1 As 79/2016 — Nejvyšší správní soud

10 Af 11/2019- 53 - text  22 10 Af 11/2019- [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: O.M. bytem XYZ zastoupeného Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem sídlem Revoluční 724/7, Praha 1 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2018, čj. 50763-2/2018-900000-312 takto: I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 14. 12. 2018, čj. 50763-2/2018-900000-312, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, Mgr. Tomáše Krutáka, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Generálního ředitelství cel (dále též „žalovaný“) ze dne 14. 12. 2018, čj. 50763-2/2018-900000-312 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu Praha Ruzyně (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „celní úřad“) ze dne 20. 8. 2018, čj. 8788-24/2018-650000-12 (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím celní úřad uložil žalobci podle ustanovení § 47 odst. 4 zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon“), pokutu ve výši 5 000 Kč za přestupek podle § 47 odst. 1 písm. a) celního zákona, kterého se žalobce dopustil z nedbalosti tím, že dne 16. 9. 2017 použitím zeleného východu na pracovišti celního úřadu „Přílety“ v Terminálu I Letiště Václava Havla Praha dovezl do České republiky, a to leteckou linkou PS 807 z Kyjeva (Ukrajina) do Prahy, ve výroku Prvostupňového rozhodnutí specifikované zboží, aniž by je předložil celnímu úřadu, čímž došlo k nesplnění povinností uvedených v ustanovení článků 135, 139 a 158 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. 10. 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, v rozhodném znění (dále jen „celní kodex EU“), a tedy k dovezení předmětného zboží v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie. 3. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 17. 12. 2018 II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval rozhodné skutkové okolnosti, shrnul průběh daňového řízení a závěry uvedené v Prvostupňovém rozhodnutí a sumarizoval obsah námitek, jimiž žalobce proti Prvostupňovému rozhodnutí celního úřadu brojil. 5. Žalovaný uvedl, že v meritu věci vycházel primárně z čl. 135, 139 a 158 odst. 1 a 2 celního kodexu Unie a z čl. 138 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, v rozhodném znění (dále jen „Nařízení Komise 2015/2446“), který vyjmenovává, které zboží se považuje za navržené k propuštění do volného oběhu v souladu s čl. 141 tohoto nařízení, a rovněž právě z čl. 141 tohoto nařízení, který řeší, jaké úkony jsou považovány za celní prohlášení. Se zřetelem k čl. 41 nařízení Rady (ES) č. 1186/2009, o systému Společenství pro osvobození od cla, v rozhodném znění (dále jen „Nařízení Rady 1186/2009“), představujícího právní úpravu osvobození od cla pro případ dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujícího ze třetí země v přímo použitelném předpisu v rámci práva EU, který zároveň odkazuje na osvobození od DPH podle vnitrostátních předpisů, pak žalovaný přihlížel rovněž k právní úpravě obsažené zejm. v § 71 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění (dále jen „ZDPH“), upravujícímu osvobození od daně při dovozu zboží, a k § 71a a § 71b ZDPH, které řeší osvobození od daně při dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujícího. 6. Žalovaný konstatoval, že v případě dronu a závěsů, které měl žalobce v zavazadle, je patrné, že se jedná zboží jednoznačně pořízené v třetí zemi mimo celní území EU a tedy nikoli o zboží Unie (čl. 5 bod 23 celního kodexu Unie), jak dle přesvědčení žalovaného vyplývá z jím označených dokladů. Pokud jde o ventilátory pro odvod vody, vzhledem k jejich následnému faktickému propuštění celním úřadem do volného oběhu nebylo podle žalovaného jejich pořízení důkazně podloženo; jejich původ, ať už by byly zakoupeny na Ukrajině nebo dříve v ČR, však podle žalovaného vzhledem k celkové hodnotě dováženého zboží a úkonu žalobce při dovozu zboží (použití zeleného východu označeného „nic k proclení“) nemůže mít podle žalovaného na posouzení přestupku vliv. V rámci celkového hodnocení věci by tedy bylo podle žalovaného bez rozdílu, zda jde o zboží neobchodní povahy (neboť jednotlivý dovoz 2 ks ventilátorů nemůže svědčit o ničem jiném), nebo vrácené zboží. 