5 Afs 129/2006 — Nejvyšší správní soud

10 Af 64/2015- 63 - text 28 pokračování 10Af 64/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobce: KIM Group s.r.o., IČO: 27402991 sídlem Radošovická 996/4, Praha 10 zastoupeného Mgr. Bc. Hanou Gregorovou, daňovým poradcem sídlem Pod Terebkou 1221/7, Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2015, čj. 28580/15/5300-22441-711458 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 31. 8. 2015, čj. 28580/15/5300-22441-711458, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Bc. Hany Gregorové, daňové poradkyně. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2015, čj. 28580/15/5300-22441-711458 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, územního pracoviště pro Prahu 10 (dále též „správce daně“) ze dne 4. 6. 2014, čj. 3825387/14/2010-24903-104618 a čj. 3826055/14/2010-24903-104618 (dále též „Platební výměry“ či „Prvostupňová rozhodnutí“). Platebními výměry správce daně žalobci dodatečně vyměřil vlastní daňovou povinnost na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2009 ve výši 131 073 Kč a penále ve výši 26 214 Kč a vlastní daňovou povinnost na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2009 ve výši 102 015 Kč a penále ve výši 20 403 Kč. 2. Napadeným rozhodnutím, které bylo žalobci doručeno dne 11. 9. 2015 (žalobce v žalobě zjevně omylem uvádí rok 2014), žalovaný zamítl odvolání žalobce proti Platebním výměrům a tato rozhodnutí správce daně potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí stručně zrekapituloval skutkový stav a předchozí průběh daňového řízení včetně doplnění dokazování správcem daně ve smyslu § 113 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) vyústivšího ve změnu právního hodnocení projednávané věci (str. 2 – 4 Napadeného rozhodnutí), shrnul podstatu odvolacích námitek žalobce (str. 4 – 5 Napadeného rozhodnutí) a obecně popsal právní stránku posuzované věci, včetně poukazů na relevantní rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu k otázkám souvisejícím s posuzováním nároku na odpočet DPH v případě zapojení daňového subjektu do tzv. karuselových podvodů na DPH (str. 5 – 8 Napadeného rozhodnutí). 4. Žalovaný nezpochybnil faktické uskutečnění plnění spočívajících v dodání mobilních telefonů od společnosti Jihomoravská obchodní společnost s.r.o. v likvidaci (dále jen „společnost JOS“). Neztotožnil se se závěry správce daně, že žalobce neprokázal uskutečnění předmětných zdanitelných plnění společností JOS, a že nebude žalobci uznán nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění uvedených na daňových dokladech č. 29110222 a č. 29110232, jelikož společnost JOS, která tyto doklady vystavila, nebyla v době uskutečnění zdanitelných plnění plátcem DPH. Nesouhlasil se závěry správce daně ohledně neuznání nároku na odpočet z dokladu č. 29110212 z důvodu, že nebylo prokázáno faktické přijetí zboží od deklarovaného dodavatele. Správce daně podle žalovaného neprokázal existenci pochyb o fakticitě dodání zboží mezi společností JOS a žalobcem. S ohledem na rozsudek SDEU ze dne 22. 12. 2010 ve věci C-438/09, Dankowski, pak nelze podle žalovaného ustrnout na názoru, že samotná skutečnost, že dodavatel není plátcem registrovaným k DPH, postačuje pro odmítnutí nároku na odpočet daně. Správcem daně nebyla podle žalovaného vyvrácena skutečnost, že si žalobce nemohl být vědom, že dodavatel není registrován jako plátce DPH. 5. Žalovaný však dospěl k závěru, že obchodní transakce žalobce jako odběratele a společnosti JOS jako dodavatele mobilních telefonů nevykazují znaky standardního obchodního vztahu, a zkoumal, zda naplňují znaky podvodného jednání na DPH. Dospěl přitom k závěru, že skutková zjištění správce daně založila důvodnou pochybnost o tom, že žalobce věděl, nebo vědět mohl a měl o podvodném jednání společnosti JOS, a nárok na odpočet daně žalobci odmítl z důvodu účasti na podvodu na DPH. 6. Žalovaný popsal důvody, pro které byl přesvědčen, že chybějící daň se nachází u společnosti JOS, která nepodala daňová přiznání k DPH za zdaňovací období červenec a srpen 2009 a které byla z moci úřední ke dni 14. 7. 