8 Afs 2/2010 — Nejvyšší správní soud

7 Af 14/2012- 116 - text 24 pokračování 7Af 14/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jiřího Lifky a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: Herba Vitalis s. r. o., sídlem Maltézské nám. 537/4, 118 00 Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem Budějovická 7, 140 00 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 9. 7. 2012, č. j. 3609-9/2012-170100-21, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Praha (dále též „odvolací orgán“ či „celní ředitelství“) ze dne ze dne 9. 7. 2012, č. j. 3609-9/2012-170100-21, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebním výměrům Celního úřadu Praha 1 (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 5. 2011 a ze dne 6. 5. 2011 o vyměření daně z lihu v celkové výši 2 063 750,- Kč a napadené platební výměry byly potvrzeny. Mezi žalobcem a žalovaným není sporu o tom, že žalobce nakoupil v období od března 2008 do března 2010 od výrobce lihu velejemný melasový líh (s obsahem lihu 96,5 % objemových) kódu kombinované nomenklatury (dále též „KN“) 2207 10 00, u něhož již byla spotřební daň z lihu přiznána a zaplacena, a to za účelem výroby bylinných extraktů (s obsahem lihu 43 % objemových) a bylinných elixírů (s obsahem lihu 30 % objemových). Technologický postup výroby žalobce spočívá v nakládání živých rostlin ihned po sklizni do lihu a mísení s dalšími nealkoholickými složkami. Žalobce v úvodu své žaloby stručně shrnul argumentaci uplatněnou v odvolacím řízení, v němž mj. namítal, že k výrobě bylinných výluhů užívá již zdaněný líh, který tak v rozporu s názorem správního orgánu I. stupně vzhledem k § 67 odst. 4 zákona č. 353/2003 sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“) již neměl podléhat dalšímu zdanění. Předmětem spotřební daně z lihu je dle žalobce právě a pouze líh, obsažený v jakýchkoli výrobcích nad 1,2 % objemových etanolu, a to na základě definice dle § 67 odst. 1 a 2 zákona o spotřebních daních. Žalobce je však výrobcem doplňků stravy, nikoli lihovin. Při své výrobě užívá líh již jednou zdaněný, a žádný další líh nevyrábí, proto mu dle zákona o spotřebních daních žádná povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň z lihu nevznikla. V této souvislosti dále v odvolacím řízení namítal (a činí tak též v žalobě), že jeho výroba spadá pod § 71 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních, pročež měl být jím užívaný líh od spotřební daně osvobozen. Uvedené právo mu přitom mělo být „přiznáno dle vnitrostátních předpisů a také dle přímo účinných Nařízení EU, neboť v zemích evropského společenství je líh určený k výrobě doplňků stravy, potravin a léčiv osvobozen od spotřební daně z lihu“. Zároveň žalobce vyjádřil přesvědčení, že jím vyráběné doplňky stravy jsou žalovaným označovány za lihoviny v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008 ze dne 15. ledna 2008, o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení lihovin a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1576/89 (dále též „nařízení ES č. 110/2008“), a s vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 335/1997 Sb., kterou se provádí §18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro nealkoholické nápoje a koncentráty k přípravě nealkoholických nápojů, ovocná vína, ostatní vína a medovinu, pivo, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje, kvasný ocet a droždí (dále též „vyhláška š. 335/1997 Sb.“). Protože se odvolací orgán uvedenými námitkami ve svém rozhodnutí nezabýval, namítl žalobce také nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Též v rámci žalobní námitky vyslovil žalobce názor, že v rámci zemí Evropské unie je výrobcům doplňků stravy umožněno užití lihu osvobozeného od spotřební daně, přičemž jedinou výjimkou mezi členskými státy je Česká republika. Žalobce nesouhlasil s názorem odvolacího orgánu, že při jeho podnikatelské činnosti docházelo výše uvedeným technologickým postupem k výrobě vybraných výrobků ve smyslu § 3 písm. s) bod 2. zákona o spotřebních daních, které by tak byly novým předmětem spotřební daně z lihu dle § 67 odst. 1 uvedeného zákona. Uvedený rozpor mezi žalobcem a odvolacím orgánem spočívá částečně v odlišném přístupu k otázce, co přesně má být dle zákona předmětem spotřební daně z lihu, resp. v odlišném výkladu pojmu „vybrané výrobky“, a v návaznosti na to též v odlišném názoru