4 Ads 65/2013 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 9/2014- 31 - text 9 č. j. 6Ad 9/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: xxxxx proti žalovanému: Ministerstvo obrany, Odbor sociálního zabezpečení, sídlem Vršovická 1429/68, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2014, č.j. 421/3-640V-4/2014-7542, a rozhodnutí ze dne 30. 1. 2014, č. j. 421/3-640V-3/2014-7542, takto: I. Rozhodnutí ministerstva obrany ze dne 30. 1. 2014, č.j. 421/3-640V-4/2014-7542, a rozhodnutí ministerstva obrany ze dne 30. 1. 2014, č. j. 421/3-640V-3/2014-7542, se ruší a věci se vracejí žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 6 000,- Kč do třiceti (30) dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění I. Předmět řízení [1] Rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení (dále jen „VÚSZ“) ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 242714/ODCH-zam/OPIP, byla zamítnuta žádost žalobce o doplacení odchodného (dále jen „rozhodnutí o odchodném“). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opravný prostředek („odvolání“, které žalovaný posoudil jako námitky), o němž rozhodl žalovaný shora napadeným rozhodnutím č. j. 421/3-640V-4/2014-7542 tak, že námitky zamítl a napadené rozhodnutí VÚSZ potvrdil. [2] Rozhodnutím VÚSZ ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 242714/VP-úprava/OPIP, byl žalobci upraven výsluhový příspěvek (dále jen „rozhodnutí o výsluhovém příspěvku“). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opravný prostředek („odvolání“, které žalovaný posoudil jako námitky), o němž rozhodl žalovaný shora napadeným rozhodnutím č. j. 421/3-640V-3/2014-7542 tak, že námitky zamítl a napadené rozhodnutí VÚSZ potvrdil. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobce v žalobě domáhal pozitivního rozhodnutí o svém právu – takovou pravomoc však soud ve správním soudnictví nemá. Proto vzal soud žalobu podle svého obsahu jako žalobu proti oběma správním rozhodnutím, když v žalobě žalobce uvedl důvody svého nesouhlasu s těmito rozhodnutími, a rozhodl o nich v souladu se soudním řádem správním. II. Argumentace žalobce [3] Žalobce v žalobě uvádí, že dne 1. 6. 2003 byl přijat do služebního poměru vojáka z povolání s pracovním zařazením zahraničního pracoviště vládního experta na obnovu a rekonstrukci Iráku v dočasné koaliční americké vládě (CPA) v Bagdádu s titulem attaché velvyslanectví Bagdád. Služební poměr byl ukončen ke dni 31. 12. 2004. Od počátku vedl přesnou docházku, kterou odevzdával žalovanému. Od 1. 7. 2006 se řešilo proplacení práce přes čas. Po ukončení mise podal žalobce dne 12. 7. 2005 na žalovaného žalobu (příloha č. 1 žaloby)., na jejímž základě žalovaný 9 let prověřoval, zda má žalobce na proplacení práce přesčas nárok. Ze závěru Agentury personalistiky Armády ČR (příloha č. 2 žaloby) vyplynulo, že žalobce má nárok na proplacení práce přesčas. Práce přesčas byla žalobci v plném rozsahu dne 19. 11. 2014 uhrazena včetně úroků z prodlení. S tímto rozhodnutím žalobce souhlasil a nechtěl situaci dále komplikovat tím, že by se odvolával proti výpočtu úroků z prodlení, které byly počítány až po návratu žalobce ze zahraničního pracoviště. Celková finanční částka byla žalobci zkrácena o 7% solidární daň, čímž vznikla žalobci škoda ve výši xxxxx Kč. [4] Žalobce požádal dne 5. 11. 2014 o doplacení výsluhového příspěvku a doplatku odchodného a to od 1. 1. 2005, kdy odešel do civilu. Výsluhový příspěvek a odchodné se vypočítává z kompletního průměrného ročního příjmu včetně práce přesčas. O stanovení nového výsluhového příspěvku a odchodného žalobce nemohl požádat dříve, než mu byla uznána a vyčíslena práce přesčas. Výsluhový příspěvek byl žalobci vyplacen dne 3. 1. 2014 ode dne 5. 11. 2008 se započítáním daně ve výši 15%. Daň v této výši se však hradí až ode dne 1. 1. 2011. Doplacení výsluhového příspěvku od 1. 1. 2005 do 4. 11. 2008 žalovaný zamítl, stejně jako odchodného, z důvodu promlčení. K promlčení však podle žalobce došlo neochotou, liknavostí, nečinností a protiprávním jednáním, nejedná se tedy podle jeho názoru o promlčení. III. Vyjádření žalovaného a obsah správního spisu [5] Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce byl ze služebního poměru poprvé propuštěn dnem 31. 1. 2000. Za 21 ukončených roků služby mu byl přiznán rozhodnutími VÚSZ ze dne 10. 3. 2000, č. j. 571026/6617/702 od 1. 2. 2000 výsluhový příspěvek v částce xxxxxx Kč měsíčně a odchodné v částce xxxxx Kč. Obě výsluhové náležitosti byly přiznány za použití § 165 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění účinném do 27. 