— Nejvyšší správní soud

11 A 3/2018- 47 - text 10 11 A 3/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: V. Š., narozený X zastoupený advokátem JUDr. Lubomírem Málkem sídlem Horní čp. 6, Havlíčkův Brod proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12 o žalobě proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 29. 11. 2017, č. j. 33/2017-510-RK/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žaloba 1. Žalobce se žalobou, podanou v zákonné lhůtě u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí ministerstva dopravy ze dne 29. 11. 2017 č. j. 33/2017-510-RK/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2017, č. j. 29/2017-160-ADP/2, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobci nebyla udělena akreditace k provádění dopravně psychologického vyšetření podle § 87a odst. 4 a 5 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen „zákon o silničním provozu“). 2. Žalobce v žalobě namítal, že ministr dopravy nesprávně posoudil zákonné podmínky k udělení akreditace k provádění dopravně psychologického vyšetření dle § 87a odst. 5 zákona o silničním provozu. Dle žalobce zkušenosti z praktického výkonu požadované ministrem dopravy nepodmiňuje postgraduální studium, naopak tyto praktické zkušenosti nejsou na teoretických znalostech závislé. Zákon o silničním provozu ani jeho prováděcí předpis vyhláška č. 31/2001 Sb. nestanoví žádné bližší požadavky na praxi. Nikde tedy není stanoveno, že by použitelnou praxí byla pouze ta, která byla vykonaná po dokončení příslušného vzdělání. Dle žalobce ani ministerstvo tímto způsobem podmínku tříleté praxe nevykládalo, kdy dle informací žalobce někteří psychologové dostali akreditaci ihned poté, co dokončili příslušné vzdělání, k čemuž docházelo krátce po nabytí účinnosti novely č. 133/2011 Sb. K tomuto žalobce k žalobě doložil jedno rozhodnutí žalovaného o udělení akreditace, dle kterého byla akreditace udělena v měsíci následujícím po dokončení příslušného studia. 3. Žalobce uvedl, že je zde dotčené právní normy nutné vykládat podobně jako právní normy živnostenského zákona, který upravuje požadavky na odbornou praxi v oboru potřebnou pro získání živnostenského oprávnění. Zcela běžně se totiž uznává praxe získaná v průběhu studia daného oboru na škole nebo praxe získaná před absolvováním rekvalifikačního kurzu. K odlišnému právnímu výkladu není v tomto případě žádný důvod. 4. Žalobce zdůraznil, že má v oboru psychologie 34 let praxe od dokončení vysokoškolského studia. Další vzdělání v rozsahu 200 hodin na znalostech žalobce již nic podstatného změnit nemůže a není důvod se domnívat, že by výkon činnosti, která je předmětem akreditace, nezvládl. V rámci studia absolvoval 40 hodin praxe u V. S., který akreditaci k provádění dopravně psychologických vyšetření má. 5. Praxe, kterou žalobce doložil, dle jeho názoru splňuje podmínky zákona, neboť ten nestanovuje, že by platným potvrzením praxe bylo pouze takové, které vystavil dopravní psycholog, pod jehož supervizí byla praxe prováděna. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě opětovně odkázal na podmínky v § 87a odst. 5 zákona o silničním provozu a upozornil, že se jedná o taxativní výčet podmínek, které musí žadatel splnit, aby mu mohla být udělena akreditace, podmínky musí být splněny kumulativně. Žalovaný stejně jako v napadeném rozhodnutí zdůrazňuje specifikum dopravní psychologie a potřebu, aby psycholog kromě teoretických znalostí měl tyto také rozvinuté v praxi a disponoval vybavením a prostory pro provádění dopravně psychologického vyšetření. V rámci postgraduálního studia získané znalosti nemůže bez akreditace vykonávat samostatně, proto se to musí dít pod supervizí dopravního psychologa. Zákon sice explicitně nestanoví způsob, jakým má žadatel o udělení akreditace prokázat splnění tříleté praxe, ale musí se jednat o doklad, který bude způsobilý prokázat nabytí praktických zkušeností při provádění dopravně psychologického vyšetření. Předpokladem praktického rozvíjení znalostí je jejich prvotní nabytí při vysokoškolském studiu oboru psychologie, doplněné v postgraduálním studiu v oboru dopravní psychologie nebo v rámci programu celoživotního vzdělávání prováděného vysokou školou. Teprve poté lze takto nabyté teoretické znalosti aplikovat v praxi po dobu požadovanou zákonem. 