1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 20/2015- 56 - text 17 pokračování 9Ad 20/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: GERMED, s.r.o., IČ: 24689319 se sídlem V Planinách 282/5, 109 00 Praha 10 zastoupený JUDr. Jaroslavem Svobodou, advokátem se sídlem Vinohradská 343/6, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 4, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2015 č. j. MZDR35074/2014 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále též jen „SÚKL“) rozhodnutím ze dne 26. 5. 2014 č. j. sukls42495/2014 uložil žalobci, který je provozovatelem nestátního zdravotnického zařízení na adrese náměstí Jana Pernera 217, Pardubice, podle § 16 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“) pokutu ve výši 75 000 Kč za správní delikt uvedený v ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, který spáchal tím, že jako kontrolovaná osoba nevytvořil podmínky pro výkon kontroly a neumožnil kontrolujícím výkon jejich oprávnění stanovených kontrolním řádem, když při kontrole nestátního zdravotnického zařízení GERMED, s.r.o., která byla zahájena dne 29. 1. 2014 v 9:50 hod inspektory SÚKL Mgr. J. F a M. Š. v souladu s kontrolním řádem, byla po příchodu jednatele žalobce Ing. M. Ch. (kontrola) z jeho strany znemožněna v 10:43 hod, když tímto žalobce odmítl inspektorům poskytnout potřebnou součinnost a kontrolu dokončit a inspektory vykázal z ordinace, čímž porušil § 10 odst. 2 kontrolního řádu. 2. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně o uložení pokuty a toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že dne 29. 1. 2014 byla žalobce provedena inspektory SÚKL kontrola v souladu s ustanovením § 13 odst. 2 písm. g) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o léčivech“) a ustanovením § 7 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. O kontrolních zjištěních byl dne 18. 2. 2014 na základě § 12 kontrolního řádu pořízen protokol o kontrole sp. zn. sukls15331/2014. S jeho závěry byl žalobce seznámen dne 25. 2. 2014. Dne 4. 3. 2014 byly SÚKL doručeny námitky proti protokolu o kontrole. SÚKL žalobce vyrozuměl o tom, že jeho námitky budou vyřízeny ve správním řízení o správním deliktu. Dne 24. 3. 2014 vydal SÚKL příkaz sp. zn. sukls42495/2014, kterým shledal žalobce odpovědným za spáchání správního deliktu uvedeného v § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu a uložil mu pokutu ve výši 80.000,- Kč. Dne 30. 3. 2014 podal žalobce proti tomuto příkazu odpor. Dne 13. 5. 2014 vydal SÚKL sdělení o ukončení zjišťování podkladů pro rozhodnutí, kterým stanovil žalobci lhůtu pro vyjádření v délce 5 dnů, avšak žalobce se již nevyjádřil. Dne 26. 5. 2014 vydal SÚKL rozhodnutí, kterým shledal žalobce odpovědným za spáchání správního deliktu uvedeného v ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu a uložil mu pokutu ve výši 75.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. 3. K odvolací námitce žalobce, že se SÚKL v rozhodnutí sice vypořádal s jeho námitkou č. 1, kterou podal proti obsahu protokolu o kontrole, avšak ohledně vypořádání ostatních námitek č. 2 až 5 pouze odkázal na rozhodnutí sukl89202/2014 ze dne 26. 5. 2014, a zatížil tak vydané rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti, žalovaný uvedl, že námitka č. 1 proti protokolu o kontrole směřuje proti skutečnosti, že nebyla poskytnuta ke kontrole potřebná součinnost. Námitky č. 2 až 5 pak směřují proti skutečnostem, které se týkají zjištěného věcného obsahu kontroly. Dle žalovaného není vadou prvostupňového rozhodnutí, která by měla vliv na jeho zákonnost a výsledek řízení, pokud se SÚKL vypořádal se všemi námitkami podanými proti kontrolnímu protokolu, avšak ve dvou různých rozhodnutích. V odvoláním napadeném rozhodnutí vypořádal pouze námitku č. 1 proti protokolu o kontrole, jelikož tato věcně souvisí s deliktem neposkytnutí součinnosti. Pro úplnost a přehlednost pak odkázal na vypořádání námitek č. 2 až 5 v rozhodnutí č. j. 89202/2014, kterým byla odvolateli uložena pokuta za správní delikt uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona o léčivech. Ačkoliv by bylo možné v obou rozhodnutích v podstatě opakovat i vypořádání těch námitek, které nesměřují přímo do zjištění, na