8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

8 A 144/2015- 34 - text 10 pokračování 8A 144/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: DI, z. s., (původně Dance macabre) se sídlem v Brně, Rolnická 661/7, IČ: 22889167, zastoupen Mgr. Jaroslavem Bártou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem v Praze 4, náměstí Hrdinů 1634/3, za účasti osoby zúčastněné: Mgr. Ing. Z. K., dr. h. c., bytem H., P., o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 6. 2015, č. j.: MV-22003-8/ODK-2015, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky ze dne 15. 6. 2015, č. j.: MV-22003-8/ODK-2015 a rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 13. 5. 2015, č. j.: KUJI 32746/2015, se zrušují. II. Krajskému úřadu Kraje Vysočina se ukládá, aby žalobci poskytl informace v souladu s jeho žádostí ze dne 10. 1. 2015, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228,- Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. Jaroslava Bárty, advokáta. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 6. 2015, jímž bylo vyhověno jeho odvolání a zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina (dále jen „povinného subjektu“) ze dne 13. 5. 2015 č. j.: KUJI 32746/2015, kterým byla odmítnuta žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Současně žalobce požadoval, aby Městský soud nařídil povinnému subjektu poskytnout informace ohledně řádné a mimořádné odměny (platu) ředitele Krajského úřadu kraje Vysočina v kalendářním roce 2014, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí. V podané žalobě žalobce uvedl, že dne 10. 1. 2015 žádal povinný subjekt v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím o sdělení informace „Jakou řádnou a mimořádnou odměnu (plat) obdržel ředitel Krajského úřadu Kraje Vysočina v kalendářním roce 2014?“. Rozhodnutím ze dne 13. 5. 2015 č. j.: KUJI 32746/2015 povinný subjekt již potřetí odmítl žalobci sdělit požadovanou informaci s odkazem na ustanovení § 8a a § 10 zákona o svobodném přístupu k informacím. Odvolání, které žalobce proti tomuto rozhodnutí podal, bylo vyhověno a předmětné rozhodnutí povinného subjektu bylo již potřetí zrušeno a vráceno povinnému subjektu k novému projednání. Žalobce v žalobě zdůrazňuje, že tento tzv. „ping-pong“, který se mezi povinným subjektem a žalovaným (dále též „nadřízený orgán“) odehrává, svědčí o tom, že se povinný subjekt velmi intenzivně snaží oddálit poskytnutí informace, přičemž povinný subjekt nepřichází ve svých opakovaných rozhodnutích s žádnou novou argumentací, která by jako jediná ospravedlňovala skutečnost, že povinný subjekt zdárně ignoruje právní názor nadřízeného orgánu, kterým je podle zákona vázán. Tímto jednáním povinný subjekt konstantně porušuje ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, na což je nepřetržitě upozorňován ve zrušujících rozhodnutích nadřízeného orgánu. Žalobce konstatoval, že povinný subjekt takto jedná v rozporu se smyslem a účelem zákona. Dále žalobce uvedl, že se ocitl v „kolotoči“ vydávání rozhodnutí o odmítnutí žádostí o poskytnutí informace, která jsou konstantně rušena odvolacím orgánem, a povinný subjekt je vyzýván k respektování závazného právního názoru. Tímto se však může dosáhnout pouze toho, že správní řízení nebude nikdy pravomocně ukončeno, v důsledku čehož nebude mít žalobce v budoucnu možnost obrátit se na správní soud. Pak by se jednalo o rozpor s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce zmínil, že klíčovým je v této věci obsah ustanovení § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, který je podle žalobce dostatečným důvodem pro neodmítnutí žaloby a dále také závěry Nejvyššího správního soudu vyslovené v rozsudku ze dne 28. 1. 