návod, jak by se takové oznámení mělo uskutečnit. Žalobce má za to, že odeslání e-mailu, stejně jako odeslání dopisu či uskutečnění telefonického hovoru je možno považovat za oznámení. Jestli se ČIŽP s obsahem oznámení seznámí, je již nerozhodující. Žalobce zvolil odeslání e-mailu, neboť s ohledem na svou praxi ve spolupráci s ČIŽP usoudil, že provedení oznámení touto formou bude možné vždy doložit výtiskem odeslaného e-mailu, neboť doručení pošty či uskutečnění tel. hovoru je mnohem obtížnější prokázat. Skutečnost, že řádně odeslaný e-mail nebyl ČIŽP doručen, nemůže jít k tíži žalobce. Žalobce nemá možnost doručení ČIŽP ovlivnit. Pokud došlo k technické závadě při odesílání e-mailu, nemůže to být důvodem pro uložení pokuty, neboť žalobce svou povinnost uloženou mu příslušným rozhodnutím Ministerstva životního prostředí splnil. Žalobce ČIŽP prokazatelně oznámil dovoz ve stanovené lhůtě. Skutečnost, že správní orgány neuznaly jako důkaz výtisk e-mailu, nesvědčí o tom, že žalobce důkaz neposkytl, ale o tom, že to, co všechny soudy jako důkaz akceptují, správní orgány za relevantní nepovažují. Správní orgány neposkytly jediný důkaz, který by vyvrátil, že žalobce ve stanovené lhůtě dovoz oznámil. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 46/2005-55, který je dle názoru žalobce plně použitelný i na projednávanou věc. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že z důkazů v podobě potvrzení od společnosti Excello s. r. o., která ČIŽP zajišťuje služby spojené s e-mailovou poštou, je patrné, že e-mail, o kterém žalobce tvrdí, že byl dne 3. 3. 2011 odeslán, nebyl ČIŽP doručen. S tvrzením žalobce, že svou povinnost oznámit předmětný dovoz, splnil řádně a včas tedy nelze souhlasit. Skutečnosti, že ČIŽP nemá povinnost potvrzovat doručení e-mailů a ani tak nečiní, si byl žalobce vědom, a i přesto si zvolil tuto formu oznámení, která s sebou nese jistá rizika. Pokud si žalobce způsobem doručení zprávy nebyl jist, mohl si toto doručení bez problémů u ČIŽP následně ověřit, na co poukazuje i samotná ČIŽP v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaný i nadále trvá na svém tvrzení, že kopii e-mailu, kterou žalobce předložil jako důkaz, lze jednoduše vytvořit v jakémkoliv textovém editoru a jde tedy o značně dětinsky vyrobený důkaz, který svědčí o značných neznalostech v používání výpočetní techniky. Žalovaný žalobce vyzval k doplnění důkazů na podporu svých tvrzení. V této výzvě ze dne 8. 11. 2012, č. j. 2312/500/12, 95875/ENV/12 uvedl, že kopie e-mailu nelze považovat za dostačující důkaz a vyzval žalobce, aby doložil tzv. print screen obrazovky monitoru s odeslanou poštou, kde by bylo jasně vidět, že e-mail byl opravdu dne 3. 3. 2011 odeslán. Žalovaný tedy jasně specifikoval, jaký důkaz by byl podle něj dostačující. Žalobce v odpovědi na výzvu uvedl, že požadovaný důkaz již není schopen doložit, neboť počítač vykazuje jisté závady, které jsou z důvodu nedostatku náhradních dílů neopravitelné. Dle názoru žalovaného se však jedná o závady, které se váží pouze k používání daného počítače, nikoliv elektronické pošty. Za skutečnost, která je k tíži žalobce žalovaný nepovažuje řádné odeslání a následné nedoručení e-mailu, ale právě nesplnění povinnosti oznámit předmětný dovoz. ČIŽP jako prvoinstanční orgán poskytl na podporu svých tvrzení důkaz v podobě potvrzení od společnosti Excello s. r. o., která ji zajišťuje služby spojené s elektronickou poštou, že v období od 1. 3. 2011 do 31. 3. 2011 nepřišla na adresu ČIŽP od žalobce žádná e-mailová zpráva. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 46/2005-55 se týkalo případu, kdy nebylo jasné, zda byl přestupek spáchán jedním pachatelem nebo jeho dvojčetem, a proto není vhodné vztahovat výše uvedený názor NSS i na tento případ. I přesto žalovaný uvádí, že v daném případě „rozumná pochybnost o tom, kdo se deliktního jednání dopustil“ vůbec nevznikla. Žalovaný tedy v daném případě nespatřuje porušení jakéhokoliv principu či univerzální zásady. Žalobce v replice konstatoval, že v rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena povinnost oznámit dovoz, obsahovalo také formu, jakou má být čas dovozu ČIŽP oznamován; výčet forem oznámení je taxativní s právem libovolné volby. V rozhodnutí je stanoveno, že oznámení lze provést telefonicky, e-mailem nebo písemně, kdy pro každou jednotlivou formu oznamování je současně uveden kontaktní údaj, jako je telefonní číslo, e-mailová adresa či korespondenční adresa. Nic dalšího, z hlediska oznamování nebo ověřování si doručení takové informace, rozhodnutí žalovaného neobsahuje. Žalobce si doručením zprávy jist byl, stejně jak si byl jist i ve všech předchozích případech, kdy oznámení o dovozu zasílal pouze emailem, který ze strany ČIŽP zůstával bez jakékoli odezvy či reakce. Tvrzení, že by si žalobce doručení e-mailové zprávy mohl bez problému ověřit, považuje žalobce za liché, kdy povinnost ověřovat si doručení e-mailu zaslaného ČIŽP žalobce nikdy netížila. Navíc jakékoli ověření je téměř nemožné, ČIŽP na e-mailové zprávy nereaguje a na telefonní číslo není možné se dovolat. Tvrzení, že ČIŽP nemá povinnost potvrzovat doručení e-mailů a ani tak nečiní, je argumentem ve prospěch žalobce. Stejně tak jako ČIŽP nemá povinnost potvrzovat doručení e-mailů, tak i žalobce nemá povinnost si ověřovat, zda jeho oznámení bylo ČIŽP doručeno, zejména pak v případě, kdy oznámení odesílá na e-mailovou adresu uvedenou v rozhodnutí žalovaného. Za dostačující v případě nedorozumění pak žalobce považuje předložení kopie odeslané emailové zprávy ČIŽP s oznámením záměru dovozu. V průběhu nařízeného jednání učastníci setrvali na svých stanoviscích vyjádřených v písemných podáních, právní zástupkyně žalobce navrhla svědeckou výpověď paní Křížové jednatelky žalobce, která by se měla vztahovat k odeslání sporného e-mailu, nicméně k dotazu předsedkyně senátu právní zástupkyně přiznala, že neví zda-li u odesílání mailu paní Křízová přítomná byla, může se však vyjádřit o chodu společnosti žalobce. Žalovaný poukázal ohledně návrhu žalobce na skutečnost, že e-mail je za žalobce podepsán „Štěpán Volčík“, takže to jistě nebyla paní Křížová, která jej odesílala. Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, ředitelství, oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES, ze dne 10. 5. 2012, sp.zn. ČIŽP/10CIT/PR01/0723891, č.j. ČIŽP/10CIT/PR01/0723891.016/12/RJZ, byla žalobci udělena pokuta ve výši 3.000,- Kč za spáchání správního deliktu dle ust. § 34d odst. 1 písm. d) zákona č. 100/2004 Sb. tím, že nenahlásil nejméně 24 hodin předem čas dovozu a