4 Azs 114/2015 — Nejvyšší správní soud

4 Az 56/2017- 31 - text 8 pokračování 4Az 56/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou ve věci žalobkyně: K. B., narozená dne - t. č. na adrese - proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 18. 5. 2017, č. j.: OAM-83/ZA-ZA09-P10-R2-2011 takto: I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 18. 5. 2017, č. j.: OAM-83/ZA-ZA09-P10-R2-2011, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2017, č. j.: OAM-83/ZA-ZA09-P10-R2-2011, jímž nebyla žalobkyni udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaný nerespektoval právní názor Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vyslovený v jeho zrušujícím rozsudku ze dne 29. 7. 2015, č. j.: 4 Azs 114/2015 - 27, jenž se týkal výkladu pojmu „příslušnost k sociální skupině“. Podle žalovaného nespadá žalobkyně do sociální skupiny muslimské ženy s nemanželským dítětem, jelikož nedošlo k jejímu sociálnímu vyloučení. Pokud rodina žalobkyni nezavrhla, nelze z toho vyvodit postoj celé společnosti; azylově relevantní může být i vyloučení omezenou částí společnosti. Možností žalobkynina vnitřního přesídlení se žalovaný zabýval toliko okrajově, přičemž argumentoval pouze rozsáhlosti území Kazachstánu, z velikosti státu nelze usuzovat na vhodnost vnitřního přesídlení; je třeba zohlednit i praktickou možnost přesídlení, žalobkyni by její manžel našel i v hlavním městě a jeho sestry požívají vysokého postavení ve státní správě. 3. Žalovaný v rozporu s právním názorem NSS zpochybňuje žalobkynino znásilnění. Pro žalobkyni byl rozvod velmi obtížnou záležitostí. V řízení nebyly opatřeny dostatečné informace o tradicích ohledně sňatku únosem nevěsty, rozvody takových sňatků mnohdy znemožňují lokální autority bez ohledu na zákon. Je irelevantní, zda k sňatku přistoupila žalobkyně či její manžel. Žalovaný bagatelizuje nebezpečí ze strany žalobkynina manžela, který ji opakovaně bil a vyhrožoval žalobkyni i jejím rodinným příslušníkům včetně dcer, manželovi známí také žalobkyni znásilnili. 4. Žalovaný posuzoval případ především s ohledem na individuální újmu vyplývající z konkrétní situace, což je žádoucí u hodnocení podmínek pro udělení doplňkové ochrany, avšak u posuzování azylu je nutné zkoumat, zda žadatel spadá do určité sociální skupiny a zda tato sociální skupina čelí pronásledování. 5. Na základě výše uvedeného žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas. Napadené rozhodnutí netrpí nezákonností, byl zjištěn skutečný stav věci, žalovaný přihlédl ke všemu, co žalobkyně sdělila, a opatřil si dostatečné podklady. Podaným trestním oznámením se policie zabývala, ale žalobkyně jej vzala zpět. Tvrzení o znásilnění je účelové. Žalobkyně je nevěrohodná osoba, s bývalým manželem se rozvedla, proto s ním nemusí žít ve společné domácnosti, může vnitřně přesídlit v rámci rozsáhlé vlasti. Ženy, kterým se narodilo dítě mimo manželství, netvoří sociální skupinu ve smyslu zákona o azylu. Žalobkyně nikomu nemusí sdělovat, že je její dítě nemanželské; krom toho dosud nečelila společenské perzekuci ani v nepatrné míře, informace o závažném jednání společnosti vůči takovým ženám nejsou k dispozici. Tlaku a výhrůžkám manžela nečelila žalobkyně kvůli narození nemanželského dítěte, ale manželovo chování bylo konstantní po celou dobu trvání manželství a směřovalo i vůči společným dětem. Během rozvodu na žádost žalobkyně její manžel spolupracoval, ba zřekl se rodičovských práv ke svým dcerám. Žalobkynin manžel neměl vliv na státní orgány či širší muslimskou komunitu, jeho chování se omezilo na slovní osočování. Žalobkyně byla schopna prožívat značně nezávislý život. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout. 7. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘS“). 8. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) SŘS. 9. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně, občanka Kazachstánu, podala dne 15. 3. 