2 Afs 8/2005 — Nejvyšší správní soud

8 Af 8/2014- 63 - text 8 pokračování 8Af 8/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce proti žalovanému FRAMAT s.r.o., se sídlem Dr. Nejedlého 279, Mochov, zastoupený advokátkou JUDr. Markétou Němcovou, se sídlem Riegrova 1378/1, Brno, Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2013, č. j 30729/13/5000-24700-700290, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce v žalobě uvedl, že napadeným rozhodnutím ze dne 10. 12. 2013 žalovaný změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 5. 2. 2013, č. j. 35677513/2102-04711-204363, tak, že odvod vyměřený žalobci za údajné porušení rozpočtové kázně snížil z původní částky 3 860 000 Kč na 1 600000 Kč. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce na základě rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 23/2007 o poskytnutí finanční podpory ze dne 15.10.2007, Dohody o finanční podpoře projektu dle Programu pro podporu tvorby nových pracovních míst v regionech nejvíce postižených nezaměstnaností č.j. PR-JE-4/2007 uzavřené dne 15. 11. 2007 s Českou republikou - Úřadem práce v Jeseníku včetně Přílohy č. 1 k Dohodě č.j. PR-JE-4/2007, a Dodatek č. 1 k této Dohodě ze dne 9. 11. 2011 obdržel v roce 2007 finanční podporu na tvorbu nových pracovních míst v realizujícím projektu „Zavedení výroby fasádních barev" v okrese Jeseník. Podpora byla poskytnuta na vytvoření 20 nových pracovních míst ve výši 200 000,- Kč na jedno nově vytvořené pracovní místo, maximálně však do výše 60 % vynaložených uznatelných nákladů podle hodu 4.5 Programu, přičemž pro vytvoření dohodnutého počtu míst byla stanovena lhůta počínající rozhodným dnem a končící dnem 31. 12. 2010. Daňový subjekt byl podle Dohody ve znění Dodatku č. 1 povinen zachovat počet vytvořených pracovních míst, na která byla poskytnuta finanční podpora po dobu nejméně tří kalendářních let od konce kalendářního roku, ve kterém byly poprvé splněny podmínky vytvoření a obsazenosti 10 míst. 3. Žalovaný dále uvedl, že v době od 14. 12. 2011 do 30. 1. 2013 byla u žalobce provedena daňová kontrola poskytnuté finanční podpory ve výši 3 860 000,- Kč, při které správce daně zjistil porušení rozpočtové kázně při jejím použití. Výsledek kontrolního zjištění je podrobně popsán ve zprávě o daňové kontrole čj. 247766/13/2102-04711-204368 projednané s daňovým subjektem dne 30. 1. 2013. Správce daně zjistil, že žalobce nedodržel některé z povinností, které mu byly stanoveny Dohodou ve znění Dodatku č. 1 v článku 2, jmenovitě v bodech 2.1, 2.2, 2.3 a 2.7. Nedodržením těchto povinností žalobce porušil podmínky, za kterých mu byla finanční podpora poskytnuta, a tím neoprávněně použil prostředky poskytnutých ze státního rozpočtu dle § 3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech a porušil rozpočtovou kázeň dle § 44 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Správce daně mu proto platebním výměrem č.j. 356775/13/2102-0471 1-204368 ze dne 5. 2. 2013 věmřil odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši poskytnuté finanční podpory, tedy 3 860 000,- Kč. 4. Odvolací orgán k námitkám uvedeným v odvolání uvedl, že správce daně prováděl kontrolu skutečností rozhodných pro vznik povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně dle § 44 zákona o rozpočtových, tudíž že správce daně hodnotil také, zda byl výdej finančních prostředků realizován v souladu s podmínkami, za kterých byly veřejné prostředky poskytnuty a k jejichž dodržování se žalobce v uzavřené Dohodě zavázal. Jelikož na poskytnutí dotace není právní nárok, je její příjemce povinen při nakládání s rozpočtovými prostředky dodržovat nejen zákonné podmínky, ale též podmínky stanovené v dohodě o poskytnutí. Povinností správce daně bylo ověřit plnění ustanovení zákonem stanovených podmínek, nikoli posuzovat a zabývat se důvody, které daňovému subjektu znemožňovaly řádné naplnění Dohody ve znění Dodatku. 5. Dále žalovaný poukázal na to, že původní lhůta pro splnění podmínek Dohody byla již jednou prodloužena, a další prodloužení již nebylo přípustné. Podle Dohody byl žalobce povinen vrátit poskytnutou částku finanční podpory, a to nejpozději do 30 kalendářních dnů od písemného zaslání zamítavého stanoviska poskytovatele k možnosti dodatku do státního rozpočtu prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu. Správce daně usoudil, že podle podmínky 2.7 Dohody ve znění Dodatku c. 1 byl žalobce povinen vrátit poskytnutou částku finanční podpory v plné výši do 27. 