4 Ads 65/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 24/2015- 73 - text 9 pokračování 9Ad 24/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: K. K., zast. JUDr. L. K., obecným zmocněncem, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, odbor sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 10, Vršovická 1429/68, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva obrany ze dne 24.4.2015, sp. zn.: 234043/VP-11/PO t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ústní nad Labem, která byla následně postoupena Městskému soudu v Praze, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ředitel odboru sociálního zabezpečení Ministerstva obrany zamítl námitky žalobce proti rozhodnutí odboru sociálního zabezpečení Ministerstva obrany ze dne 2.3.2015, sp. zn. 234043/VP-11/21. Uvedeným rozhodnutím správní orgán I. stupně upravil dnem 1.1.2015 výši žalobcova výsluhového příspěvku o 168,- Kč na částku 21.068,- Kč měsíčně a současně žalobci sdělil, že podle § 36 odst. 2 písm. v) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) podléhá výsluhový příspěvek 15 % zvláštní sazbě daně, která v jeho případě činí 3.160,- Kč. Po zdanění tedy žalobci od 1.1.2015 náleží k výplatě částka 17.908,- Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že dne 27.2.2015 podal žalobce u správního orgánu I. stupně žádost o vydání rozhodnutí o úpravě (zvýšení) výsluhového příspěvku od 1.1.2015 v souladu s § 86 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobci od 1.1.2015 výsluhový příspěvek zvýšen o 0,8 %. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž požadoval, aby byl jeho výsluhový příspěvek od 1.1.2015 zvýšen o 1,6 %, tedy stejně, jako byly od téhož data zvýšeny důchody z důchodového pojištění. Zcela nad rámec rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým je realizováno pouze zvýšení výsluhového příspěvku podle § 137 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), pak žalobce požadoval, aby mu správní orgán I. stupně zvýšil a vyplatil základní výměru ve výši 2.400,- Kč (za rok 2015) měsíčně a vyplatil základní výměru od 31.12.2004 do 31.12.2014 ve výši, která náleží za toto období. Dále požadoval, aby správní orgán I. stupně neprováděl snížení výsluhového příspěvku o 15 % zvláštní daní a vyplatil nedoplatek (sraženou daň) od 1.1.2011. V rámci námitkového řízení bylo žalovaným zjištěno, že žalobci zanikl služební poměr vojáka z povolání dnem 30.12.2004 propuštěním dle § 18 písm. a/ zákona o vojácích z povolání. Výsluhový příspěvek mu byl přiznán od 31.12.2004 v částce 18.085,- Kč měsíčně a v průběhu doby byl zvyšován dle § 137 zákona o vojácích z povolání stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů z důchodového pojištění. Dle uvedeného ustanovení se výsluhový příspěvek zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů z důchodového pojištění, přičemž zvýšení výsluhového příspěvku činí polovinu procentního zvýšení důchodů z důchodového pojištění. Dle § 4 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 208/2014 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2015, se procentní výměra důchodů přiznaných před 1.1.2015 zvyšuje od 1.1.2015 o 1,6 % procentní výměry důchodu, která náležela ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje. K 31.12.2014 náležel žalobci výsluhový příspěvek ve výši 20.900,- Kč. V souladu s § 137 zákona o vojácích z povolání mu byl od 1.1.2015 zvýšen výsluhový příspěvek o 0,8 % z částky 20.900,- Kč, tedy o 168,- Kč, takže od 1.1.2015 náležel žalobci výsluhový příspěvek ve výši 21.068,-Kč. Požadavku žalobce na zvýšení výsluhového příspěvku od 1.1.2015 o 1,6 % tedy nebylo možné přisvědčit. Zákon o vojácích z povolání jednoznačně stanoví, že výsluhový příspěvek se zvyšuje o polovinu procentního zvýšení důchodů, což k 1.1.2015 činilo 0,8 %. K požadavku žalobce, aby mu správní orgán I. stupně zvýšil a vyplatil základní výměru ve výši 2.400,- Kč a vyplatil mu základní výměru od 31.12.2004 do 31.12.2014 ve výši, která náleží za toto období, žalovaný uvedl, že výsluhový příspěvek je zvláštní dávkou sociálního charakteru poskytovanou bývalým vojákům z povolání po skončení služebního poměru. V