2011 žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Uvedla, že je kazašské národnosti, náboženským vyznáním muslimka, nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani organizace; je vdaná, její rodiče zemřeli, má dvě nezletilé děti; v Kazachstánu žijí její tři bratři, čtyři sestry a dvě dcery, v Kyrgyzstánu pak pobývá její manžel a třetí dcera. Její zdravotní stav je dobrý a vojenskou službu z důvodu pohlaví nikdy nevykonávala. Má středoškolské vzdělání a odborné předpoklady k povolání v oblasti účetnictví, pracovala jako účetní a prodavačka, v ČR vykonávala různé brigády. Nikdy proti ní nebylo vedeno trestní stíhání. Vlast opustila roku 2007 z pracovních důvodů, měla české pracovní vízum. O mezinárodní ochranu žádá, protože se dostala do neřešitelné osobní situace, její manžel a biologický otec nejmladší dcery žije s touto dcerou v Kyrgyzstánu, kde s nimi žalobkyně nemůže z etnických důvodů žít; mohl by ji též ohrozit její bývalý manžel, v době rozvodu s ním otěhotněla s jiným mužem, dle islámské tradice by se jí mohl mstít; dle islámu porodila nemanželské dítě, proto se nemůže vrátit do vlasti; bývalý manžel ji bil, pil alkohol, o děti se nestaral; žalobkyně chce žít s nejmladší dcerou v ČR. V ČR je poprvé a o udělení mezinárodní ochrany v minulosti nikdy nežádala. Po odchodu z vlasti dvakrát opustila území členských států EU z důvodu návštěvy Kazachstánu a Kyrgyzstánu. V případě návratu do vlasti se obává problémů s bývalým manželem. Žádá o mezinárodní ochranu, jelikož zde chce pracovat a žít se svou dcerou, v ČR měla dlouhodobý pobyt a čtyři roky vydělávala svým dcerám na živobytí; v ČR se seznámila s kyrgyzským Uzbekem a žili spolu ve společné domácnosti, tento člověk je otcem její třetí dcery, ale odmítli jej zapsat do rodného listu dcery, místo něj zapsali jejího bývalého manžela; otec nejmladší dcery byl z ČR vyhoštěn, nejmladší dcera nebyla žalobkyní včas přihlášena a obdržela výjezdní vízum, žalobkyni zrušili dlouhodobý pobyt a přestali jí vyplácet rodičovský příspěvek, nejmladší dceru pak odvezla otci do Kyrgyzstánu, který má však ve vlasti potíže z etnických důvodů, nemá práci a o dceru se nemůže starat. Žalobkyně se nemůže vrátit do Kazachstánu, jelikož je muslimka a v době rozvodu se jí narodilo dítě s jiným mužem, bývalý manžel by mohl jí nebo dceři ublížit. 10. Dne 29. 3. 2011 měl být s žalobkyní konán pohovor, avšak žalobkyně uvedla, že má právní zástupkyni a trvá na její přítomnosti. 11. Dne 7. 4. 2011 měl být s žalobkyní konán pohovor, avšak žalobkyně nedoložila plnou moc k zastupování svou právní zástupkyní. 12. Během pohovoru vedeného dne 15. 4. 2011 žalobkyně dále uvedla, že se současným manželem uzavřela toliko islámský sňatek, s vycestováním z vlasti potíže neměla. V červnu 2009 se vrátila na tři týdny do vlasti kvůli vážnému onemocnění matky. Její tehdejší manžel se o příjezdu dozvěděl, přijel a udělal skandál, manžel jí v té době ještě nepovolil rozvod, žalobkyně se jej snažila odvést, odešla s ním a vstoupila do automobilu, kde byli další tři neznámí muži. Manžel v automobilu usnul, zastavili v sadu, pokusila se utéct, neznámí muži ji chytili, přivázali ji ke stromu a začali ji znásilňovat; pak šel jeden z mužů k automobilu a zjistil, že se její manžel probouzí, začal volat na ostatní, ať ji rychle rozvážou, nebo je její manžel zabije, nechali jí tam a plánovali jejímu manželovi říci, že utekla. Původně nechtěla podat oznámení na policii, jelikož její manžel má dvě sestry ve vládě a jeho přítel je voják z povolání, ale nakonec oznámení podala a absolvovala zdravotní prohlídku, poté se vrátila do Prahy, za týden či dva volala její sestra, prý ji tři muži a manžel žalobkyně přivezli na policii, žalobkyně proto sestře řekla, aby vzala stížnost zpět a poslala jí k tomu faxem plnou moc, sestra vzala stížnost zpět a manžel pak sestře vyhrožoval, příště jí prý rovnou ublíží. Žalobkyně se dříve vždy odstěhovala do jiného města, ale manžel ji vždy našel, proto musela opustit vlast. Neví, jak byla prošetřována stížnost do zpětvzetí, které učinila asi po dvou týdnech; po podání stížnosti se o její prošetření nezajímala, jelikož se bála. Po stažení stížnosti jí manžel už nekontaktoval, avšak volá jejím dcerám. Manžel jí nedal souhlas k rozvodu, roku 20