7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

5 A 138/2014- 38 - text 13 pokračování 5A 138/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobce: Česká republika - Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 23. 6. 2014, č. j. UOOU-01670/14-17, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 23. 6. 2014, č. j. UOOU-01670/14-17, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah spisu Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále také jen „předseda“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2014, č. j. UOOU-01670/14-11. Žalovaný tímto rozhodnutím žalobci uložil pokutu 60 000 Kč za umožnění zveřejnění videozáznamu ze zadržení J. N. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. Dne 12. 6. 2013 v 22.30 byla ve svém bytě policií zadržena J. N., tehdy vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky. V ten den byly zadrženy i další osoby spjaté buď se stranou premiéra, nebo s Vojenským zpravodajstvím. K zadržení došlo v rámci policejního vyšetřování zneužívání vojenského zpravodajství ke sledování soukromých osob a podplácení poslanců. Konkrétně J. N. byla obviněna z trestného činu podplácení a organizování trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Dne 17. 6. 2013 předseda vlády P. N. podal demisi. V říjnu 2013 se poté konaly předčasné volby do poslanecké sněmovny. Po zadržení a obvinění osob v červnu 2013 byly policie a dozorující státní zastupitelství obviňovány z nepřiměřeného zásahu a viněny z pádu vlády. I konkrétně ohledně J. N. se v médiích objevovaly spekulace a podezření z nepřiměřeného zákroku policie při jejím zadržování. Neadekvátnost postupu policie při zadržování namítal opakovaně i P.N. Dne 22. 12. 2013 Česká televize v pořadu Otázky Václava Moravce zveřejnila zhruba čtyřminutové video, které je sestřihem z obrazového záznamu trvajícího dvacet minut pořízeného policí při zadržení J. N. Video televizi poskytl ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, jehož příslušníci J. N. zadrželi. Ředitel v pořadu osobně vystoupil a uvedl, že záznam zveřejňuje jako obranu proti neustálému napadání policie: „Myslím, že nastala doba po tom prošetření, abychom se začali i my aktivně bránit, protože já si nemyslím, že je tady nějaká možnost, abychom byli srovnáváni s gestapem, StB a hovadským chováním, jak jsem se tento týden dočetl“. Na videu je vidět, jak policisté (ze záznamu není patrno přesně kolik, ale více než šest) zvoní a klepou na dveře bytu J. N. Dva zakuklení policisté, kteří se následně již na záznamu nevyskytují, se připravují k násilnému otevření dveří bytu. Zbytek policistů zakuklených není. K násilnému otevření dveří však nedošlo, neboť J. N. dveře otevřela sama. Je vidět jen její horní polovina těla a je oblečená do pruhovaného svršku s dlouhým rukávem. Po otevření dveří policista klidným hlasem J. N. oznamuje, že je zadržena a že se má sbalit a následovat je. V následujících záběrech je J. N. již vidět v bundě. Je poučena o svých právech. Nedovolí jí ale zatelefonovat. K žádnému fyzickému kontaktu ani slovnímu vyhrocení mezi policisty a zadrženou nedošlo. Poté, co je postaráno o to, aby v bytě přítomní psi měli zabezpečen přístup k vodě, tak J. N. opustila byt v doprovodu policistů. Byt zamkla a policie ji sdělila, že bude zapečetěn. Na její dotaz, kde budou spát dcery, které v daný moment v bytě nebyly, jí policie sdělila, že do bytu nyní nikoho nevpustí, neboť tam budou další den probíhat úkony trestního řízení. Nabídli se však, že dcerám dají vědět o zadržení, pokud jim sdělí na ně kontakty. Obličeje všech osob, včetně J. N., jsou na videu rozostřeny. Žalovaný svým výše citovaným rozhodnutím ze dne 18. 4. 