9 As 71/2008 — Nejvyšší správní soud

6 A 179/2015- 72 - text 8 pokračování 6 A 179/2015 6 A 179/2015-72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: AGROCORN Hájek s.r.o., IČO 26872340, se sídlem Bravantice 244, 742 81 Bravantice zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Davidem, se sídlem Dlážděná 4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2015, č.j. 16313/2015-MZE-14141, sp.zn. 5ZK6831/2015-14141 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobkyně se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též „prvostupňový orgán“ nebo „SZIF“) ze dne 27. 1. 2015, č. j. SZIF/2015/0044912. Ve správním řízení byla žalobkyni pravomocně zamítnuta žádost o poskytnutí jednotné platby na plochu (dále též „Žádost“) pro rok 2014. Předmětem Žádosti doručené prvostupňovému orgánu dne 20. 5. 2014 mělo být poskytnutí jednotné platby na plochu na všechny půdní bloky, které měla žalobkyně ke dni podání Žádosti evidované v Evidenci využití půdy podle uživatelských vztahů. Prvostupňový orgán žalobkyni podporu nevyplatil, protože dospěl k závěru, že z její strany došlo k úmyslnému ohlášení větší rozlohy, přičemž rozdíl mezi ohlášenou plochou a plochou zjištěnou činil celkem 3,5563 ha, tj. 0,44 % zjištěné plochy. [2] Žalobkyně má za to, že žalovaný ve svém rozhodnutí pouze převzal konstatování SZIF o tom, že její postup byl úmyslný, nicméně tento závěr dostatečně neodůvodnil, když pouze uvedl, že si musela být vědoma skutečnosti, že na předmětných půdních blocích již před podáním Žádosti došlo k započetí stavby dálničního přivaděče a protipovodňového valu. Při této úvaze žalovaný vycházel zejména z kontrol, které provedl prostřednictvím dálkového průzkumu země a dále také z fyzické kontroly na místě, z nichž ale pouze jeden dálkový průzkum země byl proveden před podáním Žádosti. Je pravda, že žalobkyně o plánu výstavby dálničního přivaděče a protipovodňového valu věděla, ale nevěděla, kdy přesně má být stavba započata. Žalobkyně tak dle svého tvrzení nejednala úmyslně s cílem neoprávněně získat dotace, nýbrž šlo pouze o její neznalost aktuální situace, kdy sice věděla, že má být se stavbou započato, ale nevěděla kdy (poukazuje dále na to, že na stavbu bylo podáno celkem 8 žádostí o stavební povolení). Žalobkyně na základě výše uvedeného pokládá své jednání za nedbalostní a domnívá se, že jí měl žalovaný ve vztahu k této skutečnosti uložit adekvátní sankci spočívající ve snížení výše přidělené dotace. Své pochybení žalobkyně přiznává také ve vztahu k částečnému zpětvzetí Žádosti, které měla učinit poté, jakmile se o probíhající výstavbě dozvěděla. Žalobkyně v neposlední předestřela myšlenku, že zcela postrádá smysl, aby se úmyslně kvůli jednotkám hektarů připravila o dotaci za celkovou plochu, kterou obhospodařuje představující více než 800 ha. V souvislosti s výše uvedeným žalobkyně soudu doložila rozhodnutí Správního soudu v Hannoveru, který v obdobné situaci čl. 60 nařízení Evropské komise (ES) 1122/2009 (dále jen „Nařízení“) neaplikoval, protože se nejednalo o úmyslně zavinění, ale o nedostatek pečlivosti účastníka. [3] Žalobkyně dále nesouhlasila s tím, jak je žalovaným vykládán a aplikován čl. 60 Nařízení, když sporovala podmínky pro uložení sankce spočívající v nevyplacení dotace, které spočívají v tom, že úmyslně ohlášená větší rozloha musí o 0,5 % nebo o 1 ha převyšovat skutečnou plochu. Před spojkou nebo zde nenachází čárka, a proto podle žalobkyně v porovnání např. s čl. 58 Nařízení, kde se čárka před spojkou nebo nachází, by se mělo jednat o poměr slučovací. Pro aplikaci sankce by tak měly být splněny obě podmínky zároveň. Pokud tomu tak nebude, dojde k jednoznačné diskriminaci uživatelů pozemků o větší rozloze neboť v jejich případě je překonání hodnoty 1 ha poměrně snadné, zatímco hranice 0,5 %, stejně jako to bylo tvrzeno v případě žalobkyně, zdaleka nedosahují. [4] Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že na základě kontrol provedených SZIF bylo prokázáno, že se na kontrolovaných plochách nacházely 2 stavby, a to dálniční přivaděč Nová Rudná v k.ú. Vřesina u Bílovice (dále jen “Dálniční přivaděč”) a protipovodňový val v k.