1. 2011, přičemž tím, že ji do tohoto termínu nevrátil, došlo k neoprávněnému zadržení prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. Správce daně vyměřil dle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3 860 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce daňový subjekt sice do stanoveného termínu nevytvořil a neobsadil požadovaných 20 nových pracovních míst v okrese Jeseník vytvořených projektem, ale vytvořil a obsadil jich dvanáct, a současně provedl investice, k nimž se zavázal, žalovaný konstatoval, že žalobce měl podle bodu 6.4 Dohody ve znění Dodatku č. 1 vrátit prostřednictvím příslušného finančního úřadu do dne 30. 1. 2011 část poskytnuté finanční podpory odpovídající násobku částky 200 000,- KČ a počtu pracovních míst chybějících do počtu míst podle bodu 2.1 Dohody, tedy částku ve výši 1 600 000 Kč. Žalovaný proto dospěl k závěru, že žalobce nedodržením podmínek stanovených v bodě 2,1, 2.2 a 6.4 Dohody ve znění Dodatku č. 1 neoprávněně použil dotaci poskytnutou ze státního rozpočtu, čímž porušil rozpočtovou kázeň dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech, a výši odvodu do státního rozpočtužalovaný po přezkoumání změnil na částku 1 600 000,- Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaný se nijak nevypořádal s tvrzením žalobce, že kontrola využití prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu proběhla formálně a omezila se pouze na základní skutková zjištění, z nichž si však kontrolní orgán nemohl učinit relevantní za věr o tom, zda žalobce rozpočtovou kázeň porušil a v jaké míře. 7. Žalobce nijak nezpochybňuje právní názor Nevyššího správního soudu, vyjádřený v rozsudku sp. zn. 2 Afs 8/2005 z 19. 5. 2005, o tom, že na dotaci z veřejných prostředku není právní nárok a že její poskytovatel má plné právo vyvážit svou dobrou vůli stanovením přísných podmínek, avšak podle jeho názoru takové podmínky nesměji jít nad rámec možného plnění, a to nejen právně, ale také fakticky. Žalovaný v napadeném rozhodnutí paušálně odmítl námitku žalobce o nesprávném, resp. neúplném zjištění skutkového stavu. Navíc takto povrchně a formálně zjištěný stav nepodřadil pod ustanovení Dohody o finanční podpoře projektu, která měl žalobce porušit, resp. tato ustanovení vyložil jednostranně v neprospěch žalobce. 8. Podle článku 2.1 uvedené Dohody byl žalobce povinen ve stanovené lhůtě vytvořit a obsadit nejméně dvacet nových pracovních míst. Kontrolní organ při kontrole však zkoumal pouze stav věci ke dni 31. 12. 2010 a nevzal v úvahu změny v počtu zaměstnanců, na které žalobce neměl a nemohl mít vliv. 9. Dohoda však nedefinuje pojmy „vytvoření" a „obsazení“ pracovního místa, což ale nelze přičítat žalobci k tíži. Zatímco „vytvoření nového pracovního místa'' bylo výlučně v dispozici žalobce, neboť vznik nového pracovní místa závisel na jeho aktivním působení, u obsazení pracovního místa je nezbytná součinnost se zaměstnancem. Žalobce měl na obsazení nového pracovního místa vliv pouze tak, že jako zaměstnavatel vybíral uchazeče, kteří z jeho pohledu nejlépe splňovali předpoklady pro výkon práce na daném místě. S výběrem uchazečů je nepochybně spojena určitá odpovědnost, zejména jedná-li se o pracovní místa, jejichž vznik umožňuje dotace z veřejných rozpočtů. Na druhou stranu má však žalobce za to, že tato odpovědnost nemůže být absolutně objektivní a že mu nelze přičítat k tíži například jednostranné zrušení pracovního poměru zaměstnancem ve zkušební době nebo jeho výpověď. 10. Žalobci nelze klást k tíži ani to, pokud pracovní poměr se zaměstnancem na nově vytvořeném pracovním místě ukončil z důvodu uvedeného v § 54 zákoníku práce. Žalobce důvodně předpokládal, že v oblasti s vysokou nezaměstnaností si noví zaměstnanci budou práce vážit a budou ji podle toho vykonávat. Není jeho vinou, pokud se tento předpoklad naplnil pouze zčásti. I podle judikatury nelze vždy po zaměstnavateli spravedlivé požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, což lze nepochybné vztáhnout i na obsazení nového pracovního místa, vytvořeného z veřejných rozpočtů. 11. Žalobce proto nesouhlasil se závěrem žalovaného o tom, že posouzení těchto okolnosti není předmětem kontroly zaměřené na neoprávněná zadržení rozpočtových prostředku, ale lze je zvážit pouze v řízení o p