na to, jaká činnost představuje výrobu vybraných výrobků. Žalobce je přesvědčen, že pojem „vybrané výrobky“ zákonodárce užívá v obecné části zákona o spotřebních daních ke společnému označení komodit, které jsou předmětem spotřební daně, a teprve v § 67 zákona o spotřebních daních je vymezení tohoto pojmu ve vztahu k předmětu spotřební daně z lihu zpřesněno. Označení „vybraný výrobek“ je nutno užívat pouze pro takový výrobek, který je ve smyslu zákona o spotřebních daních předmětem daně, byť by byl součástí jiného výrobku. Vybraným výrobkem, který je předmětem spotřební daně z lihu, je tak dle žalobce ve smyslu § 3 písm. s) bod 2. ve spojení § 67 zákona o spotřebních daních právě a pouze líh, a odvolací orgán tedy nemohl označit jako „vybraný výrobek“ doplňky stravy obsahující líh, zvláště pak s přihlédnutím ke skutečnosti, že obsažený líh není nositelem základních určujících užitných vlastností konečného výrobku doplňku stravy, nýbrž je v něm pouze jednou ze složek, ze které již byla spotřební daň zaplacena předem. Na podporu názoru, že předmětem spotřební daně z lihu je pouze líh, byť by byl součástí jiného výrobku, citoval žalobce čl. 20 směrnice Rady 92/83/EHS ze dne 19. 10. 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (dále též „směrnice 92/83/EHS“), dle kterého se pro účely této směrnice lihem rozumějí (mj.) „všechny výrobky, jejichž skutečný obsah alkoholu přesahuje 1,2 % objemových, kódů KN 2207 a 2208, a to i tehdy, jsou-li tyto výrobky součástí výrobku, který spadá do jiné kapitoly kombinované nomenklatury“. Na základě výše uvedeného žalobce dovodil, že onen zdaněný líh KN 2207 10 00, který nakoupil jako surovinu pro výrobu svých bylinných přípravků, nikdy nepřestal být „původním zdaněným lihem“ ve smyslu § 67 odst. 1 a odst. 4 zákona o spotřebních daních, ani „původním zdaněným lihem“ ve smyslu čl. 20 směrnice 92/83/EHS, neboť byl zapracován jako složka do konečného výrobku a zůstal jeho součástí, i když konečný výrobek spadá do jiného kódu nomenklatury. Žalobce znovu zdůraznil, že jeho výrobní postup spočívá pouze ve zpracovávání již zdaněného lihu. Protože touto činností žádný nový líh ani žádný nový předmět spotřební daně z lihu nevzniká, nemůže se jednat o výrobu vybraných výrobků ve smyslu § 3 písm. s) bod. 2 zákona o spotřebních daních. V odvolacím rozhodnutí uplatněný výklad toho, co má být předmětem spotřební daně z lihu, je dle žalobce nesrozumitelný, nepředvídatelný, nelogický a v rozporu se samotným zněním zákona. Žalobce tak namítl nepřezkoumatelnost a nezákonnost rozhodnutí, pokud jde o výklad § 67 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Úmysl zákonodárce učinit předmětem spotřební daně z lihu pouze líh, a nikoli celý výrobek líh obsahující, je podle žalobce zřejmý z uvedeného ustanovení [„Předmětem daně je líh (etanol) včetně neodděleného lihu vzniklého kvašením, obsažený v jakýchkoli výrobcích, nejde-li o výrobky uvedené pod kódy nomenklatury 2203, 2204, 2205, 2206, pokud celkový obsah lihu v těchto výrobcích činí více než 1,2 % objemových etanolu.“] i z důvodové zprávy k němu [„Předmět daně je definován základním pojmem, který je uveden v zákoně (sic) Ministerstva zemědělství č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění pozdějších předpisů.“], a odvolací orgán svůj zcela opačný (a tedy nezákonný) výklad, dle kterého jsou předmětem daně veškeré vybrané výrobky obsahující více než 1,2 % objemových etanolu, dostatečně neodůvodnil. Žalobce dále nesouhlasil ani se závěrem, že by jeho činnost vůbec byla výrobou vybraných výrobků ve smyslu § 3 písm. s) bodu 2. zákona o spotřebních daních, přičemž odvolací orgán podle něj přesvědčivě neodůvodnil, ve které fázi žalobcovy činnosti vznikne ze zakoupeného zdaněného lihu líh nový, který by byl vybraným výrobkem (ve smyslu žalobcova výkladu pojmu „vybraný výrobek“, shrnutého výše). Odvolací orgán ve svém rozhodnutí ostatně explicitně připouští, že činností žalobce žádný nový líh nevzniká. Žalobce není lihovarem, k této činnosti by dle platného znění zákona musel mít schválení ústředního orgánu státní správy. Ve své provozovně nevyrábí konzumní líh, lihoviny ani ostatní alkoholické nápoje, k této činnosti by musel podle zákona mít státní povolení ve formě koncese. Z tohoto důvodu není ani povinen pracovat v daňovém skladu, resp. není povinen líh jako vstupní surovinu ke své výrobě nakupovat v režimu podmí