6. 2002, podle zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění účinném do 30. 11. 1999. Podle § 33d tohoto zákona byl pro vyměření dávek rozhodný platový tarif a pravidelné příplatky náležející vojákovi v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru a měsíční průměr proměnlivých příplatků, odměn a prémií vyplacených v kalendářním roce předcházejícím dni skončení služebního poměru, pokud podléhaly dani ze mzdy. [6] Žalobce byl dnem 1. 6. 2003 znovu povolán do služebního poměru vojáka z povolání na dobu dvou let, tj. do 31. 5. 2005, na systemizované místo starší důstojník Zahraničního pracoviště Bagdád GŠ AČR. Následně VÚSZ vydal rozhodnutí o zániku nároku na výsluhový příspěvek dnem 31. 5. 2003 a zastavení jeho výplaty (§ 135 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb.). Dne 4. 1. 2005 obdržel VÚSZ kopii rozkazu ředitele Ředitelství personální podpory č. 1891 ze dne 29. 12. 2004, podle kterého služební poměr žalobce dnem 31. 12. 2004 zanikl podle § 18 písm. h) zákona č. 221/1999 Sb., tj. pro ztrátu zdravotní způsobilosti. Následně žalobce dne 11. 1. 2005 požádal o přiznání výluhového příspěvku a odchodného, které byly žalobci přiznány; za 23 ukončených let služby mu byl přiznán rozhodnutím VÚSZ ze dne 24. 1. 2005, č. j. 571026/6617/702/14, od 1. 1. 2005 výsluhový příspěvek v částce 12 342 Kč měsíčně a rozhodnutím ze dne 24. 1. 2005, č. j. 571026/6617/702/15 odchodné v částce xxxxxxx Kč (po odečtení částky odchodného přiznaného v roce 2000). Průměrný hrubý měsíční plat pro výpočet obou výsluhových záležitostí byl stanoven (podle § 143 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb.) z platů žalobce za poslední rok před zánikem jeho služebního poměru (tj. z platů z kalendářního roku 2004), a činil xxxxxx Kč. Proti rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku uplatnil žalobce opravný prostředek, jehož podstatou byl nesouhlas se zápočtem doby služby v zahraničí pouze jednonásobkem. O opravném prostředku žalovaný rozhodl dne 20. 5. 2005. [7] Dne 5. 11. 2013 žalobce požádal o přepočet obou výše uvedených výluhových náležitostí, k níž přiložil rozhodnutí ředitele Agentury personalistiky ze dne 18. 10. 2013, č. j. 474-81/2013-2230, kterým bylo rozhodnuto, že za dobu působení žalobce na zahraničním pracovišti mu náležel plat za práci přesčas v celkové částce xxxxxx Kč, a úroky z prodlení ve výši 2,5% ročně za dobu od 16. 8. 2004 do zaplacení. VÚSZ zahájil správní řízení, které přerušil do vyřešení tzv. předběžné otázky. Finanční doklady (mzdové listy), na základě kterých mohl VÚSZ provést přepočet výluhových záležitostí, byly tomuto úřadu doručeny dne 3. 12. 2013. Dne 19. 12. 2013 vydal VÚSZ ve změnovém řízení (§ 56 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů), rozhodnutí o úpravě výsluhového příspěvku od data přiznání, tj. od 1. 1. 2005, a to na částku xxxxxxx Kč měsíčně, přičemž nově stanovený průměrný měsíční hrubý plat činil xxxxxx Kč. Dávka pak byla následně zvýšena podle všech právních předpisů, kterými byly po 1. 1. 2005 zvyšovány již přiznané důchody a po posledním zvýšení od 1. 1. 2014 činí celkem xxxxxxx Kč měsíčně. Dále byl proveden doplatek dávky (podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., za použití § 142 odst. 4 zákona č. 221/1999 Sb.), a to zpětně za 5 roků od doručení žádosti žalobce o její přepočet, a činil xxxxxx Kč. Protože výsluhové příspěvky podléhají od 1. 1. 2011 zvláštní sazbě daně ve výši 15% [§ 36 odst. 2 písm. v) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 346/2010 Sb.], byl této dani podroben i tento doplatek. Po zdanění náležel tedy žalobci k výplatě v částce xxxxxx Kč. [8] Žádost žalobce o doplatek odchodného byla rozhodnutím VÚSZ zamítnuta, neboť uvedená výsluhová náležitost je na rozdíl od výsluhového příspěvku dávkou jednorázovou. Žalobci byla tato dávka přiznána v lednu 2005 a vyplacena v únoru 2005. Žádost o její doplatek však byla VÚSZ doručena až dne 5. 11. 2013., tedy po uplynutí zákonem stanovené pětileté prekluzivní lhůty. Doplatek na této výsluhové záležitosti tak již žalobci nenáležel. [9] Žalovaný v napadených rozhodnutích nárok žalobce nezpochybnil, v postupu VÚSZ však neshledal pochybení. Skutečnost, že výsluhové náležitosti byly vyplaceny v nižší částce, než náležely, tento správní úřad nezavinil. Při rozhodování o přiznání obou dávek vycházel z relevantních dokladů (propuštění vojáka ze služeb