žádném případě se nejedná o dávku důchodového pojištění, jak se mylně domnívá žalobce. Dávky důchodového pojištění upravuje zákon č. 155/1995 Sb. Pouze na procesní postupy v řízení o výsluhových náležitostech se vztahují postupy platné pro řízení o důchodech. Protože výsluhový příspěvek není důchodem, neskládá se jeho výše ze základní a procentní výměry. Jeho konstrukce je jasně upravena v části osmé zákona o vojácích z povolání. Požadavek žalobce na zvýšení a vyplacení základní výměry tedy nemá oporu v právním řádu. K námitce žalobce ohledně zdanění výsluhového příspěvku žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že dne 1.1.2011 nabyl účinnosti zákon č. 346/2010 Sb., kterým se mění zákon o daních z příjmů a další související zákony. Novelizací by doplněn § 36 odst. 2 zákona o daních z příjmů o písm. v), podle kterého podléhá 15 % zvláštní sazbě daně výsluhový příspěvek a odbytné vojáků z povolání. Žalovaný dále citoval § 38d odst. 1 a 3 zákona o daních z příjmů a uvedl, že správní orgán I. stupně je jako plátce výsluhového příspěvku povinen provádět z náležejícího výsluhového příspěvku srážku 15 % daně, která v případě žalobce činí k 1.1.2015 částku 3.160,- Kč. Správní orgán I. stupně nevystupuje vůči poživateli výsluhového příspěvku v pozici orgánu veřejné moci, který autoritativně rozhoduje o jeho právech nebo povinnostech, ale vystupuje stejně jako každý plátce daně, který musí odvádět správci daně daň sraženou poplatníkovi. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak nebylo o dani rozhodováno, ale žalobci byla sdělena výše sražené daně a čistá částka výsluhového příspěvku náležející k výplatě. Správní orgán I. stupně je ve smyslu daňového řádu pouze daňovým subjektem (plátcem daně), nikoliv správcem daně, který je oprávněn rozhodovat v daňovém řízení – tím je Finanční úřad pro Prahu 6. Ve věci požadavků týkajících se zdanění výsluhového příspěvku byl proto žalobce odkázán na uvedený finanční úřad, který je jako správce daně oprávněný řešit jeho případné podání dle daňového řádu. V žalobě žalobce namítl, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 1, 2 odst. 2, 3 odst. 1 a 30 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) a dále jím došlo k porušení čl. 34 Listiny základních práv EU – 207/C 303/1 a čl. 6, 14 a 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Žalovaným bylo rozhodováno v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „Nařízení č. 883/2004“) a § 1 ústavního zákona č. 162/1998 Sb., kterým se mění Listina základních práv a svobod. Následně se žalobce v žalobě zabýval určením orgánu příslušného k výplatě výsluhového příspěvku, tím, zda je výsluhový příspěvek dávkou důchodového pojištění, a otázkou místní příslušnosti soudu k řízení o žalobě v této věci. Žalobce má za to, že žalovaný je orgánem sociálního zabezpečení, který rozhoduje o dávkách důchodového pojištění příslušníků ozbrojených sil a provádí jejich výplatu. Zdůraznil, že řízení o výsluhovém příspěvku není podle § 145 zákona o vojácích z povolání řízením ve věcech služebního poměru. Řízení o výsluhovém příspěvku se provádí podle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Od 1.1.1996 výsluhový příspěvek převzal nároky náležející z důchodu za výsluhu let, který je (stejně jako výsluhový příspěvek) považován od 1.1.1996 za částečný invalidní důchod. Proto výsluhový příspěvek vyplácí žalovaný, který může vyplácet jen dávky důchodového pojištění. Z toho žalobce dovozuje, že výsluhový příspěvek byl a je „důchod.“ To znamená, že soudní řízení o něm je osvobozeno od soudních poplatků a o žalobě v této věci má podle § 7 odst. 3 s.ř.s. rozhodovat specializovaný samosoudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť jde o věc důchodového pojištění. Žalobce označil za diskriminační jednání správního orgánu I. stupně, který jeho výsluhový příspěvek zvýšil od 1.1.2015 toliko o 0,8 %, nikoliv o 1,6 %, jak mu ukládala vyhláška MPSV č. 208/2014 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2015. Tím došlo k porušení čl. 1 a čl. 30 LZPS a Nařízení č. 883/2004, podle nějž nelze peněžité dávky snížit, změnit, pozastavit nebo konfiskovat. Předmětem rozhodn