7. Dle žalovaného je smyslem zákonného požadavku tříleté praxe zaručit, aby dopravně psychologické vyšetření aprobované zákonem s ohledem na jeho praktické dopady bylo prováděno pouze takovou osobou, která má kromě teoretických znalostí také zkušenosti praktické z výkonu dopravně psychologických vyšetření, tj. včetně diagnostických přístrojů a metod a bude schopna po udělení akreditace samostatně psychologická vyšetření provádět. Vzhledem k náročnosti psychologického vyšetření a s ohledem na logiku ustanovení § 87a odst. 5 zákona o silničním provozu je zřejmé, že požadovaná praxe nemůže být získána jinak, než u dopravního psychologa a pod jeho dohledem. Jestli jsou na žadatele akreditace kladeny určité nároky, musí osoba potvrzující žadatelovu praxi v oboru dopravní psychologie sama splňovat požadavky vyšší, jinak by nebyla způsobilá žadatele odborně vést. Jde o použití základního logického argumentu a minori ad maius. 8. K rozhodnutí ministerstva z roku 2012, na které žalobce odkazoval, žalovaný uvedl, že s účinností zákona č. 133/2011 Sb. byl zaveden institut akreditace a odkazuje na dotčené přechodné ustanovení. Na základě toho byla praxe uznána, pokud žadatel o udělení akreditace k provádění dopravně psychologického vyšetření tato vyšetření prováděl a doložil další podmínky stanovené zákonem. V mezidobí let 2012-2015 bylo v případě žádosti o udělení akreditace vyžadováno splnění podmínky tříleté praxe tak, že žadatel praxi prokazoval formou potvrzení od psychologa (resp. klinické psychologické poradny), kdy bylo z potvrzení zřejmé, že se žadatel v rámci poradny věnoval praxi v oblasti dopravní psychologie. Potvrzení praxe vždy muselo a mělo být vydáváno pouze psychologem, resp. odbornou psychologickou poradnou. Od novely došlo k tomu, že v současné době je již více než 200 akreditovaných dopravních psychologů, proto je logické, že odpovídající praxe by měla být získána primárně v rámci jejich klinické poradny. 9. Potvrzení o délce praxe poskytla společnost Republikové centrum vzdělávání, s.r.o., podle výpisu z obchodního rejstříku má tato společnost jako jeden z předmětů podnikání, kromě např. hostinské činnosti, zednictví, holičství, prodeje kvasného lihu, zapsáno rovněž psychologické poradenství a diagnostika, tj. podnikání v oboru psychologie. Z textu potvrzení nevyplývá, zda byla žalobcem prováděna dopravně psychologická vyšetření, k nimž je nutno používat diagnostické přístroje, které jsou při vyšetření řidičů nezbytné. To, že by tato společnost s přístroji disponovala, nebylo žalobcem nijak doloženo. Toto potvrzení také nevystavil dopravní psycholog, který by mohl posoudit a garantovat, že taková praxe byla prováděna v režimu dopravně psychologických vyšetření řidičů. Potvrzení o lektorské činnosti nelze zahrnovat pod požadovanou praxi v oblasti dopravní psychologie. 10. Zároveň žalovaný zdůrazňuje, že není možné, aby měl žalobce započitatelnou praxi za období, kdy měl znalosti o práci dopravního psychologa teprve nabývat. Žalovaný program celoživotního vzdělávání v oboru dopravní psychologie ukončil teprve 31. 3. 2017. Praxi získanou před nabytím teoretických znalostí v oboru dopravní psychologie, které měl v praxi teprve rozvíjet, navíc bez uvedení metod používaných při dopravně psychologických vyšetřeních, nelze považovat za dostatečnou ke splnění zákonné podmínky. Žalobce vzhledem k odstupu mezi ukončením programu celoživotního vzdělávání a podáním žádosti o udělení akreditace neměl dostatečný časový prostor pro absolvování praxe v oblasti dopravní psychologie v zákonem požadovaném rozsahu. Žalovaný zdůraznil, že této skutečnosti si byl žalobce vědom, když součástí žádosti o udělení akreditace byla také žádost o prominutí tříleté praxe. Replika žalobce 11. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že prověřování způsobilosti řidiče k výkonu řízení motorových vozidel se provádí celou škálou psychologických testů. Řada testů není pro dopravní psychologii přesně stanovena a mohou se používat různé kombinace a varianty. Důležitý je tzv. Determinační test, potvrzení o zakoupení tohoto zařízení bylo přílohou žádosti k udělení akreditace. Z vyjádření žalovaného vyplývá, že je nutné, aby prokázal, že toto zařízení měl k dispozici v době praxe. K tomuto žalobce uvádí, že osobnostní testy a některé výkonové testy vlastnil již od dob, kdy působil jako psycholog na Sportovn