2014 žalobci uložil pokutu 60 000 Kč za porušení § 13 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Podle tohoto ustanovení správce a zpracovatel jsou povinni přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. Podle žalovaného bylo prokázáno, že žalobce nepřijal opatření, aby ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu nepředal České televizi zkrácený audiovizuální záznam ze zadržení J. N. Podle žalovaného pro takové zveřejnění osobních údajů J. N. neměl žalobce zákonný podklad. Ten žalovaný neshledal ani v zákoně č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“), ani v trestním řádu. Podle něj se nemohlo jednat o postup podle § 81 zákona o policii, neboť účelem zveřejnění záznamu nebylo plnění úkolů policie nebo pátrání po osobách. Nejednalo se ani o postup podle § 8a trestního řádu, neboť zveřejnění nesouviselo ve své podstatě s poskytováním informací o konkrétním trestním řízení, ale s tím, že, jak žalobce sám uvedl, došlo k útoku na autoritu policie. Navíc zveřejněné údaje nemají přímou spojitost s případnou trestnou činností J. N., jak vyžaduje § 8a odst. 1 trestního řádu. Zveřejnění nebylo ani v souladu s § 8d trestního řádu, neboť nebylo proporcionální. Nešlo o informace v nezbytném rozsahu. Videozáznam je mnohem intenzivnějším zásahem do soukromí dotčených osob a i rozsah zveřejněných údajů je větší než písemná informace o zadržení osoby. Jednání žalobce tedy naplňuje i materiální stránku správního deliktu. Žalovaný dodal, že policie i její příslušníci musí snést vyšší míru kritiky, než je obvyklé, případně se bránit nepravdivým tvrzením standardními prostředky, například občanskoprávní žalobou. Nemohou však k ochraně své pověsti využít informace, které získali při výkonu veřejné moci. Žalovaný také vyjádřil pochybnost, zda zveřejnění vůbec bylo jednáním ve veřejném zájmu. Měl za to, že v dané věci se střetává několik veřejných zájmů. Je-li veřejným zájmem zabránit útoku na autoritu policie, je nepochybně veřejným zájmem i zájem na řádném výkonu pravomocí orgánů činných v trestním řízení, včetně ochrany soukromí a osobních údajů dotčených osob. Předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů napadeným rozhodnutím zamítl rozklad žalobce. Podle předsedy zveřejněním zkráceného záznamu nemohlo dojít k odstranění pochyb ohledně přiměřenosti zásahu policie. Záměr obnovy důvěry společnosti k policii by mohlo splnit pouze zveřejnění nesestříhaného záznamu. Tento záměr také mohl být dosažen prostřednictvím prošetření úkonu relevantním, nezávislým orgánem. Podle předsedy je zveřejnění záznamu, který nezaznamenává žádnou trestnou činnost ale zadržení osoby v nočních hodinách v nočním oblečení v jejím v bytě, hrubým zásahem do soukromí. Skutečnost, že zadržená na celou situaci reagovala klidně, nemůže být důvodem pro přípustnost zveřejnění záznamu. Již samotné trestní řízení představuje zásah do soukromí stíhané osoby, a proto je zveřejňování informací v přípravném řízení výjimkou, nikoliv pravidlem. Jednání žalobce předseda považoval za vysoce společensky nebezpečné právě z důvodu způsobeného zásahu do soukromí. Podle předsedy uplatnění § 8d trestního řádu je znemožněné již tím, že důvodem pro zveřejnění záznamu nebylo podání informace o trestné činnosti ani trestním řízení. K vlastnímu plnění povinností dle § 13 odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů, předseda uvedl, že je nutno vycházet z toho, že došlo k neoprávněnému zpřístupnění osobních údajů. Proto opatření k předejití takové skutečnosti evidentně buď dodržena nebyla, nebo svůj účel nenaplnila, a tudíž jsou zjevně nevyhovující. II. Argumentace účastníků Žalobce považuje napadené rozhodnutí za protizákonné a nedostatečně odůvodněné. Podle něj zkrácená verze záznamu zadržení byla zveřejněna z důvodu veřejného zájmu, zejména aby bylo trestní řízení transparentní a došlo k vyvrácení spekulativních článků, které u veřejnosti mohly vyvolávat dojem, že v kauze J. N. je ze strany Policie České republiky postupováno nestandardně. Na tato vyjádření policie nejdříve reagovala prohlášeními, v nichž se vyjadřovala k provedení úkonu, ale nepravdivá prohlášení na její adresu se opakovala. Policie proto zveřejnila záznam částí úkonu a to těch, které mohly vyvrátit tvrzení o nepřiměřenosti úkonu s tím, že zveřejnila prostřednictvím videozáznamu pouze informace, které byly již zveřejněny. Při vytváření sestřihu záznamu ze zadržení J. N. bylo dbáno, aby nebyly na záznamu údaje a záběry, podle kterých by bylo možné ztotožnit bydliště jmen