ú. Bravantice (dále jen “Protipovodňový val”). Podle žalovaného je nepochybné, že plocha, na které je vykonávána stavba, nemůže být zemědělsky obhospodařována. Výskyt stavby byl podle žalovaného patrný již před podáním Žádosti. Ředitelství silnic a dálnic Ostrava navíc uvedlo, že stavbu zahájilo již v září 2013. Žalobkyně přesto požádala o poskytnutí jednotné platby na plochu. V rozhodovací praxi SZIF je jako úmyslné vykázání větší plochy konstantně posuzováno, pokud jsou na parcelách domy, cesty aj. stavby, které apriori vylučují zemědělskou činnost. I kdyby se žadatel o výstavbě dozvěděl až později, byla žalobkyně podle prohlášení, které při podání Žádosti podepsala, povinna informovat příslušný orgán o všech změnách týkajících se údajů uvedených v Žádosti. [5] K druhému žalobnímu bodu týkajícího se výkladu a aplikace čl. 60 Nařízení žalovaný uvedl, že při aplikaci normy vycházel z obecných pravidel výrokové logiky a spojku nebo použil ve vztahu alternativním, kdy absence čárky před spojkou nebo vyjadřuje, že jednotlivé alternativy mohou nastat každá samostatně nebo i dohromady, tedy vzájemně se nevylučují. [6] Při ústním jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobkyně poukázala na to, že příslušné Nařízení bylo změněno jiným, proto posuzování podmínek pro neposkytnutí dotace. [7] Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). [8] Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatně skutečnosti. [9] V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že žalobkyně dne 20. 5. 2014 podala u SZIF Žádost o poskytnutí jednotné platby na plochu zemědělské půdy o celkové ploše asi 820 ha. Při kontrole deklarované zemědělské půdy bylo zjištěno, že na několika pozemcích se nachází plochy staveniště (dálniční přivaděč a protipovodňový val). O kontrole byl vyhotoven protokol, který žalobce převzal dne 6. 11. 2014, v němž bylo mj. uvedeno, že se na zde konkrétně vymezených půdních blocích nachází staveniště, proti protokolu nepodal žalobce námitky. Žalovaný vyšel na základě tohoto protokolu a údajů z evidence ze zjištění, že se jedná o dvě stavby (dálniční přivaděč na celkem 1,5295 ha, a protipovodňový val na celkem 2,0268 ha). Žalobce si musel být vědom toho, že předmětná plocha není zemědělsky obhospodařována a že nesplňuje definici zemědělské kultury. K námitce žalobkyně v podaném odvolání namítající skutečnost, že v době podání žádosti v evidenci nebyly patrné známky stavby, žalovaný uvedl, že aktualizace evidence se provádí jednou 2 až 3 roky, aktuální snímky ortofotomapy byly pořízeny dne 9. 6. 2014, tj. po podání žádosti. Musí se tak vycházet ze skutečného stavu plochy, které je patrné ze snímku ze dne 18. 4. 2014, kdy je patrná stavba dálničního přivaděče, stejně jako z vyjádření Ředitelství silnic a dálnic Ostrava ze dne 20. 5. 2015, že výstavba Dálničního přivaděče na předmětných pozemcích započala již v září 2013. Žalobkyně dále uváděla, že stavba protipovodňového valu jí způsobila komplikace a zvýšené náklady kvůli probíhajícím zemním pracím, připouští tak, že o stavbě věděla, kdy rovněž mohla provést korekci žádosti, což neučinila. Z těchto zjištění podle názoru žalovaného plyne, že žalobkyně o provádění staveb věděla v době podání žádosti, kdy jí následně mohla vzít částečně zpět poté, co kontrola SZIF zjistila nesrovnalosti. [10] V odůvodnění dále žalovaný rozebíral odvolací námitky žalobkyně, které neuznal důvodnými, přičemž poukázal na to, že žalobkyně podepsala prohlášení, že všechny informace uváděné v žádosti jsou pravdivé, výše sankce odpovídá čl. 60 Nařízení. K doplnění odvolání v rámci odvolacího řízení (ve vztahu k uplatněným žalobním bodům), že je nepovažuje za podstatné ohledně nájemních vztahů k pozemkům, k obdělání pozemků vyšel ze závěru, že stavební činnost na pozemcích započala již v měsících duben, červen a červenec roku 2014, a svůj závěr opřel i o shora zmíněné stanovisko Ředitelství silnic a dálnic, že výstavba probíhala již od roku 2013. [11] Při posouzení důvodnosti podané žaloby soud vycházel z těchto úvah. [12] Nejprve se městský soud zabýva