7. V případě dalšího zboží v zavazadle žalobce se pak podle žalovaného jedná o zboží, které bylo sice původně pořízeno v rámci EU – tedy zakoupeno v obchodech v Praze (viz etikety s uvedením ceny v CZK a dále žalobcem doložené faktury a účtenky). Tím, že bylo vyvezeno z ČR na Ukrajinu, však podle žalovaného v souladu s čl. 154 písm. a) celního kodexu Unie ztratilo svůj celní status. 8. Z výše uvedeného tedy podle žalovaného vyplývá, že zatímco dron a závěsy nebyly (nikdy) zbožím Unie, ostatní předmětné zboží bylo prokazatelně dovezeno na celní území Unie do České republiky z Ukrajiny, přičemž v případě předchozího nákupu v České republice přestalo být zbožím Unie v momentě, kdy celní území Unie opustilo. Zároveň se přitom nejednalo o tzv. vnitřní tranzit zboží. 9. Za stěžejní pro posouzení dané věci žalovaný považoval, že žalobce vůbec nemohl splnit podmínku čl. 138 druhého pododstavce písm. b) Nařízení Komise 2015/2446, neboť reálná hodnota veškerého dováženého zboží mnohonásobně převyšovala částku 22 EUR. K tomu žalovaný poznamenal, že zboží, jehož úhrnná hodnota nepřesahuje 22 EUR, je při dovozu zboží osvobozeno od DPH z titulu limitu stanoveného v ZDPH a pro takové zboží lze učinit úkon použitím zeleného východu označeného „nic k proclení“. Pokud však (veškeré) zboží tuto hodnotu přesahuje, takový úkon podle žalovaného v rámci přechodného období učinit nelze. Žalobce tak nevyhověl především této podmínce, kdy při nutnosti kumulativního splnění (obou citovaných podmínek) pro provedení úkonu považovaného za celní prohlášení nemohl žalobce předmětné zboží tímto způsobem k propuštění vůbec navrhnout. Ustanovení čl. 219 prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2447, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, v rozhodném znění (dále jen „Nařízení 2015/2447“), pak podle žalovaného stanoví, že pokud se při kontrole zjistí, že úkon uvedený v článku 141 Nařízení Komise 2015/2446 byl proveden, avšak zboží, které vstupuje nebo vystupuje, není zbožím uvedeným v článcích 138, 139 a 140 uvedeného nařízení, celní prohlášení na uvedené zboží se považuje za nepodané. Celní prohlášení tak v řešeném případě nebylo podle žalovaného podáno. 10. Žalovaný dále uvedl, že pro splnění podmínky zakotvené v čl. 138 druhém pododstavci písm. a) Nařízení Komise 2015/2446 platí, že na zboží se musí vztahovat osvobození od jiných poplatků, resp. DPH. Ve vztahu ke zboží, které mělo být tzv. „vráceným zbožím“ (ve smyslu čl. 203 celního kodexu Unie), by se tak podle žalovaného aplikoval rovněž § 71 odst. 5 zákona o DPH, kdy je u vráceného zboží přiznán nárok na osvobození od daně pouze osobě, která předmětné zboží vyvezla, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla. Žalobce podle žalovaného nicméně netvrdil ani neprokázal, že část předmětného zboží, konkrétně oblečení a obuv, pro které byly později doloženy faktury a účtenky, vyvezl z celního území Unie on sám. Ze spisových materiálů by bylo naopak možné podle žalovaného dovodit, že část zboží mohla být vyvezena dokonce jinou osobou. Při nutnosti současného splnění obou podmínek a nevyhovění již jedné z nich pak není podle žalovaného splnění či nesplnění podmínky dané čl. 138 druhého pododstavce písm. b) Nařízení Komise 2015/2446 rozhodné. 11. Žalovaný uzavřel, že pro veškeré dovážené zboží měl tedy žalobce povinnost podat celní prohlášení a toto zboží v celním prohlášení uvést. Použitím zeleného východu označeného „nic k proclení“ pracoviště „Přílety“ celního úřadu v Terminálu 1 Letiště Václava Havla Praha tak nebylo podle žalovaného podáno celní prohlášení a žalobce tak postupoval v rozporu s celním kodexem Unie. Žalobce se tak podle žalovaného dopustil přestupku podle § 47 odst. 1 písm. a) celního zákona tím, že dovezl předmětné zboží v rozporu s čl. 135, 139 a 158 celního kodexu Unie. 12. K námitce žalobce, že na jeho straně nebyla povinnost předmětné zboží předložit celnímu úřadu, žalovaný odkázal na dříve uvedené závěry s tím, že žalobce naopak celní prohlášení podat musel, když vzh