2 Azs 147/2016 — Nejvyšší správní soud

16 A 61/2019- 61 - text 7 16 A 61/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: H. N. H. S., nar., stát. přísl. Egypt, zastoupen advokátem Mgr. Umarem Switatem, sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2019, č.j. CPR-13166-2/ČJ-2019-930310-V230, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 26. 3. 2019, č.j. KRPA-193267-45/ČJ-2018-000022, o správním vyhoštění. 2. Žalobce v žalobě namítá, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho argumenty a s návrhy na provedení dokazování, které vznesl v řízení před správními orgány. Napadené rozhodnutí představuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce, neboť znamená dlouhodobé odloučení a přetržení rodinné vazby s dětmi, které se žalobci zcela odcizí a ztratí v něj důvěru, přitom mají právo na osobní styk s ním a právo na to, aby se podílel na jejich výchově. Zároveň je vyhoštěním žalobce ohroženo plnění jeho vyživovací povinnosti. Žalovaný podle žalobce pochybil, neboť nevyslechl matku nezletilých dcer i nezl. dceru XX, přestože je schopná výslechu vzhledem ke svému věku (12 let). Nepřiměřenost rozhodnutí žalovaný podle žalobce vyhodnotil spekulativně jako nedůvodnou a poukázal na trestní minulost žalobce, která však již není aktuální. Žalovaný nezkoumal ani míru závislosti dcer na otci, porušil tak právní předpisy o právech dítěte, rozhodnutí je proto nezákonné. Žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o něm nelze mít důvodné pochybnosti, a nepřihlédl ke specifickým okolnostem daného případu. 3. Žalovaný dle žaloby nezkoumal vazby žalobce v ČR, jeho míru integrace a fakt, že zde má sociální zázemí, přičemž se domnívá, že správní orgány vyhoštěným cizincům neumožňují návrat do země. Dle žalobce byl porušen čl. 10 odst. 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 a čl. 12 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách, došlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života žalobce i nezletilých. Podle judikatury ESLP zde musí být podle žalobce skutečně naléhavá potřeba, která může ospravedlnit zásah státu do soukromého a rodinného života. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odkazem na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. 5. Ze správního spisu soud zjistil následující. 6. Rozhodnutím č.j. OAM-1710-35/ZR-2013 ze dne 23. 2. 2018 byl žalobci podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců zrušen trvalý pobyt z důvodu odsouzení k trestu odnětí svobody v trvání 5 let pro zvlášť závažný zločin loupeže. 7. Dne 23. 5. 2018 byl žalobce zadržen při pobytové kontrole a následně bylo zahájeno správní řízení o jeho vyhoštění. 8. Dne 25. 8. 2018 vyzval správní orgán žalobce k doložení skutečností, že je biologickým otcem zmíněných dcer, a dále skutečností potvrzujících pevnost jeho rodinných poměrů, ekonomickou situaci a intenzitu vazeb v ČR. Následně bylo dne 16. 10. 2018 vydáno závazné stanovisko se závěrem, že vycestování žalobce je možné. Dle stanoviska bylo v případě žalobce prokázáno, že závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, neboť byl pravomocně odsouzen za trestnou činnost. Žalobce zároveň k datu vydání stanoviska nedoložil požadované doklady ohledně jeho rodinných vazeb. Správní orgán ve stanovisku konstatoval, že nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dovodit, že by mu v případě návratu do Egypta mohla hrozit vážná újma, sám naopak uvedl, že mu ve vlasti nic nehrozí. Správní orgán též konstatoval, že žalobce měl původně v Č povolen trvalý pobyt, přičemž ten mu byl v roce 2018 zrušen z důvodu, že nadále nesplňoval podmínku bezúhonnosti. Za rodinnou vazbu pak nelze považovat dle správního orgánu ani několikaměsíční soužití s přítelkyní XX, kdy žalobce ani nezná její příjmení. 9. Dne 21. 10. 