základě kterých bylo následně vydáno rozhodnutí (tj. v rozhodnutí o neposkytnutí součinnosti vypořádávat námitky týkající se věcného obsahu kontroly a v rozhodnutí o správním deliktu dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona o léčivech vypořádávat námitky týkající se neposkytnutí součinnosti), takový postup se jeví jako nadbytečný a procesně neekonomický, pokud jím nebyl žalobce zkrácen na svých procesních právech. Účelem vyřízení námitek dle kontrolního řádu je zaručit žalobci právo na přezkum jím namítaných skutečností. Tomuto účelu bylo v řízení učiněno zadost, a odvoláním napadené rozhodnutí tak nelze považovat za nepřezkoumatelné a nesplňující požadavky ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu. Naopak, je z něj navíc zřejmé, že vypořádání námitek č. 2 až 5 je obsaženo v rozhodnutí č. j. 89202/2014. SÚKL logicky rozdělil vypořádání námitek do rozhodnutí, které na námitky navazuje, a nezkrátil tak nijak práva žalobce na vypořádání námitek v navazujícím správním řízení. 4. K odvolací námitce, že SÚKL neodůvodnil snížení pokuty z 80.000,- Kč uložených příkazem na 75.000,- Kč uložených rozhodnutím, žalovaný uvedl, že rozhodnutí o uložení pokuty plyne, že SÚKL oproti příkazu jako polehčující okolnost hodnotil též skutečnost, že se žalobce byl osobně za své chování při kontrole dne 29. 1. 2014 omluvit na OKL Hradec Králové. Snížení pokuty tak nelze považovat za bezdůvodné. 5. K odvolací námitce, že SÚKL nedostatečně zhodnotil polehčující okolnost spočívající v tom, že žalobce nebyl dosud pravomocně trestán, žalovaný uvedl, že SÚKL na straně 5 rozhodnutí výslovně hodnotí tu skutečnost, že účastník řízení nebyl doposud za neposkytnutí součinnosti pravomocně trestán, jako polehčující okolnost. Otázka stanovení výše pokuty je otázkou správního uvážení. Je přitom povinností správního orgánu při stanovení výše pokuty vždy zohlednit konkrétní okolnosti případu a odůvodnit, proč bylo přistoupeno k uložení pokuty v dané výši. Této povinnosti SÚKL plně dostál, když v rozhodnutí zhodnotil kritéria stanovená v § 17 odst. 2 kontrolního řádu, tj. závažnost, způsob, následky a okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán. Při ukládání výše pokuty je nutné respektovat základní zásady ukládání sankcí, kdy pokuta má sledovat preventivní účinek, a to jak individuální tak generální. Limitem pro uložení pokuty v jednotlivém případě je dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu případný likvidační charakter pokuty. V daném případě, i s ohledem na případnou možnost splátkového kalendáře, není dle žalovaného výše uložené pokuty likvidační. SÚKL hodnotil skutečnost, že žalobce nebyl doposud pravomocně trestán, jako polehčující dostatečně, když byla uložena pokuta ve výši 75.000,- Kč, což je při dolní hranici sazby. 6. Žalobce v odvolání rovněž namítl, že nesouhlasí s hodnocením přitěžujících okolností, které považuje za nepřesné a neobjektivní. Nesouhlasí s tím, že bylo znemožněno provedení kontroly, jako by kontrola vůbec nebyla provedena. Pořízený seznam léků je podle něj úplný a nebyla dokončena pouze kontrola termolabilních léčivých přípravků. Žalovaný k této námitce uvedl, že má z provedených důkazů za to, že nepochybně došlo k přerušení kontroly v jejím průběhu. Toto ostatně nerozporuje ani žalobce, který v odvolání uvádí, že došlo k přerušení po 53 minutách. Dle mínění žalovaného není relevantní, v jaké chvíli k přerušení došlo a zda byla kontrola teoreticky již u konce. Otázka určení konce kontroly je těžko zodpověditelná, pokud k jejímu dokončení fakticky nedošlo, resp. toto nebylo inspektorům SÚKL umožněno. Pokud nebyla kontrola řádně ukončena, nelze logicky určit, zda byla přerušena těsně před jejím koncem. Nelze předvídat, zda by kontrolní činnost dále vyžadovala ještě větší či menší množství času. Navíc zejména nelze předvídat, zda by následující kontrolní zjištění, pokud by nebyla kontrola přerušena, neznamenala ještě závažnější porušení, než která by byla zjištěna kontrolní činností před přerušením kontroly. Pokud je v protokolu o kontrole uvedeno (na což naráží žalobce), že „z důvodu předčasného ukončení inspekce na místě nebyla provedena kontrola termolabilních léčivých přípravků uložených v ordinaci“