2009 zrušena registrace k DPH, protože neplnila své daňové povinnosti a byla nekontaktní. Žalovaný rovněž konstatoval, že žalobcem dodatečně předložené důkazy se buď nijak nevztahují k projednávanému případu, neboť dosvědčovaly pouze spáchání jiného trestného činu jednatele společnosti JOS ve vztahu k žalobci, případně jimi žalobce neunesl své důkazní břemeno o tom, že se nestal součástí podvodného jednání na DPH, když předložil především výkazy zisků a ztrát za roky 2008 a 2009. 7. Následně žalovaný shrnul, v čem spatřoval nestandardnost obchodního vztahu mezi žalobcem a společností JOS a uvedl objektivní okolnosti svědčící podle jeho přesvědčení o tom, že žalobce vědět mohl a měl, že se pořízením předmětného zboží účastní plnění, které bylo součástí podvodu na DPH. Podle žalovaného bylo z informací během řízení zjištěno, že žalobce neuzavřel se společností JOS žádnou (písemnou) kupní smlouvu nebo rámcovou smlouvu a byl schopen doložit toliko dodací listy včetně doložených čestných prohlášení společnosti JOS, že je plátcem DPH. Žalobce dle žalovaného nedoložil objednávky, neznal původ zboží a neměl garanci o deklarované kvalitě dodávaného zboží. Žalovaný rovněž uvedl, že není jasné, jak byla řešena záruka, zda a jak měl zboží pojištěné, jak měl žalobce mobilní telefony identifikovány pro případ pozdějších reklamací. Oponoval-li žalobce, že žádné reklamace dodaného zboží neproběhly, přičemž pokud by k nim došlo, probíhaly by v souladu s tehdy účinným občanským a obchodním zákoníkem, žalovaný uzavřel, že „důkazní prostředky ohledně reklamací a pojištění se vedou pouze v rovině tvrzení a nejsou podloženy žádnými písemnými dokumenty“. Žalobce dle žalovaného nedisponoval ve vztahu k dodaným mobilním telefonům ani seznamem jejich IMEI kódů, pročež nemohl ověřit identitu takto dodaných mobilních telefonů. Jako neurčité vyhodnotil žalovaný i odpovědi žalobce na otázky stran navázání obchodní spolupráce žalobce se společností JOS prostřednictvím mezinárodního serveru. Žalobce si pak dle žalovaného ani nepamatoval, kdo zboží přebíral, zda se zboží skladovalo, či bylo ihned dodáváno odběratelům. Konečně žalovaný poukázal na to, že žalobce bezhotovostně zasílal částky odpovídající částkám na daňových dokladech ve prospěch účtu, který nepatřil společnosti JOS, nýbrž soukromé osobě, o níž nebylo zřejmé, jaký má vztah ke společnosti JOS. Předmětný účet byl navíc založen pouhý měsíc před zahájením obchodní spolupráce se žalobcem dne 1. 6. 2009 a kromě třech příchozích plateb reflektujících společností JOS vystavené daňové doklady k tíži žalobce z období měsíců července a srpna 2009 a jim odpovídajících tentýž den provedených výběrů v hotovosti ze strany jednatele společnosti JOS nevykazoval žádné další transakce. 8. Na základě uvedených skutečností žalovaný uzavřel, že nárok na odpočet daně byl žalobcem uplatněn podvodným způsobem, protože žalobce si při svém obchodním jednání se společností JOS nepočínal tak, jak je obvyklé, tedy s péčí řádného hospodáře, a tudíž lze takové jednání označit jako neobezřetné a nezodpovědné ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu. Žalobce podle žalovaného ignoroval nestandardní okolnosti průběhu obchodních případů a vědět měl a mohl, že je součástí podvodného jednání. Žalovaný přitom konstatoval, že své důkazní břemeno o vědomosti žalobce o podvodném jednání unesl. 9. Žalovaný nepřisvědčil odvolací námitce žalobce poukazující na nesprávné vyhodnocení účinnosti zrušení registrace společnosti JOS k DPH z moci úřední správcem daně. Žalovaný konstatoval, že vzhledem k doplněnému dokazování a změně právního hodnocení, s nímž byl žalobce seznámen, nejsou tyto námitky nadále relevantní a podstatné. Z týchž důvodů pak žalovaný nepřisvědčil námitkám rozporujícím závěr správce daně, že nebyl v projednávané věci prokázán nákup zboží od společnosti JOS jako dodavatele. 10. Třetí okruh odvolacích námitek žalobce směřoval proti posouzení, že obchodní vztah mezi žalobcem a společností JOS vykazoval nestandardnosti obchodních transakcí. Žalobce především v této souvislosti brojil proti závěru správce daně, že plnil nestandardně na předmětný účet uvedený na daňových dokladech společnosti JO