2018 vyzval správní orgán žalobce k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí. K tomu žalobce uvedl, že má za to, že je na území ČR plně integrován, má zde dvě nezletilé dcery, na jejichž výchově se podílí a vůči kterým plní vyživovací povinnost. Nucené vycestování by pro něj znamenalo nepřiměřený zásah do jeho soukromých a rodinných poměrů z důvodu odloučení od dcer odloučen a ohrožení jeho vyživovací povinnosti k dětem. 10. V rámci šetření rodinných vazeb otce k dcerám požádal správní orgán OSPOD, aby pevnost těchto vazeb prošetřil. Z informací OSPOD mimo jiné vyšlo najevo, že po rozvodu rodičů byla nezletilá dcera XX svěřena do péče matky, přičemž nebylo známo, jakým způsobem se manžel podílí či nepodílí na výchově a výživě dcery, při návštěvě OSPOD v místě bydliště otec nebyl u nezletilé přítomen. Žalobci bylo následně opětovně umožněno se vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí. Této možnosti využil, přičemž opět akcentoval své rodinné a další vazby na území ČR a obtížnost integrace ve vlasti. 11. Dne 26. 2. 2019 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí č.j. 193267-45/ČJ-2018-000022, kterým žalobci uložil správní vyhoštění a stanovil dobu, pro kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 3 let. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že se zabýval přiměřeností dopadů rozhodnutí do života žalobce. Správní orgán konstatoval, že žalobce nežije ve společné domácnosti s bývalou manželkou a dcerou XX, kdy otcovství žalobce k nezl. XX nebylo prokázáno. Žalobce se nepodílí na péči o nezletilou. Zároveň žalobce neprokázal tvrzené soužití s přítelkyní. Při posouzení zásahu do soukromého a rodinného života správní orgán zohlednil trestně právní minulost žalobce i jím porušenou povinnost vycestovat po zrušení pobytu, dále dobu pobytu se zřetelem k době výkonu trestu odnětí svobody, jeho věk a míru jeho vazeb k ČR. 12. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce. 13. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), přičemž při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 14. Ve věci dne 6. 11. 2019 proběhlo soudní jednání, při kterém byl proveden důkaz opatrovnickým spisem Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 9P 173/2014, a rozhodnutími o odsouzení žalobce a výkonu zbytku trestu odnětí svobody. 15. Soud s ohledem na výše uvedené posoudil předmětnou věc následovně. 16. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 17. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců správní orgán při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 18. V dané věci je rozhodné, zda vyhoštěním žalobce dojde k natolik intenzivnímu zásahu do jeho rodinného života, že jeho správní vyhoštění by bylo vyloučené. 19. Žalobce tvrdí, že je otcem dvou dcer a to XX, nar. XX, a XX, nar. XX, matkou dcer je bývalá manželka žalobce. Bylo však prokázáno, že je otcem pouze nez. XX. Žalobce netvrdil, že by probíhalo řízení o určení otcovství k nezl. XX, proto je třeba mít za to, že je otcem pouze nezl. XX, tudíž soud zkoumal pouze zásah do rodinného života žalobce ve smyslu rodinné vazby k nezl. XX. Žalobce s matkou a jejími dětmi nežije ve společné domácnosti, s matkou se rozvedl v roce 2008. Při výslechu dne 24. 5. 2018 žalobce uvedl, že matce poskytuje v hotovosti výživné 20 - 30 000,- Kč měsíčně, má klíče od bytu bývalé manželky, kam chodí občas za dcerami. Dcery viděl večer před výslechem (23.5.) a „minulý měsíc“, děti nehlídá. Z daného má soud za to, že děti navštěvuje nepravidelně a to 1x za měsíc. Z opatrovnického spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 9P 173/2014, vyplývá, že matka nezletilých se vzdala sociálních dávek, přestože její zaměstnání ji nezajišťuje dostatečné příjmy. Z daného tak plyne, že žalobce poskytuje matce nějaké finanční plnění, tvrzenou výši však soud považuje za nevěrohodnou, zejména pokud dle dohody rodičů bylo stano