2015, č. j.: 6 As 113/2014-35. Počínání povinného subjektu je tak za šikanózní a odporující smyslu a účelu zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že se zcela ztotožňuje s obsahem žaloby. Poukázal na to, že již ve svém prvním rozhodnutí zastával kontinuální názor, který byl a nadále je v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, tedy že informace týkající se výše platů ředitelů krajských úřadů je nutné ze strany povinného subjektu poskytnout. Ve svých čtyřech rozhodnutích, včetně toho, které je napadeno žalobou, tedy oponoval argumentaci povinného subjektu. Povinný subjekt si konstantní odmítání poskytnout informaci ospravedlňoval argumentací vztahující se k vítězství práva na soukromí dotčených osob podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod, nad právem na informace žadatele podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod nebo nejasností výkladu pojmu příjemce veřejných prostředků, který byl judikaturou Nejvyššího správního soudu také opakovaně a ustáleně vyložen. Povinný subjekt však konstantně ignoruje právně závazný názor žalovaného. Podle žalovaného lze na přípustnost žaloby aplikovat závěry Nejvyššího správního soudu, vyjádřené v jeho rozsudku ze dne 28. 1. 2015, čj. 6 As 113/2014-34, a to i přesto, že ten se týkal věci, v níž obstruoval nadřízený orgán. Žalovaný dále uvedl, že nemá zájem na prodlužování ani nekonečném opakování řízení ve věci odvolání podle zákona o svobodném přístupu k informacím, avšak při svém rozhodování je vázán pravomocí podle ust. § 20 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím ve spoijení s ust. § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby bylo zrušeno žalobou napadené rozhodnutí, dále také rozhodnutí povinného subjektu ze dne 13. 5. 2015, č. j.: KUJI 32746/2015 a soud by měl nařídit povinnému subjektu, aby poskytl požadovanou informaci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pokud jde o náhradu nákladů řízení žalobce, její zaplacení by měl soud uložit přímo povinnému subjektu. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Z obsahu správního spisu v projednávané věci vyplývá, že žalobce podal dne 10. 1. 2015 žádost o poskytnutí informace „Jakou řádnou a mimořádnou odměnu (plat) obdržel ředitel Krajského úřadu Kraje Vysočina v kalendářním roce 2014?“. Rozhodnutím Krajského úřadu Kraje Vysočina, tedy povinného subjektu, ze dne 21. 1. 2015 č. j.: KUJI 1682/2015 byla žádost žalobce odmítnuta (poprvé). K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím nadřízeného orgánu ze dne 23. 2. 2015 č. j.: MV-22003-4/ODK-2015, a věc byla vrácena povinnému subjektu k novému projednání. Rozhodnutím povinného subjektu ze dne 13. 3. 2015 č. j.: KUJI 19098/2015 byla žádost žalobce odmítnuta podruhé. Žalobce proti tomuto rozhodnutí opět podal odvolání. Nadřízený orgán svým rozhodnutím ze dne 17. 4. 2015 č. j.: MV-22003-6/ODK-2015 opět rozhodnutí povinného subjektu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Rozhodnutím povinného subjektu ze dne 13. 5. 2015 č. j.: KUJI 32745/2015 byla žádost žalobce odmítnuta potřetí. Žalobce i tentokrát podal odvolání a nadřízený orgán svým rozhodnutím ze dne 15. 6. 2015 č. j.: MV-22003-8/ODK-2015 rozhodnutí povinného subjektu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Rozhodnutím povinného subjektu ze dne 14. 7. 2015 č. j.: KUJI 49093/2015 byla žádost žalobce odmítnuta (počtvrté). Žalobce dne 15. 7. 2015 podal proti tomuto rozhodnutí odvolání a následně podal dne 31. 7. 2015 žalobu ke zdejšímu soudu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2015. O posledním odvolání bylo rozhodnuto až 19. 8. 2015 č. j.: MV-22003-10/ODK-2015 a opět nadřízený orgán rozhodnutí povinného subjektu zrušil a věc vrátil povinnému subjektu k novému projednání. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Z obsahu správního spisu je zřejmé, že Krajský úřad Kraje Vysočina opakovaně rozhoduje o odmítnutí žádosti žalobce o poskytnutí informace ohledně výše řádné a mimořádné odměny (platu) ředitele krajského úřadu v roce 2014. Jeho obsáhlá argumentace, jíž setrvale odůvodňuje odmítnutí žádosti, je ve všech rozhodnutích totožná. Podstatou této argumentace je zvážení zájmu na svobodném přístupu k informacím na straně jedné a zájmu na ochraně osobních údajů na straně druhé, se závěrem, že při posuzování předmětné žádosti převažuje Listinou základních práv a svobod zaručené právo na ochranu soukromého a rodinného života, včetně potlačení nároku na přístup k informacím o platech. Argumentace žalovaného Ministerstva vnitra jako nadřízeného orgánu rovněž zůstala v podstatě totožná, s tím, že ohledně povinnosti poskytnout požadované informace odkázalo a závěry, k nimž dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudcích z