5 As 74/2015 — Nejvyšší správní soud

6 A 125/2016- 77 - text 8 6 A 125/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: ATLAS consulting spol. s r.o., se sídlem Výstavní 292/13, Ostrava, IČ: 465 78 706, Mgr. Janem Vančurou, advokátem, se sídlem Salmovská 1534/11, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřoval v dlouhodobém udržování níže popsaného závadného stavu a v nevypsání výběrového řízení na dodávku právních informačních systémů, ačkoliv je k tomu dle právního řádu a dle rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) povinen. [2] Žalobce ke skutkovému stavu věci uvedl, že se v minulosti obracel na žalovaného s žádostmi podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný žalobci sdělil, že od roku 1992 využívá právní informační systém ASPI poskytovaný společností Wolters Kluwer ČR, a.s., a to na základě řady smluv s touto společností. Rovněž ze sdělení žalovaného ze dne 15. 2. 2016 vyplývá, že žalovaný od roku 2009 využívá rovněž (souběžně) doplňkový právní informační systém Beck-online, provozovaný společností C. H. Beck, s.r.o., a to na základě samostatných objednávek žalovaného s náklady cca 200.000 Kč ročně. Dále žalobce uvedl, že dle sdělení žalovaného byla naposledy v roce 1998 realizována výzva více zájemcům o veřejnou zakázku k podání nabídky. Od této doby žalovaný používá právní informační systém ASPI, aniž by provedl ekonomický atest trhu s porovnáním aktuálních nabídek; roční náklady na provoz tohoto systému dle žalovaného činily za rok 2015 částku 3.336.511 Kč. Z rozpisu nákladů, které žalovaný poskytl žalobci, pak vyplývá, že se částka vynaložená na tento systém pravidelně každý rok zvyšuje. Dne 18. 4. 2016 proto žalobce vyzval žalovaného k odstranění protiprávního stavu a vypsání výběrového řízení na dodávku právních informačních systémů. Na tuto výzvu reagoval žalovaný sdělením ze dne 18. 5. 2016, ve kterém uvedl, že neshledal důvod pro ukončení stávajících smluv, když provedl interní průzkum potřeb pracovníků žalovaného a trhu dodavatelů právních informačních systémů. Na toto vyjádření žalovaného reagoval žalobce sdělením ze dne 23. 5. 2016, žalovaný odpověděl dne 27. 5. 2016, přičemž zopakoval svá tvrzení. [3] Žalobce dále v podané žalobce k žalobní legitimaci uvedl, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu může být nezákonným zásahem i nezákonná nečinnost. K samotnému nezákonnému zásahu žalobce uvedl, že povinnost orgánů veřejné správy vypsat výběrová řízení na dodávku právních informačních systémů lze dovodit ze zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), a ze zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“), a to s přihlédnutím k základním zásadám hospodaření s veřejnými finančními prostředky – hospodárnost, transparentnost, jejich efektivní využívání. [4] Dále žalobce odkázal na obdobnou věc v rámci řízení vedeného u ÚOHS mezi žalobcem a Ministerstvem obrany, kde bylo ze strany předsedy ÚOHS při rozhodování o podaném rozkladu konstatováno, že postup orgánů veřejné správy, které udržují historické vztahy, aniž by provedly průzkum trhu, zda se na něm nenachází výhodnější nabídka, není správný, a že délka těchto smluvních vztahů je v rozporu s principy hospodárného, efektivního a účelného vynakládání veřejných prostředků; při uzavírání smluv na dobu neurčitou by měl být přitom ze strany zadavatele proveden ekonomický atest aktuálních podmínek na trhu, a to vždy po uplynutí 3 až 5 let. Žalovaný patří dle žalobce mezi orgány veřejné správy, které udržují dlouhodobé smlouvy a v rozporu se zásadami hospodaření s veřejnými finančními prostředky odmítají vypsání výběrového řízení, čímž by umožnily optimalizaci nákladů. Uvedl, že žalovaný využívá právní informační systém ASPI dlouhodobě od roku 1992, od této doby jsou ale jen uzavírány aktualizované smlouvy bez dalšího výběrového řízení. Žalobce uvedl, že objem finančních prostředků, které žalovaný dosud vynaložil na pořízení a dosavadní používání právního informačního systému ASPI dosáhl dle smluv částky minimálně 42.300.716 Kč bez DPH, a objem finančních prostředků vynaložených na pořízení systému Beck-online dosáhl za období let 2009 až 2016 částky 1.120.000 Kč bez DPH. [5] Žalobce shrnul, že žalovaný tímto postupem porušuje veřejnoprávní předpisy a zasahuje do práv žalobce, a to zejména do jeho práva na účast v hospodářské soutěži. Žalobci je tak v důsledku jednání žalovaného znemožněna volná soutěž na trhu a možnost ucházet se o uzavření smlouvy s žalovaným v rámci řádného výběrového řízení. Dále uvedl, že žalovaný uzavřel smlouvy na dodávku předmětných právních informačních systémů v rozporu se zákonem, přičemž tento nezákonný stav nadále udržuje. [6] Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud rozsudkem určil, že zásah žalovaného do práv žalobce spočívající v neukončení stávajících smluv na dodávku právních informačních systémů uzavřených žalovaným se společností Wolters Kluwer ČR, a.s. a se společností C. H. Beck, s.r.o. a nevypsání řádného výběrového řízení na dodávku právních informačních systémů ve smyslu zákona o veřejných zakázkách je nezákonný. [7] V písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval žalovaný její odmítnutí. Žalovaný uvedl, že v popisované situaci není dána působnost zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Uvedl, že správní soudy neposkytují ve správním soudnictví ochranu subjektivním právům soukromým, jejichž ochrana je svěřena civilním soudům. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2004, č.j. 2 A 9/2002, ze kterého vyplývá, že zadávací řízení není správním řízením. Dále pak odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2016, č.j. 5 As 74/2015-56, ze kterého vyplývá, že zadávání veřejných zakázek není výkonem veřejné moci, ale jedná se o civilní kontraktační proces. V podrobnostech pak žalovaný odkázal rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č.j. 9 Afs 5/2013-32. Závěrem pak Žalovaný dodal, že zadavatele veřejné zakázky není možné považovat za správní orgán ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a že zadavatel nevystupuje jako veřejnoprávní orgán ve vrchnostenském postavení, ale jako rovnocenný subjekt s uchazeči. [8] Žalobce podal k vyjádření žalovaného repliku, ve které uvedl, že má za to, že v této věci je dána působnost s.ř.s. a příslušnost nadepsaného soudu, jako soudu správního. Uvedl, že úprava vztahu mezi zadavatelem a dodavatelem před uzavřením smlouvy je obsažena v zákoně o zadávání veřejných zakázek, což je bezpochyby úprava veřejnoprávní; až v následující fázi je pak uzavírána víceméně běžná soukromoprávní smlouva za účelem uspokojení veřejných potřeb, jíž se zakládají se práva a povinnosti ve veřejné oblasti. Dle žalobce vypsání výběrového řízení představuje veřejné subjektivní právo všech subjektů, kteří se podílí na tvorbě, vynakládání a jiném hospodaření s veřejnými finančními prostředky, neboť tyto subjekty mají zájem na tom, aby byly prostředky efektivně a hospodárně využívány. Dále žalobce odkázal na ustanovení § 244 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), které sice poskytuje ochranu proti rozhodnutí orgánů státní správy v oblasti soukromoprávní, ale neposkytuje ochranu proti nečinnosti, resp. před nezákonným zásahem, a proto nemůže dle žalobce rozhodování o takové žalobě spadat do pravomoci civilních soudů. Dále žalobce uvedl, že v daném případě žalovaný vystupuje vůči žalobci ve vrchnostenském postavení, neboť je subjektem oprávněným (a do jisté míry i povinným) vypsat výběrové řízení, na základě kterého pak dojde k uzavření smlouvy; naopak žalobce výběrové řízení iniciovat nemůže, a to, zda žalovaný výběrové řízení vypíše či nikoliv je tak zcela nezávislé na jeho vůli. Ačkoli následně v samotném obchodním vztahu může správní orgán vystupovat jako „obchodní partner“, v případě iniciace výběrového řízení tomu tak není. Již z této skutečnosti je patrné, že subjekty nejsou v rovném postavení. K této problematice žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu. [9] Žalovaný následně zaslal soudu doplnění svého vyjádření, ve kterém uváděl, že právní úprava obsažená v zákoně o veřejných zakázkách má smíšenou povahu s tím, že některá ustanovení jsou čistě veřejnoprávní povahy (např. ustanovení o přezkumném ř